Jsem gay a bojím se, že táta o mě nestojí
24. 05. 2014 v 23:42
Anonym
Anonym Vzd**ky jsem před rodinou tajil ze jsem na kluky,před dvemi lety jsem přivedl domu svého kluka . A na rovinu našim řekl ze se milujeme a bude unas (moje tehdy 14 dění známost láska o které jsem hned od začátku věděl ze bude trvat cely život) bydlet v pokojicku jelikož byslime ve velkém dome nikdo problém nemel. Jasně ze par dnu byli v šoku. Ale segra ,bracha, i mamka to vzali vpohode a mého kluka přijali jako dalšího člena rodiny dokonce si perfektně všichni rozumí,ale tatínek se stim nedokázal smířit a ZiL spis vedle nás,ani se pořádně nezbavil a byl chladný. Uběhly dva roky naši se rozvedli táta se odstěhoval 160km daleko a bylo. Můj kluk je snami porad unas doma a je to super, mne strašné chybí táta mám ho rad a chci ho vídat klidné bych za nim jezdil. Ale nevím jak na to bojím se jestly mne nebykopne ze dveří. Pokoušel jsem mu telefonovat a on neřekl skoro nic strašné mne to mrzí proč to tak je, zamiloval jsem se dso svého kluka nechtěl jsem už to tajit chtěl jsem všem ukázat svého miláčka .. A mrzí mne ze otec to prosté nevzal tak jak to je....
Plně tě chápu,,to znám taky,,Kolik je tobě,a kolik je otci,.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Nejspíš jsem ve věku tvého otce. Dokážu pochopit tebe i jeho. Přesto, nebo právě proto: Kluka si v každém případě drž. Je to tvůj život, co buduješ. Současně nepřetrhávej kontakty s otcem, s frekvencí podle vlastního odhadu ho oslovuj, nepiš mu o své situaci, ale ptej se na jeho, drž při tom koule v hrsti (myslím obrazně i fyzicky), jemu dej čas, aby si zvykl. Když utekl, je menší chlap než ty - a on to ví. V tomto směru ty podporuješ jeho.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Já to měl podobně. Ale občas se otec se mnou i bavil. Ovšem mého partnera bral jen jako nějakou návštěvu a ani se s ním nebavil. Také se choval, že náš vztah neexistuje. Nakonec nás ignoroval zcela. Rodina mě sice bere ale o tématu homosexuality se nebavíme. A teď je pozdě. Otec má Alzhaimera a již je totálně mimo. Ovšem otec viděl vždy nejprve sebe,pak rodinu jež k němu měla mít úctu a dle toho jednal.Podle mne to ani nebyl pořádný chlap až na hromadu dětí nic nedovedl do konce.Byl prostě zahleděn do své dokonalosti a názory jiných nebo jiný životní cíl pro něj byli nežádoucí. Je to smutné ale i takové máte občas rodiče. nesoudím jej, ale musím dodat,že si jej ani nevážím a to ani před tím, než začal být nemocen. Ale je to otec takže to nezměním.
Treba chapat prave to ze tvoj otec mozno vyrastal v inej dobe, societe, ponimani a pohladu na zivot a na svet... mozno aml s tebou ako zo synom ine plany.... ale na tom nezalezi.... vsetko potrebuje cas a mozno potrebuje tato situacia aj to ze otcovi das najavo ze stale stojis o to byt jeho syn... vlastnu krv sa neda zapriet a tvoj otec mozno len potrebuje jemne nakopnut.... :) nepoznam ale celu tu situaciu.... keby viem viac poradim mozno lepsie...
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
