Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu NaKluky.cz s užitím cookies souhlasíte. Další informace
Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 

PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Zapomněl jsi heslo?
Onload

Příběh Soujinošství II: V garáži jsme se líbali a chtěli víc

Stalo se to na začátku léta. Další malý výlet do neznáma. O prvním jsem už psal a při vzpomínce na něho mi lehká vlna vzrušení čechrá chloupky na pažích. David, o něm jsem psal. O klukovi, který mi ukázal svět, o kterém se mi ani nesnilo. David, kluk, kterému jsem já poodkryl zákoutí, o kterých možná někde četl. Druhdy jsme po společné zimní koupeli u mě prožili malou odyseu. Nedávno jsme se sblížili podruhé...

Bylo nesnesitelné horko. Po dvou hodinách jízdy v autě jsem zastavil před domem a celý mokrý vystoupil. David stál před domem v šortkách a vítal mě. Jen obtížně mohu popsat jeho vůni. Zacítil jsem slabou známku ranní sprchy, kořenitého parfému a čerstvě orosené pokožky. Byl viditelně rád, že jsem přijel. Nikdo nebyl doma, rodiče byli v práci, sestra s manželem na návštěvě. Když mi podával cigaretu, tak trochu rošťácky na mě mrkl, alespoň se mi zdálo, že to bylo rošťácké. Začal jsem tušit, že den se bude ubírat jinam, že z původního oběda a práce na domě, se kterou jsem mu přijel pomoci, se vyklube daleko zajímavější program.

Do prací na domě jsme se pustili bez zbytečných odkladů, ale horko bylo vážně děsné. Lilo z nás z obou, sotva jsme při tahání tašek na krov popadali dech. „Mám dost. Za barákem máme rybník, pojďme se zchladit.“ Přikývl jsem. Vzali jsme jeho psa a šli mlčky v poledním k vodě. Až u hráze jsem si uvědomil, že nemám s sebou plavky, což ale Davidovi očividně žíly netrhalo. Psa pustil a docela svižně ze sebe shodil gatě a skočil do vody. Nehnal jsem se za ním, nevěděl jsem, co mám dělat. Chtěl jsem ho zase cítít blížeji než-li blízko a zároveň jsem si nebyl jistý, jestli ho tím nevyděsím. Voda byla dost čistá na to, abych jasně viděl všechno. Osmělil jsem se a šel se koupat za ním. Vzápětí se přidal i pes a jeho bezprostřednost ve mně uvolnila napětí. Přestalo mi vadit, že nemám na sobě nic, že může kdykoli někdo přijít a načapat nás, že si David může něco špatně vyložit. Bylo mi to v tu ránu jedno. Doplavali jsme asi do půlky a pak zpátky na břeh. Zadýchaní jsme si lehli na zem, zapálili si. Ten jeho pes stále pobíhal okolo. Leželi jsme hodně blízko u sebe, protože hráz byla široká tak akorát pro dva lidi.

Ve vysoké trávě jsme se ztratili na ten šup. Nahnul jsem se na bok, že uhasím cigaretu, a nechtěně se ho dotkl ramenem. „Sorry.“ David neodpověděl, jen cosi zamumlal. Znáte ten pocit, když vám v létě po koupání na rozpálené zemi naskakuje husí kůže? Přesně tohle jsem cítil. S očima zavřenýma jsem si přehrával Davida ve vodě, jak zvedal psa, který se bál vylézt po kamenech na břehu ven z vody. Ohnul se, aby ho chytnul pod zadkem a druhou rukou na pleci. Nebyl nijak svalnatý, spíše drobnější. Širší ramena, rovné břicho a silná stehna. Jak tak zvedal svého psa, pyj se mu mezi nimi zhoupl a já jsem při té scéně musel rychle zajet do studené vody...

