Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu NaKluky.cz s užitím cookies souhlasíte. Další informace
Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 

PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Zapomněl jsi heslo?
Onload

Trápení po rozchodu

22. 05. 2014 v 01:16Off-line Anonym (Láska je kurva!)
Je to už osm měsíců, kdy jsem se rozešel se svým přítelem, říkejme mu třeba pan Fň, po téměř dvouletém, nádherném, vztahu. Byli jsme každý z jiného konce republiky, jezdili jsme za sebou, nakonec jsem se za ním přes celou republiku přestěhoval, nakonec kvůli mé škole jsem se vrátil zpátky a on se přestěhoval se mnou. Bydleli jsme spolu v bytě mé rodiny, rodina jej milovala, prostě byl její součástí. Nejspíše stereotyp nám to trochu naboural a můj přítel se odstěhoval do vlastních bytu, ve městě, kde měl školu. Vídali jsme se málo a mrzelo mne, že se odstěhoval…. Došlo na rozchod. Vztah ukončil můj kluk, protože už ke mně prostě prý necítil lásku, měl mě rád jako kamaráda, ale ne jako přítele. Strašně dlouho jsem to špatně nesl, vyčítal jsem si každou kravinu, probrečel a probděl nespočet nocí. Při každé kravině se mi, i dnes, vybaví, když kolem projede trolejbus, který k němu jede, když zaslechnu nějaké slovo, které používal, když potkám pár držící se za ruku, všude ho vidím. Je to strašný, nikomu bych nepřál osm měsíců nepřetržitého trápení. Milovat někoho, kdo vám nabízí jen, a jen přátelství je neskutečná bolest.
Pomalu jsem začal cítit, že mi samota leze na mozek, stále mi chybí, stále nad ním přemýšlím, stále ho mám plnou hlavu, ale napadlo mne, že nový vztah by mne mohl vyléčit. Shodou náhod jsme se s panem XY potkali na jiném, velice známém, gay, seznamovacím serveru, přihlásil se zrovna ve chvíli, kdy už jsem chtěl zavřít prohlížeč a jít spát. Prokecali jsme spolu celou noc. Následně jsme si vyměnili maily a denně si psali. Domluvili jsme se, po pár dnech psaní, na schůzce, když k němu došlo, zjistili jsme, že si naprosto úžasně rozumíme, máme podobné ambice, máme stejné zájmy, podobný vkus a stejné názory na spoustu věcí. První setkání bylo super, strávili jsme spolu několik hodin, následně jsme jej protáhli o další hodiny, naprosto neplánovaně, chtěli jsme prostě být spolu. Po týdnu jsme setkání zopakovali, od 11 hodin jsme spolu strávili celý den. Byli jsme na výletě, na obědě, neskutečně jsme si pokecali, bavili jsme se. Nakonec došlo na první dotyky a polibky. Před 23. hodinou nám jely poslední busy a tak jsme se rozloučili. Cítil jsem se skvěle, bylo mi příjemně, ještě jsem mu z busu napsal sms, jak je mi krásně. Jenže pak jsem začal přemýšlet. Okamžitě jsem měl plnou hlavu pana Fň a cítil jsem se jako největší špína na světě, jako zrádce, jako ten nejpodlejší člověk. Celou hodinu v autobuse jsem přemýšlel a trápil se.
Ačkoliv jsme s panem Fň oficiálně už jen kamarádi a já jsem naprosto volný a můžu si dělat co chci, tak já prostě nechci. Stále ho miluji a stále to bolí. A teď je to ještě mnohem intenzivnější, než kdy jindy, je to prostě stále ta samá, stará, rána. Ale teď ji někdo brutálně rozerval tupým nožem. Chci s ním být, chci mu znovu patřit, být jeho přítel a cítit se tak skvěle, jako za našeho vztahu.

