Zamiloval jsem se do spolužáka

Vždycky je šance. Přečti si mé reakce na podobné dotazy rok zpátky. A když bude ortodoxní hetero, můžeš získat skvělého kamaráda, se kterým si dokážete všechno říct.

Většina se zamiluje do kamaráda/spolužáka proto, že "to" vyplyne tak nějak přirozeně. Pokud mám někoho, kdo je mi sympatický, s kým si rozumím a mám si s ním co říct, tak se s ním budu stýkat častěji, budu se s ním více poznávat atd. atd. Takhle vzniká přátelství i láska. A největší průser je to, když si oba skvěle rozumí, ale milovat může jen jeden ...

Já bych si dovolil trošičku nesouhlasit. Když někoho vídáme často, třeba v autobuse, nebo se potkáváme ve škole, ale nejsme s ním v nějakém bližším kontaktu, tak se do něj můžeme zamilovat, to jistě. Avšak láska jako taková to dle mého úsudku není. :)

Tyristor: Přesně vyjádřeno. Ale úplný průšvih to být nemusí. Můj absolutně hetero kamarád (o 20 let mladší) se mnou přečkal dobu, než to odezní (přes tři roky), teď v něm mám dobrého parťáka na psí vycházky a na dlouhé hovory o všem, co nás zajímá. Děkuju pánubohu, že mi ho vložil do cesty, i když to stálo hodně trápení, na obou stranách.

Ono záleží jak k tomu přistupuje ta druhá strana, no ... Také to znám z vlastní zkušenosti, také to nyní budou 3 roky, co se tím trápím. Naše setkání bylo, skoro bych řekl osudové. Ta podobnost, myšlení, zájmy, pohled na svět ... až mě to děsilo. Když to nějak fungovalo, bylo to krásné a já jen tím byl živ, když to nefungovalo, trpěl jsem jak pes. Nyní už je to zřejmě tak v troskách, že bude lepší nechat to plavat a jen si zachovat ty hezké vzpomínky. :)

My si tiež vymieňame so spolužiakom dlhé pohľady ale so som si na 85% istý, že je hetero :D

Taky jsem to zažil, ale vim na 100%, že je hetero. To období bylo pro mě strašný. Nejhorší bylo, že jsme chodili do stejné třídy a měli jsme skoro všechny kámoše společné, takže jsme spolu byli furt. A mám takovej pocit, že tušil že k němu cejtim něco víc. Naštěstí to zhruba po roce odeznělo a teď 3 roky "po" můžu s klidem říct, že v něm nevidim už nic víc než skvělýho kámoše. A jsem rád, že jsem ho neztratil.

Hej to se přesně stalo mě, ale já jsem mu řekl, že se mi začal líbit více než kamarád. (myslím si, že je Bi/gay) ... Napsal mi, že budeme jen kamarádi a já to přijal, ale pořád je podle mě něco mezi náma nebojí se mě obejmout, když mám blbou náladu a cítím, že i u něho je ta chemie :p .. Ale jen Kamarádi! :) :(

Už mě to štve! :-\ děkuji za názory! :-)