Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu NaKluky.cz s užitím cookies souhlasíte. Další informace
Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 

PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Zapomněl jsi heslo?
Onload

Pavel a Radek

11. 02. 2013 v 15:36Off-line somerone  (28/180/69)
Příběh je o dvou dlouholetých kamarádech, z nichž jeden miluje toho druhého a uprostřed jedné noci se mu přizná..


Slyšel, jak oddechuje do polštáře. I přes pootevřené dveře vnímal jeho spánek. Snažil se ztišit svůj dech, jen aby čerpal atmosféru jeho bytí. Té atmosféry, kdy cukal každý jeho nerv k spanilé jízdě.
Toužil se přiblížit, dotknout se, a konečně mu říct pravdu. Pravdu, kterou se bál říct nahlas. Pravdu, která značila velkou propast k upřímnostem. Měl strach z jeho reakce. Co když s ním už nepromluví? Ne, tohle nemůže riskovat!
Musel ovládnout své pudy. I když byli spolu velmi dobří přátelé, snad i jako bratři, když jim oběma rodiče nepřivedli na svět sourozence.
Byli spolu každý den. Od raného dětství. Ovšem v pubertě se každý ubíral jiným směrem. Už neměli všechny zájmy společné. Cítil, že se odcizili. A právě v tuto chvíli ho zamrzelo, když si to znovu uvědomil.

Zvedl se, aby udělal první krok, který zvedl jeho adrenalin, a jakoby ho zmrazil na místě. Snažil se dostat do rovnováhy s tichem. Tepalo mu v uších, slyšel svůj tlukot srdce, a bál se, že ho uslyší. Zjistil, že se zapotil - na zádech, krku, na loktech.
Se zatajeným dechem přistupoval s jistým, avšak pomalým krokem ke dveřím. Ještě se rozhodoval pod tíhou své ruky, která padla na kliku. S vnitřním sípěním otevíral dveře, jako kdyby jim domlouval a žadonil, aby nedělaly hluk.
Zdál se být rozhodnutý. Viděl ho v přímém nočním svitu, které mřížkovalo přes vzorkovnou záclonu přímo na jeho postel. Byl natažený do půl svého svalnatého těla přikrývkou, bez svršku. Zády byl natočený do jeho pohledu, kde viděl pod kudrnatou kšticí schoulenou hlavu do polštáře.
Pokoj byl rozlehlý. Po pravé straně dvojokno, mírně pootevřené. Vedle okna, blíž ke dveřím, stála vysoká, úzká skříň - starožitná-, napadlo ho. Vpravo od okna byla komoda a naproti ní ležel... Ach ano, Pavel, v celé své kráse!
Ještě by zapomněl na ten stůl. Ten tu byl odjakživa! Z tmavého dubu poznamenaný tíhou času a používáním. Na něm ležel notebook a nějaká naučná literatura. Předpokládal, že jsou to věci do školy. Pavel studoval práva. Byl neobyčejně bystrý a chytrý, už od dětství. Často ho ohromoval svým přehledem a znalostmi.
Kromě pár psacích potřeb pečlivě seřazených do vtipně vyhlížejícího stojanu tu byla lampa. Větší lampa byla v rohu místnosti s křeslem nalevo od něj. Tam Pavel rád sedával, a pohledem z okna rozjímal nad slovy jednoho myslitele: 'Být či nebýt?!'
Věděl, co od života očekává, ale od holek dostával kopačky. Možná právě proto, že byl viděn jako sukničkářský hezounek, a holky mu nevěřily jeho náklonnost a oddanost. On ale samozřejmě takový sukničkář nebyl! Jako partner byl ve všech ohledech vzorný. Vážil si lásky, kterou příjímal. Doufal, že tomu tak je.
Jak rád se Radek zapojoval do těch diskuzí, kdy čekal nějaký přemet, změnu. Chtěl se v pravou chvíli zeptat, i kdyby jen s nadsázkou – ironicky, jestli by nezkusil kluka? Neměl odvahu to vyslovit a možná už dopředu věděl odpověď. Nechtěl ztratit naději. Ta přece umírá jako poslední...

