Přitahují mě kluci. Jak to bude dál?

Ahojky, je mi 17 let... každodenně se trápím nad otázkou, jak vysvětlím svému okolí, že mě přitahují kluci... mám velký strach, protože v mém okruhu žijí lidé, o kterých si myslím, že se na mě budou dívat skrz prsty, pokud se přiznám...

vím, jaký mají názor na gaye... potom, co jsem zažil (díky své tiché a klidné povaze) psychickou šikanu na ZŠ, mám vůči pravdě ještě větší odpor... a tudíž skoro celý život lidem o své orientaci lžu... jenomže nechce se mi jednou umřít jako "kulhající děda" s vědomím, že mě celý život zajímalo stejné pohlaví...

jsem mladý, snad hezký, plný energie :-) však už jsem měl s jistými chlapci (nó, čistě sexuální :-) poměr, ale samozřejmě oni vedou "jakoby" normální heterosexuální život... navíc je mi vcelku jedno, jak oni se se svojí pravdou poperou (4 kluci to byli :-D); hlavní pro mě bylo a je, že jsem si to užil především já... :-P

největší strach mám ale z toho, jak na to budou reagovat ženy... kolem dokola mého života se motají většinou právě slečny a dámy... mamka, sestry, babičky, sestřenice, tety, spolužačky (v naší třídě mají drtivou převahu), kamarádky...

upřímně si to nedokážu představit ty jejich výrazy; takže fakt nevím... už to došlo tak daleko, že teď už mám strach říct někde v temném koutku klukovi, který se mi líbí, že se mi líbí... předtím jsem s tím problémy neměl (a taky to každému, kterému jsem to řekl, to nevadilo a nikdy to neprozradil)...

kdybych chtěl, tak si ho hned navzájem v*****íme, ale teď jsem akorát tak dost silný na to, abych jim čuměl na p**a na záchodě... nemám rád třeba gaye, kteří si hrají na slečinky nebo mají ten šílený buzerantský přízvuk...

když už na kluky, tak na pořádný přece :-) a to je další důvod, proč s tím přiznáním tak otálím... nechci, aby mě k nim lidé házeli do stejného pytle, já chci vést ten svůj pravý život, jak ho mám rád, akorát jednoduše tak, abych ho nemusel žít se svěšenýma rukama (všiml jsem si, že je to jedno z poznávacích znamení pravého gaye) a s růžovou nálepkou "buzerant" na čele...

sám to nemám rád to s tou slečinkou, přízvukem, rukama, chovám se úplně normálně podle heterosexuálních kvót (taky to do dneška ví v tajnosti jenom ti 4 kluci :-), ale to neznamená, že si to o mě ti lidé okolo nepřestanou myslet, pokud se třeba jednou přiznám, jestli teda vůbec... :-) zajímá mě tedy, co byste v mé situaci dělali a jakou máte o tom představu...

tohle je podle mě jediné místo, které mi dá plnohodnotnou odpověď... tak co myslíte, jak to bude dál??? :-S Díky moc za odpověď, fakt mi s mou "největší" životní otázkou pomůžete... :-)

PS: A třeba pokud je ti taky ňák tak jako mě, máš skoro stejný problém, tak můžeme na to být dva... ve dvou se to lépe táhne ;-) a třeba už se nebudu za to tak stydět... uvidím, nevím; hlavně budu za každou moudrou radu :-)