Jsem na chlapy, ale nejsem na většinu chlapů

Už se mi několikrát stalo, že když jsem někomu řekl o své orientaci, třebas kamarádovi, spolužákovi, kolegovi, že znejistěl a zeptal se mě, zda po něm nebudu nic chtít. Musel jsem dotyčného ujistit, ať zůstane v klidu, že opravdu není můj typ. A když jsem přemýšlel, kdo se mi líbí a kdo ne, tak většina chlapů, které potkávám, se mi nelíbí. Tudíž je vlastně nesmysl říct jsem na chlapy, když více než 90% mužské populace mi nic neříká. Aby se mi někdo líbil, musí to být přímo můj typ a to hlavně v obličeji a taky postavou. A to je sotva tak jeden z dvaceti. Těch zbylých devatenáct mě nebere. A to je jenom fyzická stránka. Další věc je, že to musí být ve shodě i psychicky. Nepotřebuji žádnou radu. Píšu to sem, protože se s tím možná setkat i někdo jiný. Vlastně mě vždycky překvapí, proč si heteráci myslí, že když je někdo gay, že automaticky po něm vyjede... To je hloupá pověra...