Co dál

Poznal jsem kluka, miliónovýho kluka co by za svou polovici snad i dejchal.
Dneska sehnat kluka na vztah na tož kluka kterej se opravdu o člověka zajímá, upřímně ho miluje, stará se o něj, vaří mu, je hezkej…
Jo někoho takovýho poslední měsíc mám a počáteční pocit štěstí střídaj pocity kdy si snim prostě nemám co říct, vidim že i on se možná nutí do pohybu kterej je u mě standard což je ale fajn. Srdce mi říká abych zůstal ale hlava abych si našel někoho prostě víc od rány na co jsem zvyklej.
Jednou jsem mu to už napsal což dopadlo že za dva dny jsme si řekli že tomu dáme čas a on děkoval jako malej kluk. Měl předemnou přes 10 let vztah, dům, absolutně nezná realitu dnešního seznamování.
Je to nádherný ale prostě se vedle něj necejtim ani trošku svůj.