Střídavá péče

Podle mě záleží na situaci. Pokud jsou rodiče od sebe stovky kilometrů, přijde mi střídavá péče jako velký zásah do života dítěte. Když se k tomu ještě přidají špatné vztahy mezi rodiči, přijde mi, že se dítě stává věcí, kterou si mezi sebou na nějakou dobu půjčují, aniž by se proti tomu mohlo dítě bránit. A půjdeme-li do extrému a k tomu všemu rodiče jeden druhého před dítětem urážejí a napadají, musí to být pro dítě peklo, právě proto, že miluje oba.
Je to těžké. Myslím, že by se mělo v první řadě hledět na dítě a jeho potřeby, co je pro něho nejvhodnější. A to střídavá péče vždycky být nemusí...

Uvažujme, že je to střídavá péče, kdy jsou od sebe rodiče do několika desítek minut cesty daleko. ;) přesně tak, z dítěte se stává jakýsi prostředník, který vyřizuje vzkazy, protože rodiče nejsou schopní mezi sebou komunikovat :/

Ako písal johnj, záleží od situácie. Ja to vnímam ako jednu z možností výchovy detí LGBT rodičmi, aj v prípade, kedy výchova detí LGBT ľuďmi nie je oficiálne uznaná Ústavou a zákonom (tak, ako je to teraz napríklad na Slovensku). Najviac záleží na pripravenosti a vyspelosti zúčasnených rodičov, aké podmienky dokážu dieťaťu vytvoriť. Môj kamarát žijúci v Rakúsku má so svojim partnerom dieťa a lepšie fungujúcu rodinu by som medzi heterosexuálnymi rodinami, ktoré poznám, nenašiel. Čo sa týka striedavej starostlivosti, napríklad lesbický pár/slobodná matka + mužský pár, alebo muž a ženský pár, v striedavej starostlivosti, pre dieťa môže byť o to lepšie, že má širší okruh ľudí, ktorí sa o neho/ju starajú, že má ôsmych starých rodičov, širšiu rodinu a pod. .)

Čo sa týka surogátneho rodičovstva samotným mužským, alebo ženským párom, také dieťa získa lepšie porozumenie a citlivosť pre "inakosť", nech už je to identita, sexuálna orientácia, menšiny a podobne, než je tomu u heterosexuálnych rodín.

Čo sa týka rodičovstva v striedavej starostlivosti u hetero ľudí, napr. po rozvode, tiež záleží najviac na vyspelosti zúčastnených, aby dieťa nevyužívali ako zbraň proti bývalému partnerovi/partnerke, ale aby takáto starostlivosť zabezpečila čo najnormálnejší kontakt s oboma rodičmi a vyrovnanie sa s prípadnými novými partnermi/partnerkami svojich rodičov.

Rodičům bude možná trvat roky, než se s rozchodem vyrovnají. Bohužel ty to střídavou péčí odnášíš, pokud si tě berou za prostředek vyrovnávání účtů. Jsi skvělý, že je oba stále dokážeš mít rád. Až se odhodláš, řekni jim, že potřebuješ jen jedno místo, hlubinu jistoty, centrum secu***atis, prostě jednu postel, ve které budeš doma, a že do druhé neodmítneš přijet. Mé děti už jsou dospělé, jsou u mě - a občas zajedou za mamkou. Nehádáme se kvůli tomu.

Abych pravdu řekl... já odcházím na střední školu na internát. Nemám důvod na těch pár let, kdy budu doma minimálně dělat rozbroje a de facto začínat všechno od začátku. Rodiče jsou od sebe teprve třetím rokem. O mě mi ani tak nejde, jen si myslím, že už od začátku je pro dítě lepší pár týdnů probrečet, kvůli tomu, že není stejně často u obou rodičů a pak být šťastné, než se pořád trápit ve střídavé péči.

Striedavá starostlivosť má ale práve ten potenciál (nemusí byť pravidlom, že to vyjde, záleží na vyspelosti dvoch a viac dospelých ľudí) vytvoriť nastavenie, v ktorom sa bývalí manželia, práve preto, že sú s dieťaťom/deťmi v pravidelnom kontakte v rovnaké obdobie, nebojovať o dieťa v systéme, ktorý by prisúdil dieťa len jednému z nich. Samozrejme je najdôležitejšie, ako to vidí dieťa a je to aj na posúdení fundovanej krízovej sociálnej pracovníčky/pracovníka, aby rozhodla či rozhodol, či striedavú starostlivosť vôbec navrhnúť. Je to o jeho jej fundoanosti a najväčší dôraz musí byť kladený na záujmy dieťaťa.

PS: To zprostředkování informací můžeš zablokovat. Prostě nic nevyřizuj. Rodiče jsou dospělí, nemůžou tíhu svého nedorozumění přenášet na tebe. Moje děti mi řeknou, že pojedou k mamce, já se dál neptám. Pokud z praktických důvodů musíme s exmanželkou něco vyjednat, uděláme to sami, telefonem, mailem, nebo se setkáme a řekneme si, co je třeba. Jednoduše: nestaň se prostředníkem.

