Malé velké starosti
Někdy si říkám, proč sakra nemůžu být na holky jako každý normální kluk. Život by byl jednodušší.
Je mi 22 a stále to o mě nikdo neví...Myslím ale, že je to jen otázka velmi krátkého času, kdy všechno vybalím ven, protože takhle se to dál už nedá. Chtěl bych si konečně najít kluka a prožít s ním krásné chvíle a zažít tu pravou lásku (a hlavně se ujistit, že jsem opravdu gay i když si myslím, že je to stoprocentní), jenže nemůžu, protože to kolem mě nikdo neví a nechci riskovat, že mě někdo načapá třeba s nějakým klukem a pak se to rodiče dozví od druhých...to ne, na to mám rodiče až moc rád a zaslouží si, aby to věděli první. No a navíc se ani nemám možnost s někým seznámit, protože mí přátelé jsou všichni hetero. Už mě docela unavuje jim odpovídat na otázku "Tak co baby, máš nějakou" - pořád ne. Nebo v horším případě se mi snaží někoho dohodit a nebo já musím nějak nenápadně odmítat holky, které o mě jeví zájem.
Jelikož nemám žádného kamaráda gaye, tak se nemůžu nikomu svěřit ani poprosit o radu. Jen jeden můj spolužák ze ZŠ je gay a má i přítele (velmi sympatického mimochodem :) ), jenže ten tráví většinu času v Praze, kam se přestěhoval kvůli školy. Tak nějak jim i závidím když vidím jejich společně fotky na FB a říkám si, kéž bych i já měl svou polovičku a s ním prožíval takové krásné společné chvíle jako oni :( Ach jo, strašně bych si chtěl už někoho najít :/ ale mám strach, jak to vemou ostatní. Bydlím totiž na vesnici a i když jsme tady zvyklí na ledacos, tak opravdu si nedokážu představit jaké budou reakce ať už od kamarádů, rodiny nebo známých rodičů, se kterými se vídám často, když se tohle o mě dozví. Mám strašný strach, že se ke mně budou chovat jinak a prostě celkově se změní jejich pohled na mě :/ Taky mám obavy jak to veme bratranec i sestřenice, jelikož jsou teď v pubertálním věku. Mám takové tušení, že bratránek by to mohl vzít úplně v pohodě ale u sestřenky vůbec nevím.
Prostě mám se všemi opravdu dobré vztahy a proto se bojím, že když se přiznám, tak mě všichni začnou brát úplně jinak a všechno půjde do kytek :/ prostě strašně se bojím té změny.
Je mi 22 a stále to o mě nikdo neví...Myslím ale, že je to jen otázka velmi krátkého času, kdy všechno vybalím ven, protože takhle se to dál už nedá. Chtěl bych si konečně najít kluka a prožít s ním krásné chvíle a zažít tu pravou lásku (a hlavně se ujistit, že jsem opravdu gay i když si myslím, že je to stoprocentní), jenže nemůžu, protože to kolem mě nikdo neví a nechci riskovat, že mě někdo načapá třeba s nějakým klukem a pak se to rodiče dozví od druhých...to ne, na to mám rodiče až moc rád a zaslouží si, aby to věděli první. No a navíc se ani nemám možnost s někým seznámit, protože mí přátelé jsou všichni hetero. Už mě docela unavuje jim odpovídat na otázku "Tak co baby, máš nějakou" - pořád ne. Nebo v horším případě se mi snaží někoho dohodit a nebo já musím nějak nenápadně odmítat holky, které o mě jeví zájem.
Jelikož nemám žádného kamaráda gaye, tak se nemůžu nikomu svěřit ani poprosit o radu. Jen jeden můj spolužák ze ZŠ je gay a má i přítele (velmi sympatického mimochodem :) ), jenže ten tráví většinu času v Praze, kam se přestěhoval kvůli školy. Tak nějak jim i závidím když vidím jejich společně fotky na FB a říkám si, kéž bych i já měl svou polovičku a s ním prožíval takové krásné společné chvíle jako oni :( Ach jo, strašně bych si chtěl už někoho najít :/ ale mám strach, jak to vemou ostatní. Bydlím totiž na vesnici a i když jsme tady zvyklí na ledacos, tak opravdu si nedokážu představit jaké budou reakce ať už od kamarádů, rodiny nebo známých rodičů, se kterými se vídám často, když se tohle o mě dozví. Mám strašný strach, že se ke mně budou chovat jinak a prostě celkově se změní jejich pohled na mě :/ Taky mám obavy jak to veme bratranec i sestřenice, jelikož jsou teď v pubertálním věku. Mám takové tušení, že bratránek by to mohl vzít úplně v pohodě ale u sestřenky vůbec nevím.
