Co si mám myslet?

Nuže moji milí homosexuálové, potřebuji pomoc. Kdysi dávno, asi za dinosaurů, jsem poznal jednoho kluka, říkej me mu třeba Josef. Ze začátku mi přišlo že po mě jede, poznali sme se časem a začali si spolu hodně psát a semtam sme se vídali a já se do něj zamiloval, bezhlavě. Udělal jsem si za ním výlet abych s ním ztrávil nějaký čas, on si sebou vzal kamaráda a brzo odjel domu protože musel za kamarádama. Já s pocitem že o mě nestojí jsem se s tím jeho kamarádem "vyspal". Hned druhý den jsem mu to napsal a on to bral v pohodě, dokonce řekl, že to byla jeho chyba takže bylo všechno v pořádku a bavili jsme se dál. Takhle to fungovalo zhruba měsíc ale vždycky nastal nějaký problém když jsme se měli vidět až si našel jinýho. Chvíli jsme se nebavili ale já to po čase překousl a s ukrutnou žárlivostí jsem s ním začal "kamarádit". Cca. po měsíci se spolu rozešli a Josef to na mě začal znova zkoušet, opět jsem mu podlehl a možná, že to bylo i na dobré cestě ale já měl problémy doma a neměl jsem šanci se s ním vidět a tak to po chvíli na čas ustalo ale vrátilo se to zase do normálu. Když jsme spolu byli zase na dobré cestě tak jsem dostal trošku emotivní chvilku a všechno doslova posral. To vedlo k tomu, že jsme asi 3 týdny nebyli v kontaktu. 12. ledna byli dva maturáky najednou ve stejným městě. Já se opil, neodolal, zavolal mu a sešli jsme se spolu. Jsem si stoprocentně jistý tím, že to bylo to nejhezčí co jsem kdy zažil, seděli sme spolu na lavičce, ležel mi hlavou v klíně a byla to taková ta filmová romantika. Líbali sme se, mazili ale k ničemu vážnému nedošlo. Když jsme se rozloučili myslel jsem že se zbláznim. Po pár dnech mi jeho nejlepší kamarád přes kterého se známe napsal že mě Josef chce, ale že se bojí. Já se svojí zvědavostí jsem se ho zeptal a on mi napsal, že sere na všechny buzeranty. Tím to na nějakou dobu přestalo, pak jsme se potkali a sotva jsme se pozdravili. Za nějakou dobu jsem mu napsal, že by bylo fajn to nějak vyřešit, no, ve finále jsme spolu akorát měsíc na to seděli na lavičce v objetí. Řekl mi ten večer ať za ním zase někdy přijedu. Byl jsem šťastný, nechtěl jsem to nijak uspěchat tak jsem mu dal na pár dní vale a pak jsem mu napsal abychom se nějakým způsobem domluvili. No, napsal mi, že víc než šest týdnu na mě nebude mít čas kvůli zkouškám. Věděl jsem, že takhle dlouho čekat nevydržím tak jsem to bral jako konec a chtěl jsem na něj zapomenout. Byl jsem z toho hodně dlouho špatný, semtam jsem se opil a napsal mu nějak žvást ale nikdy neodepsal. Až teď po sedmi měsících se sám od sebe ozval, byl stejný jako když jsem ho poznal, milej vtipnej, skládal mi poklony a já z toho byl na větvi. Dostali sme se k tomu jak jsem se "vyspal s tím jeho kamarádem a on mi napsal, že ho nehorázně naštvalo protože je majetnickej člověk a že nerad dává dopustit na svoje věci ale že zároveň chtěl aby to vypadalo jako že o mě nemá zájem, což jsem si já myslel. Řekl jsem mu že se tím už nechci zaobírát protože je to minulost a že chci abysme byli kámoši, jenže já vůbec nevím co mám dělat, miluju ho a on mi posílá pusinky, sám od sebe mi píše což nikdy nedělal a je na mě strašně milý. Já nevím co si mám myslet a co dělat. Přijde mi, že je to jako na začátku ale na druhou stranu na mě vůbec nemá čas. Co si o tom myslíte vy a co bych měl dělat? Mám poslechnout srdce nebo rozum?