Coming Out - mám do toho jít?

Tak to klidne napis, ale hlavne tam rekni ze jsi to napsal protoze bys to nezvladl rict do oci. aby to nevzali nejak jinak.. :)

Já tento problém řeším už skoro 6 let a zatím jsem se nepřiznal

Tak to mas blby,ci??ja sa z toho idem zblaznit :/

Já nemám nervy ani duševní sílu se přiznat... už mi z toho začíná hrabat. S následky se budeš muset srovnat

Len ja neviem ako budu reagovat,a toho sa najviac bojim :/

To je důvod, proč jsem nepřiznaný... mám hrozná strach z toho, že to nepřijmou dobře. Držím palce a pevné nervy

Diki :)

Bez do toho, drzim ti palce. ten pocit ulevy za to stoji, i kdyz to neni jednoduchy

Abys nedopadl jako tenhle (a tomu už je aspoň 18) - http://www.nakluky.cz/…evie-zniest/
Velmi dobře si rozmysli, jestli je opravdu nutné o sobě všechno říkat, zvlášť už ve 14 letech. Jestli máš tak velkou potřebu, pak bys měl mít jasno v několika bodech:
1. Jseš si jistý, že jsi 100% na kluky. Takže žádné pochybnosti, žádná bisexualita, prostě se ti líbí kluci a holky ti nic neříkaj.
2. Rodiče jsou celkově liberální, k homosexuálům mají aspoň tolerantní přístup, nechtějí je léčit nebo zavírat do ústavu.
3. Budou otázky - "jsi si jistý?", "a měls už holku, že jseš si tak jistý?", "a máš už někoho?" ....připrav se na ně, ať víš, co odpovídat.
4. K ničemu se nepřiznávej, nic jsi neprovedl. Nedělej z toho drama a ber to jako přirozenou běžnou věc. Takže ne "mami, tati, musím se vám přiznat, jsem gay", ale něco ve stylu "holky mi nic neříkaj, líbí se mi kluci".
Na tvém místě bych zatím nikomu nic neříkal. Počkal bych ještě pár let anebo do doby, než budeš s někým chodit.

Raději budu nenáviděn pro to, co jsem, než milován pro to, co nejsem.
Jenže tobě je teprve 14 počkej ještě nemusíš to přece řikat rodičum ....

Minimalne pokud nikoho zatim nemas, tak nema smysl to resit. az zacnes s nekym chodit, budes to s nim myslet vazne a on s tebou, potom do toho jdi. uz i proto, ze at to dopadne jakkoliv, budes mit aspon psychickou podporu od p***ele ;)

Já bych nespěchal, první nějak nenápadně zkus zjistit jak mluví o naší komunitě, jestli jim je to jedno nebo se jim to hnusí, u mě v rodině to ví jenom sestra a babička, a obě to berou v pohodě :)

Nežeň sa do možného "prúseru"... Vyčkaj času, ako hus klasu... V 14 mi tiež bolo nad slnko jasné, kým som, a našim som sa zveril až o pár rokov neskôr. Keďže neboli "blbí", čoho toho sa do tej doby dovtípili, a tak pre nich moja správa bola iba potvrdením ich (ani do tej doby nepriznaného) tušenia...

Hm, tady máš názor ode mě: Když jsem se já přiznával, tak jsem začal ve škole... .Jsem ve druháku na střední, v říjnu minulý rok jsem na zeď třídy napsal text, ve kterém se přiznávám k homosexualitě. Asi 2 měsíce na to jsem to řekl máme... spíš to ze mě dostala ona, ale stejně mi řekla, že si nemužu bejt jistej, protože jsem mladej... Takže si myslím, že jejich reakce bude podobná.. :)

A ake reakcie si na. To mal v skole??

