Máte tip na gay knihu?
Zdravím,
chápu, že mladí už dneska asi moc nečtou a proto se řeší spíš gay filmy, ale stejně to zkusím... Máte nějaký tip na gay knížku, případně zajímavou knížku s gay postavou? A myslím nějakou jako-běžnou beletrii, ne červenou knihovnu nebo erotiku.
Díky
chápu, že mladí už dneska asi moc nečtou a proto se řeší spíš gay filmy, ale stejně to zkusím... Máte nějaký tip na gay knížku, případně zajímavou knížku s gay postavou? A myslím nějakou jako-běžnou beletrii, ne červenou knihovnu nebo erotiku.
Díky
Namátkou:
Christos Tsiolkas: Ari
John Cheever: Věznice Falconer
Jacob Israëde Haan: Pijpelinky
Robert Musil: Zmatky chovance Torlesse
James Arthur Baldwin: Jiná země
Jde o vkus, o výdrž ve všech směrech. Tsiolkasem bych asi začal, i když je to dost drsný příběh.
Christos Tsiolkas: Ari
John Cheever: Věznice Falconer
Jacob Israëde Haan: Pijpelinky
Robert Musil: Zmatky chovance Torlesse
James Arthur Baldwin: Jiná země
Jde o vkus, o výdrž ve všech směrech. Tsiolkasem bych asi začal, i když je to dost drsný příběh.
Kniha "Planeta samých chlapců" je pěkná :)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Alan Hollinghurst - Linie krásy
Michael Cunningham - Domov na konci sveta
Michael Cunningham - Za soumraku
Ned Beauman - Boxer, brouk
Michael Cunningham - Domov na konci sveta
Michael Cunningham - Za soumraku
Ned Beauman - Boxer, brouk
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Zdravím, co mě osobně opravdu zaujalo, tak jsou dva tituly:
Svět normálních kluků - K. M. Soehnlein
Šikovnej kluk - Inger Edelfeldt
Svět normálních kluků - K. M. Soehnlein
Šikovnej kluk - Inger Edelfeldt
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
"Svět normálních kluků"
"Váš kluk prostitut" ;)
"Váš kluk prostitut" ;)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Souhlasím s tomicek Planeta samých chlapců je pěkná.. Ona celá ta trilogie, kterou Adam Georgiev napsal, je velmi zajímavá..:) Planetu jsem přečetl jedním dechem, ty další dvě jsou těžší..:) ;) Doporučuji celou trilogii, nebudete litovat toho čtení. Já sám nečtenář jsem to přečetl a budu si je muset přečíst asi ještě jednou, abych to více pochopil.:) ;)
Teď mě napadlo: není to kniha, ani povídka, jen si tak s kamarádem píšeme obrazy lidí podle jsem v kalendáři. On heterácké holčičí, já mu to křížím klučičími. Základ je vždycky v reálném člověku, nikoli nezbytně toho jména. Př.:
Dalimil (5.1.)
Křehký, tichý kluk, štíhlý, velký asi jako já, s nádhernýma šedozelenýma očima, světle hnědými rovnými vlasy hluboce do čela a neustálým mírným úsměvem na rtech. Měl jsem z něj permanentní duševní erekci. Působil jako štěně, pořád zvědavý na všechno kolem, natěšený, co se bude dít, obočí zvednuté, zorničky rozšířené vstřícností všemu. Rád bych ho pozval na oběd, díval se, jak jí, ale styděl jsem se. Někdy jsem ho chytl kolem pasu, př**iskl se k němu, políbil ho na nos, na čelo, na oční víčko, pod ucho, na krk, jako se někdy nevinně líbají východnější Slované. Byl z toho vždycky nervózní, styděl se, klopil oči, rudnul a zakoktával se, načež jsem rudnul a styděl se i já, ale neodstrkoval mě, neměl srdce vzdorovat mi. To jsem vzal jeho hlavu do dlaní a držel ji na rameni, dokud se jeho tep nezpomalil. Současně neměl srdce sám se mně dotknout. Vnímal jsem, že mu stojí, ale nikdy jsme do toho nešli. Hladil jsem ho po těch hezkých vláskách a říkal mu Dalimile, Dalimile, Dalimile, jako když maminka uspává dítě. Jeho jméno jsem nikdy otevřeně nekomolil, žádné Dalíku, Dalíčku, ačkoli jsem ho tak vnímal. Četl jsem kvůli němu tu kroniku, bylo to sebetrýznění, text nedosažitelný a nepochopitelný jako on. Líbil se mi moc, ale věděl jsem, že jakmile mu sáhnu do kalhot, naše kamarádství se zboří, Dalimil se uzavře do sebe a už nikdy mě k sobě nepustí. Dodnes se na mě při setkání směje způsobem, který mě naplní klidem a radostí, do přátelství to nejspíš nerozkvetlo. Dodnes mě sám nepolíbil, a myslím, že ani jiného člověka. Nikdy jsem nemasturboval se vzpomínkou na něj, je tak éterický, má tak krásné oči, musel bych si připadat jako dobytek. Zůstává tu pro jiné. Myslím na něj jako na Dalimílka, něžnějšího kluka už asi nepotkám.
Dalimil (5.1.)
Křehký, tichý kluk, štíhlý, velký asi jako já, s nádhernýma šedozelenýma očima, světle hnědými rovnými vlasy hluboce do čela a neustálým mírným úsměvem na rtech. Měl jsem z něj permanentní duševní erekci. Působil jako štěně, pořád zvědavý na všechno kolem, natěšený, co se bude dít, obočí zvednuté, zorničky rozšířené vstřícností všemu. Rád bych ho pozval na oběd, díval se, jak jí, ale styděl jsem se. Někdy jsem ho chytl kolem pasu, př**iskl se k němu, políbil ho na nos, na čelo, na oční víčko, pod ucho, na krk, jako se někdy nevinně líbají východnější Slované. Byl z toho vždycky nervózní, styděl se, klopil oči, rudnul a zakoktával se, načež jsem rudnul a styděl se i já, ale neodstrkoval mě, neměl srdce vzdorovat mi. To jsem vzal jeho hlavu do dlaní a držel ji na rameni, dokud se jeho tep nezpomalil. Současně neměl srdce sám se mně dotknout. Vnímal jsem, že mu stojí, ale nikdy jsme do toho nešli. Hladil jsem ho po těch hezkých vláskách a říkal mu Dalimile, Dalimile, Dalimile, jako když maminka uspává dítě. Jeho jméno jsem nikdy otevřeně nekomolil, žádné Dalíku, Dalíčku, ačkoli jsem ho tak vnímal. Četl jsem kvůli němu tu kroniku, bylo to sebetrýznění, text nedosažitelný a nepochopitelný jako on. Líbil se mi moc, ale věděl jsem, že jakmile mu sáhnu do kalhot, naše kamarádství se zboří, Dalimil se uzavře do sebe a už nikdy mě k sobě nepustí. Dodnes se na mě při setkání směje způsobem, který mě naplní klidem a radostí, do přátelství to nejspíš nerozkvetlo. Dodnes mě sám nepolíbil, a myslím, že ani jiného člověka. Nikdy jsem nemasturboval se vzpomínkou na něj, je tak éterický, má tak krásné oči, musel bych si připadat jako dobytek. Zůstává tu pro jiné. Myslím na něj jako na Dalimílka, něžnějšího kluka už asi nepotkám.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.