Cítí to někdo taky tak? Jak to překonáváte?

Jo, mám to podobné, ale doma mám vždy někoho doma, ale nemám si s rodinou co říct :( přidej si více aktivit a zapomeneš na to, a zajdi někdy s kámošema na pivko nebo tak něco :)

Ako to prekonávať? Láskou... :)
Zažívaš klasický prípad, kedy si nazhromaždil materialistické hodnoty a už ti neposkytujú žiadne uspokojenie. Začínaš pomaly uvažovať k čomu to vlastne všetko robíš, v hĺbke duše cítiš, že k osobnému životu ti stačí málo.

Veľa ľudí si myslí, že peniaze sú šťastie. Je to samozrejme omyl. Šťastie pramení z lásky. Nemusí to byť sexuálne. Ale hádam zmyslom života je robiť šťastnými ľudí, ktorých milujeme a na ktorých nám záleží. V bežnej spoločnosti sú to potom (hnusné) deti, v ktorých vidia rodičia svoj odkaz, investujú doň, a najväčšiu radosť im prinášajú ich úspechy.

Samota je fajn. Samota je super. Samota je pohodlná. Samota nikdy nič nevyčíta. Samota súhlasí so všetkým čo robíš. Samota sa neraduje, nesmúti, neočakáva. Na samotu sa nemožno hnevať. Samota sa nerozčúli. Samota nepodnecuje žiadne emócie. Niekedy je výborným spoločníkom. Človek však niekedy potrebuje aj pohladenie, súcitný pohľad, a niekoho, kto porozumie jeho problémom bez zbytočných slov, poskytne podporu a ochranu v ťažkej chvíli. :)

Chce to čas, najít spřízněnou duši :) a pro začátek, aby to čekání rychleji utíkalo, si pořiď třeba pejska, ten ti bude lásku opětovávat dennodenně bez přestání :)

"Jediný skutečný problém..." a "Jediná věc, se kterou si opravdu nevím rady..."
Evidentně je těch problémů víc, ale...možná to jen vidíš moc černě. Zdravotní stav - to samozřejmě záleží na konkrétních obtížích či omezeních. Ale vím, že spousta lidí tomuto dává příliš velký význam a nakonec poznají, že jejich obavy vzhledem k okolí byly zbytečné. Možná je ten zdravotní problém problémem jenom pro tebe a ne pro ostatní.
Pokud jde o samotu, radím práci, práci a zase práci. Ne samozřejmě tak, aby tě to položilo, ale čím víc budeš zaměstnaný nějakou činností, tím méně budeš myslet právě na ten pocit samoty. Ale i tady to může být pocit jen zdánlivý. Jestli máš kámoše, tak sám nejsi. A být pořád s někým taky nejde, když nemáš stálého partnera. Takových nás tu je... ;-)
Taky je dobré umět se radovat z maličkostí. Když ti nějaká kravina udělá radost, hned je na duši líp!

Marrinek: děkuji ti, nejpravdivější odpověď je ta tvá. Přemýšlím jak to s tím pejskem vymyslet. Ještě jednou díky!

Vůbec není zaco, já sice pořád bydlím s rodiči, i když nerad...kdybych neměl ty svý dva miláčky, nejspìš bych trávil čas v psychiatrické léčebně

Co mě opustil můj malej mazlík,tak chodím domů z práce dost pozdě,abych tolik nevnímal samotu. Nakládám si na sebe práci i o víkendech. Ale stejně tu samotu vnímám. Práce je dobrý lékař.... Jinak bych asi zblbnul. Sem tam orosené oko se dá zamaskovat,aby si toho nikdo nevšiml.....

Na samotu se velmi těžko hledá lék - on tedy jeden spolehlivý je, ale není snadné ho najít. Je to láska ... Prožívám totéž a nic na to nepomáhá. Jsem pracovně vytížený, starám se o dům a zahradu, mám fůru koníčků ... Stejně to na mě padá, když už ne přes den, tak večer před spaním. Mám tu "smůlu", že jsem zažil krásný dlouholetý vztah s milovaným klukem. Když pak skončil, hodně jsem se trápil. Byl jsem zvyklý žít pro partnera a osamělý život mě ničí. Jediné, co mi trochu pomáhá, jsou koníčky. Když rozeberu a restauruju nějaké staré rádio, psací stroj nebo počítačku, ocitnu se na chvíli v jiném světě, zapomenu na realitu. Když je mi nejhůř, sednu na kolo a jedu nějakou šílenou trasu, abych se totálně fyzicky zničil. Když už nic, aspoň mám jistotu, že večer usnu ... "Lollo" má pravdu, až když člověk pozná pocit osamění, uvědomí si, co má v životě opravdovou cenu - že to nejsou peníze, dům ani krásné auto ale "obyčejná" láska ...To, že s ním někdo chce dobrovolně v životě sdílet to krásné i bolestné, že se o něj bojí, že o něj pečuje, když je nemocný, že se na něj těší ... Samota jednoduché řešení nemá. Nezbývá než s ní bojovat a doufat, že jednou "štěstí sedne i na vola" a nějaký ten klučina přijde :-)

Zeronove:takhle jsem objevil cyklistiku a plavání..když jsem byl sám,hodil jsem vše za hlavu a naplno jsem se věnoval práci. A abych se odrovnal před spaním,začal jsem jezdit na kole a plavat.Změnilo se mi v životě spousta věcí,ale plavání a cyklistika zůstala..