Coming out

Vidieť a priznať si že sú gay sú dve veci. Súhlasím s touto tvojou filozoficko psychologickou úvahou.

Anonyme, být nevyautovanej má určitě svoje výhody i svoje nevýhody, stejně jako být vyautovanej má svoje výhody i nevýhody... záleží na tobě, jestli dáš přednost výhodám a nevýhodám vyautování před výhodama a nevýhodama nevyautování... dej si to na pomyslnou misku vah... až usoudíš, že vyautování ti přinese víc výhod než nevyautování tak budee čas... ale třeba ten čas nepřijde nikdy... voila, je to na tobě... překvapivé, že... já su vyautovanej téměř 30 let a pro mě je nemyslitelný že by to mělo být jinak, neumim si to představit žít v přetvářce celý život... rozhodni se sám co chceš... btw pokud nebudeš vyautovanej, neumim si moc představit že bys měl vážný vztah s klukem se vším co k tomu patří

Věděl jsem to od 11-12 (co jsem začal honit) a přiznal jsem si to asi ve 12-13. Řekl jsem to rodičům v 19, když jsem se rozhodoval o vejšce a jejich reakce měla na to vliv, že jsem zůstal ve městě, místo abych utekl na druhý konec republiky. Spolužákům z gymplu jsem to řekl až po matu***ě při prvním srazu, když se zeptali ("máš holku?"), pak jsem to začal říkat všem včetně kolegů prostě když se zeptali tím směrem ("bydlíš s někým?").

BussterX jaké výhody a nevýhody mas na mysli ?? Kdybych nechtěl vztah se vším co k tomu patří tak nejsem na gay seznamce i když vím ze to není jen o sexu ale i společně strávený čas venku v přírodě ,bazén ,kino atd atd ale furt je to o domluvě.Myslím že kdybych svého přítele poprosil o diskrétnost ze to o mě nikdo neví a nevadilo by mu se prezentovat jako kamarádi a on by souhlasil tak to by byla opravdova láska

Já si svou orientaci přiznal až ve 14, když jsem se poprvé úplně šíleně zamiloval do jednoho kluka (dostal jsem se z toho až na výšce). S orientací (resp. s partnerem) jsem se svěřil jen nejlepším přátelům, sestře a pár náhodným lidem. A o mé orientaci ví každý, kdo se mi kdy dostal do pc, a nově taky každý, kdo si vygoogluje mou přezdívku :D. Coming out je pro mě bezpředmětný, protože mi orientace do života zase tak moc nezasahuje, abych to musel řešit.

Promiń anonyme... já žil se svým klukem 13 let společně ve svým bytě a mám o vztahu se vším co k tomu patří asi jiné představy - spolužití ve společné domácnosti, společná nakupování vybavení atd atd... já vidím rozdíl, mezi chozením s někým a žitím s někým... to první je PODLE MNĚ chození, to druhý je PODLE MNĚ vážný vztah... a proto jsem si moc neuměl představit vážný vztah bez vyautování... ale to je čistě moje kategorizování a ty máš možná pod pojmem vážný vztah něco jinýho... to neva, žij jak ty chceš a jak bude vyhovovat tobě a tvýmu klukovi kdyžtak

Uvědomil ve 14 a to tak, že jsem pozoroval některé hetero spolužáky, kteří osahávali holky. Nechápal jsem proč to dělají. Asi tak tři měsíce jsem je pozoroval a díval jsem se na ně jako na blázny. Sahali holkám na prsa a do rozkroku. Přišlo mi to tak divné, tak moc divné až odporné, že jsem začal přemýšlet nad tím, proč mi to přijde tak divné a odporné. Věděl jsem, že to nechci a nebudu nikdy dělat. Ale ještě jsem nevěděl o své orientaci. Do kluka jsem se zakoukal až v 18 letech. To jsem se zamiloval do něj. Do spolužáka. Zajímavé, že až po tom, co jsem ho znal pár let. Až pak jsem si to uvědomil, že bych s ním chtěl trávit čas a moci se ho dotýkat apod. Rodičům jsem to řekl ve 20. A v práci nikdy. Jen přes moji mrtvolu. V práci jsem placený za pracovní výsledky a pracovní nasazení, nikoli za své soukromí.

S Bustíkem mimořádně musím souhlasit.

Jo fpoho, se mnou FURT někdo VYJÍMEČNĚ souhlasí, su zvyklej 8)

