Jsem, jaký jsem
24. 02. 2014 v 05:28
Anonym
Anonym Ahojte,
bude mi 30, utrpěl jsem vzdělání, něco procestoval, bydlím v bytě s partnerem, pracuji 45 hodin týdně a vydělávám tak akorát na hezký život. Myslím si o sobě, že mám zdravé sebevědomí, pokoru a úctu k sobě samému a k lidem. Snažím se žít opravdově, nepodléhat trendům a hlavnímu proudu, aniž bych se ale apriori main streamu bránil. Jsem zvyklý se sám o sebe postarat, umím vařit i spravit omítku a u toho stíhám chodit do práce, učit se, věnovat se cha***ě... Vždycky jsem věděl, že nesmím nic vzdávat. Nestalo se mi, že bych k čemukoli přišel zadarmo nebo zkratkou. Když mi něco nejde, zlobí mě to. Štve mě to tak dlouho, dokud se mi to nepodaří. Někdy závidím, nikoli však majetky, ale spíš nehmotné věci, třeba když ve Scrabble nenajdu správné slovo a protihráč ano. Jsem melancholický stejně jako cholerický. Účty platím vždycky včas a když na něco nemám, tak si to nekoupím, ale šetřím, abych si to koupit mohl. Nemám velký byt, ale o to víc jsem rád, že mám kde bydlet a že je nám tam hezky. Netoužím po drahých věcech s nálepkami zvučných jmen. Nenosím barevné háro ani nijak jinak neupozorňuji na to, že spím s mužem. Miluju ho proto, že třebaže jsem někdy na facku a občas říkám hrozný věci, bere mě právě takového, jaký jsem. Mluvím plynně dvěma cizími jazyky, který jsem se nadřel. Ačkoli často nesouhlasím a odporuji, nikdy nejdu dál, než mi druzí dovolí. Věřím, že lidé fungují na principu zákona zachování energie, který je znám z fyziky. Věřím, že se věci dějí proto, abychom se něco naučili a posunuli se zas o kousek dál.
A teď můj dotaz. Proč mi tak zoufale připadá, že se nehodím do všech těch debat o módě, nových klipech plných vulga***y a prvoplánové provokace, hovorů o tom, kdo s kým spí... Proč na mě nedělá dojem, když někdo mluví vzletně o ničem? Proč je mi nepříjemné tahat do všech témat skutečnost, že jsem gay a proč raději řeším všechno v prvé řadě z pozice člověka, nikoli gaye? Proč jsem rád za to, že jsem gay, ale nemám potřebu s tím mávat kde komu před nosem? A nakonec: Proč mnoho jiných nemá stejný přístup k životu?
bude mi 30, utrpěl jsem vzdělání, něco procestoval, bydlím v bytě s partnerem, pracuji 45 hodin týdně a vydělávám tak akorát na hezký život. Myslím si o sobě, že mám zdravé sebevědomí, pokoru a úctu k sobě samému a k lidem. Snažím se žít opravdově, nepodléhat trendům a hlavnímu proudu, aniž bych se ale apriori main streamu bránil. Jsem zvyklý se sám o sebe postarat, umím vařit i spravit omítku a u toho stíhám chodit do práce, učit se, věnovat se cha***ě... Vždycky jsem věděl, že nesmím nic vzdávat. Nestalo se mi, že bych k čemukoli přišel zadarmo nebo zkratkou. Když mi něco nejde, zlobí mě to. Štve mě to tak dlouho, dokud se mi to nepodaří. Někdy závidím, nikoli však majetky, ale spíš nehmotné věci, třeba když ve Scrabble nenajdu správné slovo a protihráč ano. Jsem melancholický stejně jako cholerický. Účty platím vždycky včas a když na něco nemám, tak si to nekoupím, ale šetřím, abych si to koupit mohl. Nemám velký byt, ale o to víc jsem rád, že mám kde bydlet a že je nám tam hezky. Netoužím po drahých věcech s nálepkami zvučných jmen. Nenosím barevné háro ani nijak jinak neupozorňuji na to, že spím s mužem. Miluju ho proto, že třebaže jsem někdy na facku a občas říkám hrozný věci, bere mě právě takového, jaký jsem. Mluvím plynně dvěma cizími jazyky, který jsem se nadřel. Ačkoli často nesouhlasím a odporuji, nikdy nejdu dál, než mi druzí dovolí. Věřím, že lidé fungují na principu zákona zachování energie, který je znám z fyziky. Věřím, že se věci dějí proto, abychom se něco naučili a posunuli se zas o kousek dál.
A teď můj dotaz. Proč mi tak zoufale připadá, že se nehodím do všech těch debat o módě, nových klipech plných vulga***y a prvoplánové provokace, hovorů o tom, kdo s kým spí... Proč na mě nedělá dojem, když někdo mluví vzletně o ničem? Proč je mi nepříjemné tahat do všech témat skutečnost, že jsem gay a proč raději řeším všechno v prvé řadě z pozice člověka, nikoli gaye? Proč jsem rád za to, že jsem gay, ale nemám potřebu s tím mávat kde komu před nosem? A nakonec: Proč mnoho jiných nemá stejný přístup k životu?
No asi to bude tím, že jsi normální :-).Středobodem tvého vesmíru není tvá orientace (jako u velkého množství teplometů), ale tvé lidství. Aspon to tak vidím já. A proč to tak nemá mnoho jiných? No těch důvodů bude povícero a jeden z nich určitě je , že chybí pozitivní vzory. V teplé komunitě jsou povětšině jako vzory stavěni lidé jejichž svět se točí jen kolem toho .. jsem gay... dál už nevidí.
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
Naprosto souhlasim s Ent...mozna bych Tvuj dotaz otocil a dal jej jako odpoved na drtivou vetsinu zde pokladanych otazek, ktere se tykaji vztahu....
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Hezky napsané. Málokdo je k sobě tak sebek***ický a zároveň tak plný energie a lásky ke všemu co má smysl a řád. Asi jsi fajn kluk s kterým se tvůj partner cítí dobře a to je hlavní. Ani heteráci nemají na čele, že jsou heteráci tak proč se táhnout životem jako gay? V první řadě jsme lidé, orientace není pro život tak důležitá jako to, že víš co chceš a dokážeš jít za svým cílem bez toho abys někomu ublížil či se naparoval. Mimochodem ENT to napsal moc hezky a jasně. prostě máš "smůlu", jsi normální a to tady problém. Všichni jsou skoro až nadšení svou orientací a neřeší, že život je o něčem jiném.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Mozno mas to stastie byt o nieco podarenejsi ako vacsinova populacia. tak si skus pripustit ze byt normalny = priemerny nieje terno kedze by to znamenalo byt normalne hlupy. vacsina ludi pozerava realityshow a celkovo oblubuje brak a utlm. ty zi svoj zivot lepsie. aktivne. bez zaoberania sa malichernostami a za odmenu si mozes bez vycitiek pripustit skromny pocit hrdosti.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Mám podobný prístup k životu ako ty , len som apatickejší a moda ma celkom baví :)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