Připadám si, jako když stojím nad nesmírně hlubokou jámou a pokud se cítím dobře, nakláním se směrem do ní, čím více mi bude krásně, tím blíže budu nekompromisnímu pádu, který mi může jednoduše a rychle zlomit vaz. Rozchod mi prostě zlomil srdce, roztrhal jej na miliony kusů, uvědomoval jsem si to, ale už jsem se snažil si to nepřipouštět, ale já jsem evidentně stále ve fázi, kdy jej ještě sbírám. A nebo už jsem jej složil………. A obrovský kus jej chybí a ještě dlouho ho budu hledat, pokud vůbec někdy naleznu.
Ačkoliv trpím, jako pes, stále jsem člověk. Nevím, co mám dělat. Nechci nikomu ublížit, ale vím, že ať už udělám cokoliv, bude to prostě špatně a odnesu si to s plnou parádou. Pan XY je super kluk, ale ačkoliv mi s ním bylo krásně, začíná mi docházet, že ho nemohu milovat, ale on se do mě zamiloval a pokud mu tohle řeknu, ublížím mu. Pokud mu to neřeknu a půjdu do toho, zničím sám sebe, nehledě na to, že to na mě určitě pozná, jsem velice přímočarý a upřímný člověk, neumím se přetvařovat, neumím lhát. Pokud mu to řeknu, ztratím ho, ačkoliv by z toho třeba mohl být krásný vztah. Ztratím kluka, který by mě mohl milovat, pro někoho, kdo chce být jen kamarád. Pro někoho, kdo pro mě znamenal, znamená a ještě dlouho bude znamenat celý svět, ale chodit se mnou už nechce.
Trápím se, sahám si na nejhlubší dno a dívám se nad sebe, desítky kilometrů nad sebe, kde prosvítají sluneční paprsky, které trhají jinak neproniknutelnou čerň mé suše. Srdci se nedá poručit. Nejspíše jsem odsouzen k žití v temné jámě, Když nad tím tak přemýšlím, už jsem dopadl. Už jsem se šťasten zřítil a teď jsem v agónii, které nejde uniknout a pronásleduje mne všude.
Omlouvám se za svůj slovní průjem. Omlouvám se za případné gramatické chyby, ačkoliv by tu žádné být neměly i přes fakt, že mám v sobě už několik skleniček whiskey, a mnozí by uvedli, že píši z mobilu. Budu rád, pokud se mi k tomu vyjádříte.
Děkuji

Představujeme naše rádce…

Poradna je tu pro vás - můžete se zde ptát na své problémy, zvídavé dotazy nebo jen necíleně diskutovat či radit druhým.