Já jsem si to jaksi uvědomil už na začátku puberty a nebral jsem to jako problém. Pubertu jsem prožíval v 1. pol 90 let, takže žádný internet nebyl, ani žádné seznamování apod. Doma jsem to neříkal, vychovávali mě prarodiče. Na základce se to v té době neřešilo. Na střední škole měli nekteří spolužáci narážky, ale je fakt, že jsem byl v dívčím kolektivu, jen 7 kluků a 26 holek. Já jsem to bral s humorem, neurážel jsem se. Nikdy jsem neměl potřebu to zkoušet s holkou nebo si něco dokazovat. V dospělosti jsem se pak začal seznamovat s klukama a získávat ty první zkušenosti. Doma jsme to neřešili. Když se někdo zeptal prarodičů, zda mám už nějakou holku, odpověděli, že mám čas a že stejně dnešní holky nestojí za nic. U rodiny ten coming out přišel po 30tce. Oni to dříve tušili, ale neptali se. Až prostě jednou se zeptala mamka jestli jsem gay a já řekl, že jo. Řekla že to věděla a že mě podporuje a je na mě hrdá. Taťka se zeptal o něco později, jak to mám s tou mou orientací. Řekl jsem mu že na holky nejsem. Byl rád, že jsem mu to řekl, jenom ho štvalo, že to dřív věděla mamka než on (rodiče jsou rozvedeni). U prarodičů to bylo horší. Když mi udeřily Kristovy roky, začal jsem mít problémy s psychikou, úzkosti a deprese. Skončil jsem v péči psychiatra. Před šesti lety jsem měl krizi. Dostal jsem výpověd z práce pro nadbytečnost a v té době jsem měl problémy i ve vztahu. Bral jsem léky na uklidnění, až jsem se předávkoval a skončil jsem se selháním ledvin na metabolické JIPCe, kde mě dávali 9 dní do kupy. Proč to celé piší. Protože dle doktorů můj stav byl vážný, babička chodila v slzách do nemocnice. Já jsem ji řekl, že ji nechci lhát a že jsem na kluky. Věděl, jsem že mě nezabije. No usmála se a v slzách řekla, že to ví. No až jsem byl pak doma, řekla mi, že myslela že se vybulí. Už se s tím smířila, ale toto téma je doma tabu. Jinak co se týče prátel, já jsem spíše samotář. Z bývalých zaměstnání se třeba občas sejdu s některým kolegou nebo kolegyní, příp,. si napíšeme na FB. A tito lidé vědí, že jsem na kluky. Jinak do světa to nevytrubuji, když se mě někdo zeptá narovinu, tak mu narovinu odpovím.

Tak ve škole bylo ostatním hned jasné, že asi nebudu úplně na holky :sD to víte... zdrávka :sD nás kluků bylo, když jsem tam nastoupil, 34... dle slov naší třídní. A zbytek byly všechno holky :sD takže když nejevíš absolutní zájem o žádnou z nich, tak je to prostě divné, no :sD moji rodiče to ví a neřekli nic negativního, nebo tak. Jen je mrzí, že jejich jediné dítě je homosexuální, což jako i chápu

K debatě o tzv. vyoutování: Žádné jednorázové vyoutování neexistuje. Jediný, kdo je vyoutovaný trvale, je ten, z kterého to sálá na 2 kilometry daleko. Tak ten ani nemusí nic říkat. Jen vystoupí z tramvaje, každý vidí - jde pan Teplomet. Jenže pak tu jsou ti, na kterých to není vidět. A ti vždycky přijdou na místo a do situace, kdy to o něm nevědí. A to dokonce ani o dvojici nevědí. Já s jsem s bývalým lezl skály v Tatrách a když jsme tam byli, tak si o nás spíše mysleli, že jsme dva kámoši horolezci. Objednávali jsme si pokoj, kde byly postele extra. Páč jsme tak i doma bydleli. A ti, co nás ubytovali, se s námi bavili jako bychom byli dva kámoši heteráci, co se vydali lézt skály. Však horolezci často lezou ve dvou. I heteráci. Jeden jistí druhého. Takže museli bychom těm domácím, co nás ubytovali, explicitně říct - hele - my jsme dva gayové, zapište si to za uši. To jsme neudělali. Nechápu, proč. Nechápu ty buzny, co se všude musí držet za ruce a všude demonstrovat, že někoho mají. V tomto směru to nemám rád ani u heteráků, když dělají nějaké intimnosti na veřejnosti.

Vykrouceniny mají výhodu, ti nemusí nic říkat... :-)

Pane poradče, radíte mimo téma. ;-) vyautovaná dvojice určitě nemá zapotřebí každému na potkání říkat, že jsou na kluky.
mladej anonym řeší něco jinýho.
p.s. abych s mým objednával extra postele v hotelu? proč jako? v hotelech je to každýmu u zadku. nikomu to necpeme, ale večer v baru, když se někdo na to třeba zeptá, nevidím důvod mu to neříct.

Frederic - nebyli jsme ubytovaní v hotelu, ale v rodinném domku u lidí, co si tím přivydělávali. A oddělené postele jsme měli kvůli lepšímu spaní, ze zdravotních důvodů, a to i doma. Takže když jsme tam telefonovali, chtěli jsme pokoj, kde jsou postele extra. Ale i z těch postelí, i z našeho chování si nemohli odvodit, že jsme pár. Možná je to napadlo, možná ne. Jen říkám, že coming out bys musel dělat nonstop. To prostě nemá smysl. Nemá smysl se vyoutovávat všude, kam přijdeš. Nemá smysl seznamovat všechny lidi světa se svojí orientací. Rodinu jo. Nejbližší kamarády, s kterými jsi denně, taky, ale zbytek světa proč?

Jo, mimochodem nikomu tady neradím. Píšu jen za sebe. Ten můj nick je ironie.

Na "Coming out" je myslím nejlepší doba ve chvíli, když si najdeš vážný vztah :)

Pane poradče: jen jestli! nomen omen xxdddd

Také to vím od asi 12/13 let, aktuálně mi je 17 a pochybuji že bych to zvládnul někomu sdělit...

Nemusíš to nikomu říkat, stačí poslat oběžník :D.

Pokud na obeznik uvede jmeno null, jde to do aux :-)

Pochybuji, že zná aux. Jednou jsem ze srandy stáhl aux z unixového FTP a pak ho chtěl smazat. Zmizely mi všechny přítomné soubory :D.

Black hole ... :-)