Prostě mám se všemi opravdu dobré vztahy a proto se bojím, že když se přiznám, tak mě všichni začnou brát úplně jinak a všechno půjde do kytek :/ prostě strašně se bojím té změny.
Kamo... jsem na tom totez jak ty. Nevim co ti poradit... je to tezky.
Souhlasím • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
Ano, není to lehká situace především proto, že se zbytečně snažíš představit si něco, co si představit nemůžeš. Pokud chceš vědět, jak bude reagovat okolí, tak jim to řekni. Hned se to dozvíš. Pokud jim to říkat nechceš, nedělej to. Najdi si kluka, bude ti oporou, a řekněte to svému okolí spolu.
Ideální by samozřejmě bylo, kdybys měl možnost někam se přestěhovat v případě, že by to všechno dopadlo úplně špatně.
Já myslím, že sám poznáš ten správný čas, kdy jim to říct, a zjistíš, že ses zbytečně bál.
Hodně štěstí! :)
Ideální by samozřejmě bylo, kdybys měl možnost někam se přestěhovat v případě, že by to všechno dopadlo úplně špatně.
Já myslím, že sám poznáš ten správný čas, kdy jim to říct, a zjistíš, že ses zbytečně bál.
Hodně štěstí! :)
Sakra chlapi....oba máte skoro 2 metry, nejste žádné uťáplé princezny, tak se tolik nebojte. Kdyby si snad někdo něco dovolil, stačí, abyste se na něj podívali a bude taaaaaakhle malinkej ;-)
No, dobře, vím, že se mi to kecá, když žiju v Praze. Kdybych žil na vesnici, důkladně bych si nejdřív proklepl okolí - jaký mají lidi názory obecně na lidi, kteří jsou jiní. Protože pozor - ne vždycky platí, že vesnice = burani. Zkuste si sestavit scénář, co se stane, když to vybalíte a nastane peklo. Tzn. lidi kolem vás budou chodit oklikou, budou se vám vyhýbat, nemluvit s váma, pomlouvat vás, apod. Určitě je dobrý začít u rodičů - hlavně, ať se to nedoví od jiných. A to hlavní nakonec - nedělejte z toho senzaci. Postavit se na náves s cedulí "jsem gay, kdo je víc?" by jistě místní kronikář ocenil jako nezapomenutelnou historku, ale myslím, že mírnější a klidnější sdělení v běžném hovoru bude lepší.
No, dobře, vím, že se mi to kecá, když žiju v Praze. Kdybych žil na vesnici, důkladně bych si nejdřív proklepl okolí - jaký mají lidi názory obecně na lidi, kteří jsou jiní. Protože pozor - ne vždycky platí, že vesnice = burani. Zkuste si sestavit scénář, co se stane, když to vybalíte a nastane peklo. Tzn. lidi kolem vás budou chodit oklikou, budou se vám vyhýbat, nemluvit s váma, pomlouvat vás, apod. Určitě je dobrý začít u rodičů - hlavně, ať se to nedoví od jiných. A to hlavní nakonec - nedělejte z toho senzaci. Postavit se na náves s cedulí "jsem gay, kdo je víc?" by jistě místní kronikář ocenil jako nezapomenutelnou historku, ale myslím, že mírnější a klidnější sdělení v běžném hovoru bude lepší.
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím
Nahlásit
Hehe, v podobný situaci jsem byl taky, po tom, co jsem si našel přítele jsem to prostě vybalil všechno ven... bydlím taky na vesnici... cca 100obyv. ze začátku (leden) na mě koukali tak jako "bacha to je on" ale teď už je to v pohodě... lidi zapomenou, a ta prvotní senzace odezní, samozřejmě, že jsem byl 100% prodrbanej až uplně na kost od ostatních a v hospodě ale co... takový ty roznašeče a jim podobný jsem vykázal z facebooku takže mají smůlu a život jde dál a hlavně, jde dál jednodušeji... Hlavně se pak nesmíš do sebe uzavřít ale chodit dál ven a dělat všechno jako dřív...
