Jsem dement

Zbytečně to řešíš, a tím si to zhoršuješ.
Pokud jsem v cizím prostředí mezi cizími lidmi (např. nová škola, práce, pohovor, návštěva atd.), většinou jsem tak nervozní, že se totálně znemožním, ztrapním, rozbiju, co mi kdo půjčí do ruky, blábolím nesmysly atp. Za ta léta jsem se dostal do fáze, že se na ten svůj standardní trapas těším, abych to už měl za sebou. Beru to jako takový ***uál uvedení se do nové společnosti.
A že jsem za blbce? Co nadělám... :)

Chce to jen chodit mezi lidi ;) jetsli bys chtěl pomoct víc musel bys víc napsat... a jetsli chceš klidně víc napiš myslím že o tomhel vím dost

V pohodě. Já se beru jako nové zařízení, ke kterému se musí najít správné ovladače, aby fungovalo společensky dobře. Jinak funguje v režimu: "lámu nad vámi hůl, tvařte se jak chcete, zajímají mě jen moje cíle, nebudu na vás brát přehnaný ohled". A občasné výstřelky podivínství? No přece jsem na kluky. Jako důvod stačí.

No tak za 1. by som tento problém neporovnával zo školou - aj keď ja som mal podobný prolbém že čím som starší tým som sprostejší a na vš som už nebol schopný sa dokopy nič naučiť. moje zlaté obdobie inteligencie bolo na základke. počul som aj o prípade vysokoškoláčky, ktorá si išla robiť sáčkovú polievku kde bolo treba dať 3/4 l vody a ona nevedela či tam má dať 3 alebo 4 l.
za 2. - problém s komunikáciou, zakoktávanie, neschopnosť sa vyjadriť, vypúšťanie blbostí - môže byť nejaká sociálna porucha. spolubývajúci odišiel z vš kvôli tomu že sa ho spýtala niečo kolegyňa a jeho zalial studený pot, dostal triašku a nebol schopný reagovať. dnes je to lepšie - ale po liečbe antidepresívami po psychiatrovi
za 3. že si abstinent - skús opak - jazyk sa ti rozviaže
za 4. ten problém s rátaním a komunikovaním by som určite oddelil od tých samovražebných myslienok.
ja mám napr. problém s trasom rúk - hlavne na nejakých akciách - keď má niekto nejaký sviatok v práci a máme si pripiť, tak to je katastrofa udržať ten pohár. uvedomujem si že som nervózny z tých ludí, ale horšie je že sa to zhoršuje - ako som nastúpil do práce, tak som tak nervózny nebol. tiež to chcem riešiť cez obvoďáčku.

Jsme dva

Ahoj, zkus napsat, pokusím se pomoc ;)
Je mi sice jen 16, ale mám pocit, že o psych. problémech se s lidmi dokáži bavit, navíc možná je zde tento tobě bízký věk výhodou....
Pokud ses dostal na výšku (ještě k tomu technickou, nikoliv humanitní ) a i zatím procházíš(sice teprve první rok, ale tam právě odpadá nejvíce lidí)
tak nebudeš(jak již mnozí psali) hlupák a problém je někde jinde.

Problém s komunikací
Ty jsem měl taky, mě pomohlo, že jsem začal potkávat dobré lidi, kteří mě správně chápali a teď už se dokáži bavit s jinými lidmi, s kterými jsem se pped tím nedokázal bavit, ačkoliv pořád mají všechny vlastnosti, kvůli kterým jsem se s nimi nedokázal bavit. Takže máš šanci to změnit
Tohle se dá řešit jedině konzultováním, nikdo ti nedokáže v jedné zprávě dát dokonalou radu, zvláště pokud četl jen jednu zprávu

To s těmi rovnicemi:
V jakém smyslu, děláš blbosti(zaměnění znaménka, ignorování exponentu ....)
nebo nevíš jakou úpravu provést(či nějaký special problém, kteýr mě teď nenapadá)


Pamatuj:
To že si uvěomuješ, že jsi hloupý je ukázkou inteligence, dobrého rozhldu a schiópnosti být sebek***ický
(samozřejmě jsou i hloupí lidé co si uvědomují, že jsou hloupí, ale to nebude tvůj případ)
Člověk by si měl uvědomovat své schopnosti a nedostatky
ale uvědomění si nedostatků není považování se za naprostého i***ta

Napiš (neboj, nebudeš otravovat,mě rozčílí hlupáci co si myslí, že jsou chytřejší, lidi jako ty mě nerozčílí, naopak mnohdy mi jsou sympatičtější ) a já se pokusím ti ukázat, jak vysoko " v žebříčku seš" (uvidíš, e to víš, než si myslíš, byť to třeba nebude nijak extra vysoko)
a když to nevyjde, tak se alespoň pokusím být někým, s kým dokážeš komunikovat :) ;)

Jo tak to znám taky. Taky jsem hroznej nervák, ale ten neustálej stres jsem se naučil bohužel řešit alkoholem. Je fakt, že potom je ti všechno jedno, ale nesmíč překročit určitou hranici. Mě stačí jen trocha a rozkecám se, že jsem schopnej vyklopit i to co nechci:(
Podle mě by ti stačil schopnej psychoterapeut.

Tyto věci neřeší psychiatr , ale psycholog, který hledá příčinu. Zajít za ním není nic hrozného, v dnešní době vyhledává pomoc spousta lidí v jakémkoliv věku. Tyhle návalové stavy mohou mít i příčinu někde z pozice zdravotního problému , nikdy nevíš. Pokud zajdeš za odborníkem, snáze ti pomůže a případně může odvrátit nějakou nemoc. U kamaráda to byl nádor, který měl, naštěstí právě díky doktorům se na to včas přišlo a dnes se těší zase veselému životu. Také měl změny stavu, hlavně náhlé vyvolání agrese a ztráta sebekontroly. Za lékaře by jsi nic platit neměl, max 30 korun (příspěvky na kafe), když tam zavoláš a promluvíš s nima, tak tě buď objednají na termín a nebo tě pošlou k obvoďákovi pro doporučenku, nic víc.

Ale jsi ve věku, kdy toho na tebe může být prostě moc, škola, doma věci, věci v okolí, pak se to sesype a to co koušeš dlouho v sobě prostě musí nějakým způsobem ven. Občas to mám také, návaly vzteku, jsem nervní, nevyrovnaný, pak se zase zklidním. Většinou je to z toho, že jsem už přetaženej a potřebuji voraz.

Psycholog se někdy platí a někdy ne. Záleží na tom, jestli pracuje na pojišťovnu.

Rozhodně nejsi dement, to se stane každému.
Ty potřebuješ kluka.

Ano, ano. Taky se pred kazdou zkouskou pripadam jak b***cek. I kdyz vim, ze umim a zkousku dam, tak jsem nervozni. A po ni si vzdycky rikam, ze priste uz se ovladnu. A priste se neovladnu :)

Nedej se tim vubec odratit. Proste nekdo je min suverenni a tak je to v poradku. :)