Jen se vypsat

Stalo se. Nárazově jsem ho odehnal. S cílem, aby na mě zapomněl. Pár nelichotivých věcí jsem o sobě dost přehnal. Aby s sebou vzal naději, že se k sobě vrátíme. Já si ukrátil trápení a on si rychle někoho našel. Přitom mám svědomí čisté. Vždy jsem mu byl věrný. Měl ho rád i v těžkých chvílích. Byl mu oporou. A byl jsem rozhodnut zůstat s ním napořád. Navzdory jeho chybám a snahám jiných. Než mi poprvé řekl, že se chce rozejít. Pak se nedalo dělat už nic. Ať už byl skutečný důvod jakýkoliv. Musel jsem jednat.

Cítím úkost. Jsem teď na nervy. Přitom svět nepočká. Nemůžu jen tak někam zalézt. Ale musím hned fungovat. Jako voják, kterému před chvílí padnul druh. Mám imaginárního velitele, který na mě řve.

Přítel mi chybí celý. Jeho projevy, jeho vůně, jeho dech. Jeho blízkost. Chybí mi jeho láska. Uvnitř to vře. Když mě to přes den nevhodně přepadne. Zavřu se na záchod, třesu se a vypouštím slzy. Tiše. Pak musím chvíli počkat, abych se uklidnil a neudělal hovadinu.

Navenek se projevuju bezcitně. A mou masku nikdo nepozná.