Kdyz se mam tu nejak priznat, tak otec cca od mych 14 byl duchem uplne nekde jinde nez doma a asi 2 mesice po mych 15. narozeninach odesel (ehm). Asi jsem byl uz velkej, ale co si vzpominam, tak jsem neuronil ani slzu natoz brek..ani mi to neprislo na rozum..
Pokud jsou rodice od sebe nekolik malo minut, tak bych souhlasil se stridavou peci..V idealnim pripade..Myslim, mozna se pletu, tak me treba opravte, ze mensi dite je uplatitelnejsi a bohatsi rodic by to mohl zneuzivat.. Je to nesmirne slozite a zalezi asi pripad od pripadu a taky na diteti, jak je vyspele..

Milý Eriku, asi to budeš ode mne považovat za hnusné, ale docela ti gratuluji k tomu, jak jsi dopadl. Evidentně totiž nepatříš mezi snadno manipulovatelné pablby, které by jeden či druhý "rodič" přetáhli na svou stranu a vzdálenost tvých "domovů" není příliš velká. Situace, ve které ses ocitl, tedy není z nejhorších.
Jako malý kluk jsem si na vlastní kůži zažil radosti "italské" domácnosti s létajícími talíři i nuceným častějším obměňováním méně odolného lehčího nábytku. Nezúčastněný pozorovatel by při sledování musel řvát smíchy, ale mně se humoru příliš nedostávalo. Vždy jsem byl povýšen na profesionálního posla špatných zpráv, které jsem byl nucen doručovat sem - tam.
Statistika říká, že rozvodovost u nás dosahuje s určitými výkyvy 40 - 50%. Těch, kteří se dokáží rozejít v klidu, bez scén a bez následného doživotního nepřátelství, jak píše Onlip, je strašně málo (osobně znám takové páry pouze dva). Děti jsou až na zanedbatelné výjimky do děje zataženy vždycky - nejčastěji jako rukojmí a předmět vydírání některého z bývalých partnerů. Jakékoli dobré řešení obvykle neexistuje a pokud ano, alespoň jeden z účastníků bude "principiálně" nesouhlasit.
Získat dítě do vlastní péče v mnoha případech bývá finanční terno. Sice ne vždy, ale na tom přece nezáleží. Důležitější je, aby ten druhý, pokud se zadaří, přišel i o ony pověstné kalhoty.
A teď si představ, že jsi soudce, který má situaci rozetnout. Jeden tvrdí "A", druhý trvá na "B". Případní svědci lžou, až se jim od huby práší, a názory dětí nemůžeš brát moc vážně, protože už mohou být někým zmanipulované. Dáma ze sociálky, která se k umístění dětí vyjadřuje, bývá úplně blbá a mele nesmysly. Ale ty, soudče, musíš rozhodnout! Spravedlivě! A hned!
Střídavá péče pro žádné dítě není výhrou. Dítěti se poněkud pomnoží ti, kteří jej komandují (nastupují nevlastní tatínkové, maminky, sourozenci, ...), ale zůstane zachován trvalý kontakt s oběma biologickými rodiči a ani jeden z nich už nemůže intenzivně finančně oškubat toho druhého.
Velice častá reakce postiženého dítěte je v útěku - v tvém případě na intr. Není to sice řešení dobré, ale neznám lepší a má jednu výhodu: Je to dočasné a vrátit se můžeš vždycky.

Ke střídavé péči mohou oba z rodičů přistoupit ze dvou důvodů:
A) nedovedou si představit, že by dítě dlouhou dobu neviděli
B) ani jeden z nich nemá partnera a chce mít chvíli pro sebe (chce se dítěte prostě a jednoduše na týden zbavit)

Podle mého je střídavá péče úplně nanic. Člověk ma rozhozený režim (nemusí jít jen o dítě) a co týden to jiný přístup. Nicméně já jsem handicapovaný tím, že mí rodiče se z duše nenávidí (nedivím se jim), takže to nemůžu objektivně posoudit, ale co vím od ostatních vrstevníků z rozpadlých manželství, ve dvou třetinách střídavá péče nefunguje... :-(

Tak vzhledem k tomu, že bys moh bejt muj syn, tak bych s ni asi souhlasil.
ha ha ha ha
ale vážně. děti todle berou jinak než rodiče, mají svýho oblíbenýho nebo by chtěli mít oba naráz. rodiče už to vidí jinak a většinou chápou, že pro dítě to je nejlepší. tedy mít střídavě oba

Erik: Myslím, že rozhodně lepší střídavá péče, než být třeba od 14 let sirotek (můj případ). Život je krásný, nestěžujme si stále na něco.