Je svědomí národa pošramoceno?

Včera jsem byl u sexuologa. Nechci vám lhát, ale když jsem vyšel schody k výtahu, měl jsem co dělat, abych se nezhroutil vyčerpáním – musel jsem totiž předtím běžet na tramvaj, protože kvůli ruským trollům v diskuzích úplně zapomínám na obědy.

Pan doktor byl očividně Rus. Mluvil tak, že jeho přízvuk nešlo přehlédnout, a celkově působil celkem sympaticky – až na to tetování „Z“ na zápěstí. Tvrdil sice, že je to symbol „míru a spravedlnosti“, ale všichni víme, co znamená.

No, ale k věci. Od prvního pohledu jsem cítil, že mě nemá rád. Bylo to očividné – jeho přezíravé poznámky na mou osobu, můj stav, a hlavně můj odpor k ruské propagandě byly nepřehlédnutelné. Proč někdo jako on vůbec dělá sexuologa, když nemá rád lidi, kteří chtějí být konečně sami sebou? A navíc, proč mluví o „západní degeneraci“ u lidí jako já?

Opravdu mě to znechutilo. Byl hrubý a arogantní, a místo rady mi servíroval fráze o „tradičních hodnotách“ a „návratu k pravým kořenům“. Cestou domů jsem plakal. Abych se uklidnil, koupil jsem si pořádný veganský burger – žádný ruský fastfood Putleronalds.

Tato zkušenost mi otevřela oči. Uvědomil jsem si, že nesmíme podlehnout tlakům Rusů a jejich poskoků. Jsem sice tlustá ženská, co si připadá uvězněná v těle, které není její, ale kdo má právo mě kvůli tomu soudit? Ani ruský troll, ani pseudo-doktor. Až budu mít po tranzici, všem ruským náckům to dám jasně najevo: jsme silní a jejich nenávist nás nezastaví.