Olíznul si rty, zběžně se upravil, a blížil se jistějším krokem k Pavlově posteli. Když oddechoval, mírně chraptěl. Radek si sedl na podlahu, a chvíli ho pozoroval.
Přál si, aby se vzbudil a zeptal se, co tu dělá, ale neměl odvahu, aby se tak stalo.
Najednou se přetočil Pavel k jeho straně. Rukou si překryl hlavu. Měl nevinný výraz jako batole, které je syté a spí. Radek se nad tím pousmál. Teď už měl lehčí spánek. Natáhl se, aby překonal obavy...
Stáhl se! Pavel se opět pohnul, ale tentokrát natáhl hlavu a vryl se do polštáře. Odhalil přitom většinu svého těla.
Byl tak přitažlivý! Radek se přiblížil k posteli, a opřel se loktem o jeho matraci. Hladil Pavla po stehně a hýždi jemně přes přikrývku, aby se nevzbudil. Ani se nepohnul. To mu dodalo víc odvahy, aby se přisunul k jeho hrudi. Chtěl se otřít hlavou o jeho rameno, políbit jeho paži. Když se mu to podařilo, se vší rozrušeností se vrhl k bradavce. Touhy mu zastřely rozum.
Pavel se znenadání okamžitě vzbudil. Lekl se, a opřel se o celou ruku, aby získal převahu.
"Co tu chceš? Proč mě šmíruješ? Děje se něco?"
"Pavlíku.., víš, já ti chci už dlouho něco říct. Nedokážu ti lhát a skrývat se!"
"O čem to sakra mluvíš?"
"Možná už se mnou nikdy nepromluvíš, ale musíš to vědět! Cítím k tobě něco!"
"Máš mě rád? Já tebe přece taky!"
"Jenže já tě mám rád jinak." Podíval se dolů a neodvážil se kontaktu s jeho očima, když to dopověděl.
"To snad ne! Můj nejlepší kámoš je gay!" Pavel se odebral se ke stolu, kde se posadil, a položil hlavu na složené předloktí do kříže.
Radek si netroufnul nic říct, čekal na jeho reakci.
Když se Pavel podíval na hodinky, odvětil: "A to jsi mi musel říct v půl druhé ráno?"
"Víš, já tě chtěl pohladit. Odpusť!" Radek se rozplakal jako malý kluk. Schoval studem hlavu do dlaní. Bylo mu hrozně.
"To ne, přece... Já tě mám taky rád. Neblázni! Slyšíš?! MÁM TĚ RÁD!!"
Pavel mu hlavu a symbolicky ho uhodil. Radek přestal brečet a zadívali se na sebe vážnýma očima. Jakoby si nevyčítali tuhle situaci. Potom se surově objali, a líbali se se slzami v očích. Radek ze sebe sundal tričko, a poté Pavla položil na postel.
Začal mu lízat ucho, lechtal ho jazykem po obličeji a pokračoval něžně po krku. Hladil ho přitom po vlasech. Vše se dalo do pomalejšího rytmu, kdy mu Pavel přikývl, ať pokračuje. Obdarovával ho něžnými polibky po hrudi přes bradavky až k pupíku, kde mu ohmatával jeho ztopořený úd přes jeho trenky. Ještě si dali pusu, když v tom Pavel Radkovi pošeptal, ať pokračuje. Tohoto úkolu se Radek chopil zodpovědně, přitom s jistou překvapeností v očích; větší pikantnosti nemohl dosáhnout. Chtěl v prvé řadě, aby si to užil. Jestli to má být teď, je připraven. Vyhrnul mu trenky a vzal do úst jeho penis. Líbal ho, laskal, až ho vybídl z vděčnosti a nebo snad navnadil, mu udělat totéž. Nakonec se vzájemně vykouřili v pozici známé "šedesátdevítky". Nic nebylo uspěchané. Bylo to jako z předlohy nějakého romantického bestselleru. Téměř současně dosáhli vrcholu.
Oba se odtrhli a podívali na sebe, začali se smát, pošťuchovali se, a potom své kouzlo okamžiku stvrdili polibkem. Do rána spali v roztouženém objetí. Radek byl konečně šťasten, protože se naplnil jeho sen. Děkoval. Nevěděl čemu přesně, ale děkoval.

Ale jak už to bývá, tenhle příběh není pohádkou a vše dopadlo tak, že Pavel řekl Radkovi a naléhal, ať o všem mlčí, a že je to jejich malé tajemství, a že na to chce raději zapomenout. Totiž ne všichni heterosexuálové jsou bi a umí si představit vztah s klukem. Ale sex?:) Hmm, o tom by se dalo polemizovat..
............................................................................................

K tématu: má někdo podobnou zkušenost mého příběhu, nějaký úlet se svým bi/heterosexuálním kamarádem, kdy byste to domýšleli, prostě neplánovaně? Či jste se dokonce do takového kamaráda zamilovali? :)

Představujeme naše rádce…

Poradna je tu pro vás - můžete se zde ptát na své problémy, zvídavé dotazy nebo jen necíleně diskutovat či radit druhým.

Radek Řadu let se věnuje problémům ve vztazích a milostném životě.
11. 02. 2013 v 21:28Off-line Tien213  (34/-/-)
11. 02. 2013 v 22:26Off-line Chrisik  (25/176/51)
11. 02. 2013 v 22:34Off-line Chrisik  (25/176/51)
http://www.youtube.com/watch?…
Kdo umí anglicky tak to pochopí :-D
12. 02. 2013 v 00:00Off-line tomicek93  (23/167/49)
Nelíbí se mi absence zápletky. Ovšem, pozitivně hodnotím vyvrcholení a rozuzlení. Ten závěr je stručný. Takže za mě, je to dobrá práce :)
12. 02. 2013 v 02:20Off-line somerone  (28/180/69)
Očekával jsem o něco inteligentnější příspěvky;)
Přihlaš se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
 
OnloadOnload
Copyright 2011–2016 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Vytvořili: Zdeněk Večeřa a  Michal Kutňák,  design: Lukáš Churý
Onload