Randění na maloměstě

Ahoj,

je mi 27 a žiju v Šumperku. Poslední dobou hodně přemýšlím nad tím, jaký to vlastně je být gay na maloměstě – hlavně co se týče seznamování.

Nemám pocit, že bych byl asociál nebo že bych neměl život. Mám práci, svoje věci, něco buduju. Ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že ten „výběr“ je tady strašně omezený. A upřímně – mám pocit, že většina rozumných gayů v mém věku už dávno odešla. Šli na vysokou, přestěhovali se do Brna, Prahy… prostě zmizeli za větším městem a větší bublinou.

Tady to někdy působí, jako by člověk vybíral ze strašně malého okruhu lidí. Všichni se nějak znají, drby jedou rychlostí světla a do toho spousta „straight“ borců, co mají doma borku, ale o víkendu píšou mně. Jenže to je přesně ten typ situace, do které nechceš jít, pokud nehledáš tajnej režim a drama. A aplikace? Často jen kolotoč „čau, co děláš“ bez reálného posunu.

Občas si říkám, jestli je tenhle struggle normální součást maloměsta, nebo jestli je problém ve mně a mám jen moc vysoké nároky?

Nechci se stěhovat jen proto, abych si někoho našel. Mám tu práci a zázemí. Ale zároveň nechci ve 30 zjistit, že jsem jen čekal, až se něco samo stane.

Máte to taky tak?
– Daří se vám najít vztah mimo velké město?
– Má smysl to lámat přes aplikace nebo snad vztah na dálku?
– Přestěhovali byste se (nebo jste se přestěhovali) hlavně kvůli datingu?

Zajímá mě realita ostatních, ne pohádky.