Bývalý

Nepíšeš, jestli chce i on tebe.
A jestli to bylo tak, že "hádali jsme se. Hodně hádali, skoro každý den. Už to bylo nesnesitelné tak následoval rozchod", tak asi odpověď znáš.

Řekl mi že mě furt miluje

Až se dáte znovu dohromady, začnou hádky znovu. Víš, co se říká? Nesnaž se udělat čárku tam, kde život udělal tečku.

Někoho milovat (napořád) je jedna věc, znám to sám, zato být kompatibilní pár k životu, to je úplně jiné kafe.

Proč jste se hádali? V novém vztahu se budeš muset dané věci vyhnout.

Tak pokud ho pořád miluješ a on tebe, tak buďte spolu, než se pouštět do něčeho nového, co může dopadnout všelijak... Jen je potřeba si dát pozor, aby věci, které vedly k rozchodu, byly vyřešené a aby tam byla otevřená komunikace.

Jezina, mistr kompromisů... LOL

Heh, prý kompromis. Pravil Jez, kterej by si kluka nejradši přivázal k chatě na řetěz a každej prd by podléhal jeho milostivýmu souhlasu.

Jezina, velký ujasňovač a mantinelovač. :D Víš Jezino, ono když jsou neshody, tak alespoň dle mých zkušeností je nejlepší řešení si v KLIDU sednout a v KLIDU si o tom popovídat a snažit se POCHOPIT pohled toho druhého a věci si VYJASNIT. Snaha si něco diktovat typicky vede jen k dalšímu konfliktu. Platí obecně, ne jen v romantických vztazích.

Neřekl bych, že váš vztah fungoval, když jste se skoro každý den hádali. Funkční vztah vypadá jinak, než jak popisuješ. A jestli se chceš vrátit k někomu, kdo ti jednou ublížil, tak jsi vážně blb, co si koleduje, že ti zlomí srdce podruhé.

Tak já měl třeba taky s bývalým hezký tříletý vztah. Který ztroskotal více méně kvůli tomu, že jsem dělal bakalářku a byli jsme dva měsíce od sebe. Což si ovšem vybral on. On mi řekl, nepřijedu, dokud to nenapíšeš. Což když by to bylo jen na mě, mohl by přijet kdykoliv. Pak všude na sockách psal, jak ten vztah byl super a jak ho to mrzí, ale se mnou skoro nekomunikoval. Na druhou stranu, po třech letech společného života ho nedokážu jen tak přestat mít rád, nebo ho považovat za zlého člověka, když jsme spolu prožili tolik dobrého. Dotklo se mě to, ale kdyby se vrátil, tak bych pro ten vztah byl ochoten udělat hodně. Víc, než předtím. Ono většinou bývá chyba tak trochu na obou stranách. Samozřejmě s výjimkou případů, kdy je jeden nevěrný, nebo odjede na půl roku na služebku do Bhútánu, což není náš případ (a v takovém případě bych rozchod chápal).

Vy jste fakt někteří úplně vygumovaní. Nechat si rozpadnout hezký vztah kvůli dvouměsičnímu nebo půlročnímu odloučení. Co je těch pár měsíců proti celému životu? Nic, jen lusknutí prstů.

Já jsem z toho byl taky v tu chvíli úplně v šoku. Byť jsem chápal, že to odloučení mu ublížilo, ale jako zazdít kvůli tomuhle tříletý vztah je trochu moc.

Ak ta po trojrocnom vztahu nechal kvoli 2 mesiacom, tak najlepsie co mozes urobit je "Thank you, next please..."

To se lehko řekne. Ale já nedokážu tři roky společného života jen tak hodit do koše. Zvlášť, když nikdo lepší na obzoru není. A kluci, se kterýma jsem během toho odloučení zkoušel randit, se ukázali být buď zadaní, anebo chtěli jenom sex.

Takhle si zkazil skoro celej život můj bratr. Pořád se k sobě vraceli a rozcházeli se svojí první láskou, až spolu zase nejsou :). On je sám, ona nevím, každopádně toho chlapa, kterého si našla po bratrovi (soused) taky už nemá...

Hm, tak soused. Expřítel psal nadšený status na FB, jak si píše přes net s nějakým týpkem několik týdnů. Ale teď zase ticho po pěšině. Tak to su na to zvědav. Já jsem za ním jezdil přes celou republiku, byli jsme na výletě v Londýně, ve Vídni, představili jsme se vzájemně našim rodinám, zažili jsme toho hodně pěkného. A co mu dal on? Že si párkrát volali přes internet? To je nic. Nakonec se vsadím, že ještě bude vzpomínat na moji bakalářku i když ho štvala, protože ho odkopne nebo podvede (což bych mu já nikdy neudělal) a ve výsledku bude zklamanej mnohem víc.

No ty sice nedokazes zahodit 3 roky spolocneho zivota, ale on ocividne ano. A taky clovek ti za to fakt nestoji, ver mi. Ako pise Richard - budete sa motat v kruhu dokola a nakoniec to aj tak nedopadne dobre. Niekedy je fakt lepsie sa na to vykaslat a ono to casom preboli.

On není zlej. Jen bych řekl, že nějak zmatenej. Že jsme si spoustu věcí spolu nevyříkali. Tím spíš mě to mrzí, protože jsem tomu z mého pohledu mohl předejít, kdybych byl otevřenější a nebál se o těch věcech víc mluvit. Ale stejně je to divný. Co si myslet o tom, že na jednu stranu nekomunikuje, moje pokusy o kontakt ignoruje nebo je úsečný, a pak sdílí statusy o tom, že to byl super vztah a jak ho mrzí, že skončil... jako nezlobte se na mě, nejsem psycholog, ale přece, když mě mrzí, že něco skončilo, tak se do toho chci vrátit, ne?