Jasně, taky se našli 2 dementi který mě zavrhli, pomlouvali, házeli na mě všechnu špínu a abych chcípnul ale oni sami jsou na tom podstatně hůř... tohle si vždycky řeknu, když mi někdo nadává do buzíků apod... jen si řekni, podívej jakej je to ubožák apod... :)
Jasně, taky se našli 2 dementi který mě zavrhli, pomlouvali, házeli na mě všechnu špínu a abych chcípnul ale oni sami jsou na tom podstatně hůř... tohle si vždycky řeknu, když mi někdo nadává do buzíků apod... jen si řekni, podívej jakej je to ubožák apod... :)
Souhlasím - 6 • Nesouhlasím
Nahlásit
Majk.Peace: Myslím, že můžeš předpokládat, že to alespoň tuší. Přiznání jim buď potvrdí obávaný předpoklad, nebo se všem uleví, že u o tom je možné mluvit. Druhé mi připadá pravděpodobnější. Nebo můžeš začít náznaky. Když se mě někdo ptá, kdy se znovu ožením, odpovím např., že žen má už po předchozí zkušenosti nadosmrti dost. Ať si to každý přebere, jak chce.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Tak díky moc za názory :) Nějakou dobu tu odvahu ještě budu sbírat, ale snad to teda už nebude trvat dlouho....
Jinak jak jste si možná někteří všimli, tak jsem tady nový a chtěl bych se na něco zeptat? Existuje tu nějaké diskuzní fórum, kde se probírají i normální témata jako třeba hudba, aktuální dění apod. a nebo se tu diskutuje jen přes "poradnu"?
Jinak jak jste si možná někteří všimli, tak jsem tady nový a chtěl bych se na něco zeptat? Existuje tu nějaké diskuzní fórum, kde se probírají i normální témata jako třeba hudba, aktuální dění apod. a nebo se tu diskutuje jen přes "poradnu"?
Diskutuje se tu jen přes poradnu. :)
Klukl25: Sám nevím :D nijak se o to nesnažím je oslňovat :D Prostě jsem sám sebou a asi jsem jim sympatický....
Panic4eveR: díky moc za radu :)
Panic4eveR: díky moc za radu :)
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Ahoj ja jsem to rekl mamce jako prvnimu cloveku byla prekvapena ale rekla mi ze to tusila takze to probehlo v pohode dokonce ted se bavime o chlapech kterej je peknej a tak,pak se nabalili dalsi lidi kteri to uz vi-tata bracha teta,no mel jsem asi velke stesti,vsichni to vzali celkem fajn a nikdo mi nepredhazuje jakej jsem ale vnitrne se mi ulevilo,jinak chapu ten strach,protoze udelat ten prvni krok neni lehky.drzim palce petr
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Měl jsem to samé, pak jsem se v jednadvaceti ožral na silvestra a řekl jsem to svému nejlepšímu kamarádovi, vzal to naprosto v klidu a to mě nakoplo a postupně jsem to řekl všem a nakonec i rodině... byl to zbytečný strach, všichni to přijali v klidu a mě se ulevilo :-)
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Sweetboy20: Předpokládal bych něco podobného. Chvilku to může být senzace, ale pak to všechny přestane bavit už to nebude téma.
Myslím, že máš moc zbytečných obav. Najít kluk se dá, věřím, že do okruhu 20km bys určitě jednoho našel. Dejte si zpicha na neutrálním místě.. zkus se ho třeba zeptat, jestli mu můžeš dát pusu.. ke konci rande a po vzájemným sympatiích samozřejmě :D A budeš mít jeden velký problém z krku. Já tu hledal asi rok, pak sem přešel na nejmenovanou seznamku a hned druhý den sem si domluvil rande s mím teď už partnerem :D Měl sem podobné obavy jako ty, ale mě hned spravila první pusa a byl klid.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