Reakce ve škole? No, k tomu se dostanu. První den ve druháku jsem to řekl nejlepšímu kámošovi ze třídy, kterej mi taky pomohl k tomu to říct všem. Postupně se to dozvídalo víc a víc lidí, a když už to věděli asi 4, tak jsem to hodil na Fb. No a ty reakce... Druhý den jsem přišel do třídy, všichni na mě nenápadně koukali, ale nic neřekli, a když se semnou dal někdo do řeči, tak mi ještě víc dal na sebevědomí svojí poklonou k mojí odvaze a tak. Takže můj coming-out proběhl uplně suprově, a dnes si ve třídě už jen užívám... kromě toho, že se tam také učím :D

Aha :) cize to zobrali v poho,len to ze ja mam takovych blbych,zaostalych,dementnych spoluziakov :/

No ved to, dominik.art :/

Já se bojím, že jakmile bych to řekl ve škole, tak by to zanedlouho věděli doma...

Sak to,a to sa riskovat nemoze :/

"Prcku", máš 19, si plnoletý, prečo sa bojíš, že by Vaši doma vedeli o Tebe, že si náš? Chápal by som, ak by si bol "zajac" 14-15 ročný, no takto...?

Dominik.art: přesně
eRko: je mi skoro 20, ale přesto jsem na své rodině silně závislý (především finančně, škola spolkne hodně)... a když mám doma homofoby, tak to prostě nejde

A když to zjistí doma, tak co? Podle mě čím dřív se to dozví, tím líp, ikdyž Ti to rozmlouvat budou stejně... Máma to ví, ale ta mi zakázala to šířit po rodině dál, jelikož si myslí, že se změním... Ale pravda je stejně někde jinde :D

Prcku... Hm, chápem. Nebol som na tom, ako Ty, preto mám iný vizus. Mamu akurát "chvíľu" mrzelo, že vnúčatá sa konať nebudú, inak bola s mojim statusom vyrovnaná. Mal som štígro...

MeDebsta... Áno, teraz si spomínam, že moja mama zareagovala ROVNAKO, ako Tvoja. Prijala ma takého, aký som, len ma PROSILA, aby som to nehovoril v rodine... Neskôr som to von "pustil", no po viac ako desiatich rokoch...

Ou, to mě doufám nečeká :D

No tak každý má rodinu jinou no :-/

MeDubsta: Souhlasím i nesouhlasím... tatku by to mzelo ale srovnal by se, mamka by to taky po čase pochopila, jenže mámin přítel a babička by to nevzali.
Kdyby to bylo jinak, tak bych se netrápil už skoro 6 let skrýváním se

MeDubsta... Mám malú rodinu, a tá je roztrúsená na celom Slovensku. Teda s mnohými sa už roky stretávam raz za uhorský rok, teda zriedka...

Precedenc "čím dřív, tím lépe" není ten nejlepší

U nás ve třídě mluvili o gayích taky záporně... "z**de teplej, buzerante, gayi,.." Ale jakmile to o mě zjistili, tak to říkat přestali... Takže když poznají gaye ze svého okolí, tak je to často přesvědčí, že gayové špatní nejsou.
Ale zase to záleží, jaký obrázek o vás si od nich necháte udělat...

MeDubsta: PLNE SÚHLASÍM! ľudia sa boja a odsudzujú to (tých), čo o nich málo vedia. Keď zistia, že tým neznámym je ktosi im blízky, zmenia optiku...

Já to tak vidím taky, u nás v kolektivu už jeden gay přiznaný je a všichni to akceptujou a nikdo s tím nemá problém... Rodina je ale rodina

Prcek1994: Když to teda ze mě matka dostala, tak mi řekla ať to neříkám, a to hlavně jejímu manželovi, že prej na to má svůj názor... Ale co mě je do jeho názoru, já si chci žít svůj život, a on taky... Pokud to nevezmou dobře teď, tak nikdy, a takhle aspoň budem vědět, jak na tom jsme...

MeDubsta: Já vím, že máš pravdu... Mimochodem, taky už to ze mě jednou (asi 4 roky zpět páčili), jenže u toho byla celá rodina a já řekl, že jsem hetero...