Radek Řadu let se věnuje problémům ve vztazích a milostném životě.
22. 05. 2014 v 11:45Off-line 123456789987654321  (20/197/75)
To je z Brava?..
Souhlasím - 4   •  Nesouhlasím - 5  Nahlásit
22. 05. 2014 v 12:21Off-line Relostyt  (94/-/-)
Osobně ti nijak poradit nemohu protože mé názory nejsou normální :D.
V každém případě já bych udělal to že bych s XY se snažil být a začal s ním psát novou kapitolu nové knihy kde bych na Fň už myslel minimálně i když je to těžké.
Prostě bych chtěl co nejvíce zažít s XY aby to převážilo Fň a tedy abys na Fň "zapoměl" resp abych ho neměl už všude na očích,
22. 05. 2014 v 13:13On-line onlip  (53/182/72)
Sklízíš, co jsi společnou rukou s oběma kluky sel, ale ani nevím, jestli sklízíš, tak nějak nešetrně v té setbě dupeš. Chceš hasíš požár, který jsi spoluzakládal - a ani tím si nejsem jist, jestli ho chceš hasit, pokud jako hasicí prostředek používáš další polena. Sám píšeš o stereotypu, který byl na počátku vzdalování se, na tom mají přece podíl obě strany. Bojoval jsi o ten vztah, snažil ses ho vzkřísit? Moc nerozumím ani spojení "jen kamarádi", pro mě jsou takové vztahy vzácné, žiju z nich, to "jen" mi tam přebývá. Můžeš být šťastný, že tě tvůj původní kluk nevyloučil ze svého života, že by ses s ním dál mohl vídat, no a že by s tebou nejspíš neobnovoval intimní vztah a nenosil ti růže, to se dá vydržet, jestliže ho máš rád a je ti s ním dobře. Mám to tak se svými dvěma kamarády, vím, o čem mluvím; pouhý čas strávený s nimi je pro mě dárek.
No a nový kluk - čti po sobě: Všechno je nejdřív mega, giga, nádherné, úžasné - pak najednou jako by fontáně došel tlak, najednou stereotyp nebo "nemohu ho milovat". Když jsi otevřený, přímý, proč hned od počátku nevěděl, že budeš potřebovat víc času, aby ses vzpamatoval z předchozího vztahu? Možná by se držel víc na uzdě, dělal by si menší plány, hlídal by se.
Budeš potřebovat ještě nějaký pátek, aby ses našel, dozrál. V takové etapě člověk nadělá dost kopanců, nemysli, že je za sebou nemám - a že je nedělám dosud. A jiné to bolí, samozřejmě. Budeš to muset přijmout, nést odpovědnost a napříště o všem víc dumat. Drásavé obrazy o jámě a jejím dnu nikomu nepomohou (mj. věř, že dno je vždycky hloub, než si dovedeš představit).
Napsal jsem to možná dost příkře, ale myslím, že nic jiného ti teď nepomůže víc. Pokud o ty vztahy stojíš, dělej pro to něco, a upřímný buď hlavně k oběma klukům - a k sobě; myslím, že si kromě sebelítosti hlavně necháváš/vytváříš zadní vrátka.
22. 05. 2014 v 14:19Off-line hammerkill  (22/-/-)
:D :D :D :D
22. 05. 2014 v 16:21Off-line ThomPrag  (38/180/76)
Něco podobnýho jsem kdysi prožil taky. Když je nějaký vztah k někomu velmi intenzivní, po jeho přerušení to strašně moc bolí. Ta bolest se nedá srovnat s ničím fyzickým a trvá dost dlouho, než přejde. Tím chci naznačit, že neprožíváš nic zas tak výjimečnýho a budeš to muset ještě nějaký čas vydržet, než všechno odezní. Někdo potřebuje 2 měsíce, někdo 2 roky...
Souhlasím s tím, co píše Relostyt - já bych si s panem XY promluvil tak, aby věděl, čím si teď procházím a požádal ho o trpělivost. Jestli tě má rád, tak to nebude problém. Buďte spolu co nejvíc, pořád měj na paměti, že cesty zpět není, bývalého prostě mít nebudeš a basta. Ono to té tvé hlavě časem dojde a budeš mít s XY krásný vztah.
Doporučuju s panem Fň přerušit osobní kontakt a maximálně si občas jen napsat. Bude to těžké, ale snáz ho dostaneš z hlavy. Časem se budete zase vídat, ale to už budeš mít hlavu plnou pana XY, takže to nebude problém.
22. 05. 2014 v 17:07Off-line ent  (43/-/-)
Tak jestli je to vážně myšleno pak si musíš sám ujasnit co chceš. Minulost už nevrátíš a jestli tě nechce budeš čekat napořád. Pánovi XY to rovnou řekni at mu nezpůsobíš podobnou bolest ty. A být tebou s tím starým se přestanu stýkat, odříznu tu pupeční šnůru, a budu žít pro někoho kdo mě chce a miluje.
Jinak první moje láska byl nejlepší kamarád heterák. Od začátku jsem věděl, že to je marnost, přesto srdci neporučíš. Trvalo mě 5 let než sem se z toho vyhrabal. Kus tebe umře a zmizne definitivně, s tím se smiř. Čas to nevyléčí, čas tě jen otupí, že to už nevnímáš. Nemá smysl se otáčet jdi dál. Třeba ted ztratíš kvůli minulosti někoho kdo mohl být tvou budoucnosti a druhého už takového nenajdeš.
Přihlaš se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
 
OnloadOnload
Copyright 2011–2016 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Vytvořili: Zdeněk Večeřa a  Michal Kutňák,  design: Lukáš Churý
Onload