Povídali jsme si o kde čem, párkrát se šli ještě vykoupat. V hovoru jsem se stále vyhýbal náznakům. O to víc přesvědčený jsem byl, že David mířil přesně. „Co se ti to děje vole?“, zeptal se mě a cvrnkl mi do ztopořeného penisu. „Nic, co by! Tobě se to neděje?“, rychle jsem odpověděl. Posadil jsem se, napil se vodky, zapálil si další retko. Naklonil jsem se nad něho a naznačil rty, že mu chci dát pusu. Pootvřel své a aniž bych se jich dotkl, přelil jsem mu vodku do úst. Tohle nečekal, skočil na mě. Začali jsme se prát. Chytil mě za vlasy. Lahev mi silně tiskl k puse. Když jsem se napil, povolil, čehož jsem využil a nohama ho chytil za bedra. Seděl jsem za ním a prudce mu strhl hlavu k sobě. Kousal mě do krku a do tváří, neuhýbal jsem, naopak. Vzal mě do ruky a dost rychle dráždil. Nevěděl jsem, jestli se mi to líbí nebo ne. Cítil jsem zuby na pupku, prsty podvázaná varlata a rajskou pěst na žaludu. Na to, jak jsem jindy rád pánem situace, jsem se nechal unášet. Pes začal štěkat. Zaslechli jsme hlasy. Spěšně jsme na sebe hodili hadry a vyrazili zpátky.

V domě už byla Davidova sestra. David mě vzal nahoru, do pracovny. Posadil jsem se do křesla. David si klekl přede mě. Sáhl mi na poklopec a já jsem byl zas hned v pohotovosti. Rozepnul mi zip. „Ty hele, nechceš radši jít ven se psem ještě? Co když sem přijde tvoje sestra?“ „Nepřijde, dělá cosi dole.“ Pocit trapnosti se ve mně mísil s nadržeností a strachem z odhalení. „Já bych stejně radši šel ven!“ Vstal. Prošli jsme domem. V garáži jsme se líbali. Vzali jsme psa a šli obráceným směrem, k lesu. Došli jsme k malému rybníčku. Nad ním byl uprostřed pole remíz. Schovali jsme se v něm. Všechno se dělo strašně rychle, jako by nebyl na nic čas. Chytil mě za krk a doslova mi vrazil jazyk do krku. Serval jsem z nás obou trenky, vzal ho do dlaní a silně ho mnul. Byl jsem asi v transu, ale chtěl jsem ho hned. Stáli jsme tam a třeli se o sebe. Předklonil se, když v tom se cosi rychle mihlo těsně vedle nás. Srnka. Davidův pes bleskurychle zareagoval a zakousl se jí do krku. Drásal ji a zuřivě cupoval. Než jsme se stihli vzpamatovat, nešlo ho odvolat. Po vzrušení a blížící se souloži nezbyla ani památka, jen na ruce jsem měl jeho kapku touhy.

Bylo to jiné než v zimě; živočišnější, přímější, drsnější. Ani tentokrát jsme se nespojili v jednoho, třebaže jsme byli velmi blízko. S odstupem času si říkám, že jak náš příběh nabírá na otáčkách, co mě čeká přístě. Poprvé velké překvapení a naprosto nečekané sblížení. Podruhé velmi intezivní líbání a dráždění a soulož přerušená psem trhajícím srnu. No, nechám se překvapit.

Příběh Soujinošství: Existují věci, pro něž slova nejsou dost výstižná

Titulní foto: © Depositphotos.com/Ruslan117

Karel Spěšný / další články autora ›
Autor článku píše o všem, k čemu má, co říct. A někdy i o tom, k čemu by nic říkat neměl.
Onload

3 názory ke článku

06. 09. 2015 v 10:57Off-line Spider.27  (30/185/71)
Příběh Soujinošství I byl asi o 100% líp napsanej. I tady byly některé části moc fajn, ale například ta srna vzala mojí představivosti vítr z plachet. Ale ok stále je to hodně dobrý ;-)
06. 09. 2015 v 16:14Off-line psawf  (25/180/70)
Za me dobry :) dokonce me to i vzrusilo :))
28. 12. 2015 v 11:51Off-line onlip  (53/182/72)
Karle, palec nahoru! Jsi šikovný.
Přihlaš se a okomentuj článek. Ještě nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
Onload
OnloadOnload
Copyright 2011–2016 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Vytvořili: Zdeněk Večeřa a  Michal Kutňák,  design: Lukáš Churý
Onload