Dříve bych si to představil nedokázal, ale poslední dobou...

Tak jsem tady hodně často četl takové ty příběhy jak někdo miluje kolegu spolužáka apod. No tak jsem v tom teď asi taky. Kolega, kamarád, asi 10 let nemá holku :D...dříve bych si to představil nedokázal, ale poslední dobou... je to hezkej kluk a poslední dobou si uvědomuju že jsem se do něj asi zamiloval. Což mě hrozně sere, často na něj myslím, na jěho úsměv a na to jak jsme spolu. Jako proč k***a :D nechci není na to čas a jaká je pravděpodobnost když by na to přišlo...

Posral jsem si to sám, měl jsem si někoho najít, kašlal jsem na to. Myslel jsem si že v mém okolí momentálně není nikdo kdo by mě mohl nejak brát, ale ukázalo se že asi je aniž bych chtěl.
Nechci nic poradit, prostě to nějak je a nějak to přejde, ale štve mě to. Proto je lepší si někoho aktivně najít a mít vyřešeno než tohle.

Ale je to zajímavý, jakokdyby to tělo/mozek mělo podvědomně prostě potřebu s někým být, proč to vzniká tyhle pudy, to nemůžu mít chvíi klid? -teda jsem ho teď měl celkem dlouho, ale i tak...

Nemám to teď komu říct tak jsem to napsal aspoň sem :D Zbytek je mi celkem jedno, ani k tomuhle není co říct, k tomu není komentář, prostě to tak je mojí chybou.

Snad to zase brzo přejde a bude :-)
Nebo už prostě začít se seznamovat aktivně.

Dávám to anonymně radši protože to chci jen napsat, nevím co víc k tomu jako :D

...btw strávili jsme plno chvil sami a bylo to fajn. ikdyž poslední dobou teda to trochu zaskřípalo ale i tak prostě...