Mě by třeba nikdo nenas*al svým "úžasným" názorem na gaye, pokud by to byl názor nenávistný... Prostě bych toho člověka poslal do p****e a tim by končil.. Mě jentak někdo nenaštve :D ale to je můj pohled..

Já byl vždy otloukánek a ten na koho si všichni ukazovali. V devítce na ZŠ o mě dokonce pátáci rozhlašovali, že jsem teplouš aniž by mě znali. Proto jsem si kolem sebe utvořil antinadávkovou kapsu a jsem taky odolný... Tlaku zvenčí se tak moc nebojím

Nejlepší by bylo, kdyby anonym napsal, jaký je jeho rodina, než abysme tady diskutovali :D

Ano, Anonyme... v jaké jsi rodinné situaci?

Moja rodina je taka,taky priemer,mama ma priatela,ktory je taky polo homofob,ked vidi homosexuala v tv,tak sa robi ze je gay,ale je taky polohomofob.stary rodice to netrapi,ani ich nezaujima tato tema,a otca tiez :/

Hm, tak to je podobný jako u mě... Máš bratra?

Nie,iba bratrancov a sestranicu

Pokud se nebojí reakce okolí, tak by nemusel být velký problém

Ake reakcie?

Prostě reakce okolí... pozitivní a negativní komentáře

Na nahodny coming out??

O čem tady celou dobu mluvíme :-D Jistě že myslím na C-O

No,dve kamosky to vzali dobre,ale ostatnych neviem :/

Me prijde coming out ve 14 dost brzo.. Prece jen rodice v tomto veku vetsinou berou sve potomky jako deti..Myslim, ze cekanim nic nepokazis a pokud budes mit oci otevrene, zjistis jeste vic o tom, co si o nas mysli.. Mozna by to v tomto veku brali jako experiment..Treba se pletu, ale cekanim nic nepokazis

Dominik.art: Někoho takovýho na promluvení si bych potřeboval...

Líbí se mi, že všechny reakce jsou tu vstřícné, nápomocné, i když těžko z nich udělat všeobecně platný závěr. Já s přiznáním začínal někdy na střední škole, což u mě bylo kolem 1980, tedy doba nepřejícná, asi v šestnácti. Selektivně. Řekl nebo zaznačil jsem to říct jen tomu, komu jsem mohl věřit. Nešlo o to, jestli kamarád, holka nebo kantor. Musela tam být důvěra. Nejspíš jsem měl štěstí na dobré lidi, nebo schopnost je najít (zdaleka nebyli mého zaměření). Nikdy jsem nenarazil. Pravda je, že doma jsem to nikdy neměl potřebu naplno ventilovat, ale nejspíš to celou dobu věděli a vědí, neřekl jsem to, ale dal jsem mnoha jinými prostředky na vědomí, že nepůjdu standardními cestami. Dospělé děti mi navrhly, ať na vánoce pozvu svého kamaráda. Mám silný pocit, že původní investice do důvěry v blízké lidi se mi vrací. Ozývají se mi holky i kluci z předešlých dob, ne kvůli sexu. Spíš nás už leccos převálcovalo a bilancujeme a umíme ocenit míru důvěry.
Souhrnem: ve čtrnácti jsem pálil své deníky, aby nikdo na nic nepřišel. Tehdy jsem si vůbec nebyl jistý, co jsem zač, myslel jsem, že prostě jen velmi silně vnímám přátelství. Myslel jsem si, že okolí je nepřátelské. Dnes myslím, že obdivuhodně není. Ale kvůli výše řečenému pochopím každého, kdo strach má.

Onlip(ovi). Súhlasím. Ak má našinec šťastie na tolerantných okolo-žijúcich je jeho cesta v rámci komunít slnečnejšia. Priznávam, že mne ani na strednej nenapadlo v škole niekomu "vešať na nos", čo som zač... žil som svoju "inakosť" introspektívne a stačilo mi to. Netrpel som tým...