Jeden večer a jedna noc. A bylo toho na mě trochu moc!

Na konci je rým, protože příběh začal uprostřed svůj šprým. Tentokrát se zpívá v mém srdci žal, zklamání, které vyvolalo lživé pohádkářství o tom, že přeskočila jistra, a já se nechal spálit v žáru ďábla!
Věřil jsem, vstoupil jsem do nebezpečného ráje dotyků, polibků, málem sexu, který rozpoutal můj chtíč. Uhasil jsem v sobě plameny pudů, které se nerozlily na ornou půdu, a tak sklizeň a bohatství zůstaly, i když pošlapány přísahy byly.

Lež, klam se objevil na tanečním parketu. Muž hrám podlehl, jen aby získal svou metu. Polibek stvrdil svůj chtíč, jeho hlava naklonila se blíž jako hozený míč. Pusa vyslovena znenadání, probudila ve mně zdání, že je spontánní.
Chytil se ruky, aby problýskl uličkou mezi hluky a seznámil je s kluky. Byl to snad trest za současný zvěst? Kdy jsem ano řekl, a tím hany se zřekl?
Jediné je to, že nechápu, neumím ani nedokážu - pochopit do očí upřímnou lež, kde přemítá zranitelný duch. Ten zahanbující puch!
Odvrácená tvář, přišel pletichář. A potom po uhaseném ohni poušť stvořil. Nekonečnou a suchou, plnou beznadějí a výčitek.

: Zde v mém krátké vzpomínce, kterou jsem zrýmoval :), bych rád odst**toval diskuzi, zda i vy máte zkušenost s pleticháři (lháři), co vám podstrojovali svými slaďoučkými slovíčky a vy se nechali strhnout, aniž byste věděli o co jim ve skutečnosti jde...? :