Bojím se se ve škole říct, že jsem gay

A proč by to měl každý vědět?? Je to přeci tvoje intimní věc, nemusí to vědět každý na potkání. A většina žáků ZŠ a SŠ nemají pochopení a jsou homofobní, tak bych to v tvém případě už vůbec neriskoval.

Pokud to chceš říct, tak to nejdřív řekni nejlepším přátelům a podle jejich reakce se rozhodni jak dál :) ale myslím, že v téhle době to už není tak hrozný s přiznáním homosexuality a ještě k tomu pokud jsi oblíbený :)

Neboj se. Za mého dlouhého věku se mi nic špatného od většinové společnosti nebo jiných gayů nestalo. Nikdy jsem do okolí nevyhlašoval, co jsem, ale celkovým chováním (četba, veřejné dialogy s učiteli, veřejně čtené slohové práce) jsem nechával výrazné náznaky. Zpětně myslím, že na 80. léta min. století i dost drsné. Přesto mám pocit, že jsem tam měl vždycky respekt, u kantorů i u spolužáků. Při tělocviku jsem všechno odběhal a odskákal, ale při míčovkách (kromě basketu) všichni včetně vyučujícího akceptovali (asi spíš uvítali :), že se nezúčastním. Řekl jsem o tom jen nejbližším lidem. Možná to ale bylo tím, že v té době jsme my i normální dospělí byli vzájemně vděční za každý projev upřímnosti. Nedávno mě tu J20 napomínal, že je jiná doba.

Onlipe, děcka jsou strašní zmetci....Vidí gaye ve filmu, vidí Zelinku na youtube a bojí se a proto se nechcou bavit a vyhýbají se i rodiče je v tom podpoří. Neexistuje žádný racionální důvod, aby to říkal on... Najdou se tolerantní děti, ale ty budou jen v Praze, tam jsou zvyklí na všechno... Ve všech ostatních místech jsou šikanování za homosexualitu, buď přímo nebo pomluvami. O mě celý studentský život na ZŠ a SŠ nikdo nevěděl, nikomu jsem bisexualitou ani nenaznačil a tak vím o tom, jak to chodí zcela vše.

No pokud ceš být dále oblíbený, tak rači drž hubu :-) Ja jim to řekl a kdybych si z toho nedělal p***l, tak už na tomto světě nejsem :-)

Pokud se bojis, tak to nerikej a hotovo. Nepretvaruj se, nehraj si na velkeho heteraka, ale proste to nerikej a hotovo ;)

J20: Rozumím ti, ale přemýšlím, jestli tvé zážitky nevyplývají právě z toho, že jsi svému okolí nikdy nedal nic znát. Nemyslím, že by TheAnnonymous musel o sobě všude rozhlašovat, co je. Ani já to nedělal. Na druhou stranu mám ohromnou radost, když můžu klukovi bez obalu (ale i bez dalších očekávání) říct, že mu to sluší, že mi přináší radost. Teď, po rozvodu, trávím dost času se svým kamarádem a s přítelem. Svým dospělým dětem říkám, s kým / za kým jdu. Před blízkými spolupracovníky nemám potíž hovořit o tom, jak a s kým jsem strávil hezké momenty víkendu. Samozřejmě bez detailů. Ale už jen to, že se setkávám s kluky, nemluvím o kozách a frndách a nehledám si novou manželku, to musí vypovídat o všem, ne? Jsem skeptik, nemám důvod přibarvovat skutečnost narůžovo, tudíž ve mně pořád povstává otázka, čím to je, že dodnes i hetero kluci ode mě tohle vše přijímají bez negativních reakcí, spíš vnímám opak. Kdybych věděl, čím to je, rád tu moudrost poskytnu všem, kteří mají pocit, že strádají, že se ve svém utajení dusí.

To ve škole neříkej ne? Logicky... :D :D

Mate 50 ne 20. Ja vím, jak ostatní gaye ponižovali a pomlouvali i holky. Vy kolem sebe máte vyspělé lidi.

Tak im nič nehovor bože nechaj si to pre seba och....

J20: Omlouvám se za tykání. Opět rozumím a námitku přijímám. Ale výše jsem psal i o své situaci mezi základní a střední školou, tam v okolí byli běžní kluci a běžné holky, žádná elita. Ani tam jsem nenarazil na negativní reakci. Skutečně to byla jiná doba, možná byli lidi sevřenější, ale i sankce mnohem vyšší. Profesoři - jistě, některé jsem vytočil k nepříčetnosti, ale taky jsme si hodně hezky pohovořili, což nemyslím metaforicky. Nejspíš si člověk musí pozici vydobýt, o orientaci v tom nejde, ale jistě ji všichni chápali. Samozřejmě, v práci mi může věk a postavení pomáhat, ale o to taky nejde. Mám silné "protivníky", lidi kolem 18-25 let. Ti mě můžou strhat kdykoli. Jde jen o to, jak se ke své a jejich sexualitě postavím. A tak to nakonec bylo od dětství.

Potřebují to ve škole vědět? Myslím, že to pro tvé spolužáky není tak důležité, aby jsi musel dělat veřejná prohlášení. Důležité je, aby to bylo ok pro tebe, takže až nadejde správný čas to někomu říct tak to poznáš sám kdy, komu a jak.