Vanilla  (23/178/57)

Je toho tolik, co bych o sobě mohl říct, možná už to ale nebude pravda.

Člověk se neustále učí ze svých chyb, jeho úspěchy ho posunují dál. Překračuje svoje strachy, zkouší nové věci. A tím se pořád mění, stává se někým, kým už nebyl. To, co je tu napsáno, je minulost.

Skutečně poznat člověka můžete jedině na základě jeho činů. Zde činy vidět nejdou, ale tady je odkaz na fb:
https://m.facebook.com/mareksing
I na Insta https://instagram.com/thebittenpeach/

___________________________
Mimochodem něco málo o mně je tu: :)
Jsem aktivní a dobrodružný, a strašně chci svá dobrodružství a své cesty prožívat i s ostatníma :D
Rád se směju, přátelé o mně říkají, že jsem takový sluníčko. Je to proto, že na světě je tolik věcí, které mě činí šťastným, hlavně když můžu být s lidma :)

Jsem mimořádně vnímavý - vůně, zvuky a další smysly ve mně vyvolávají celkem bouřky :D To je spíš taková zajímavost :DD
Běhám, tančím, řvu a zpívám, píšu básně a lezu po stromech... A... prostě si života užívám. I když někdy to může být trochu složitější.

V poslední době se zajímám o emoce a pocity a je pro mě důležité ve vztahu svoje vnitřní pohnutky vyjadřovat i externě. Rád se spíš sejdu, i když chatování je pro mě snadnější a komfortnější... Člověk se ale musí překonávat :)

_______________________________
Něco z mýho vnitřního světa :)

Kde bych byl kdybych nebyl tam kde jsem, čím jsem? Mám chuť přestat být úplně, ale co bych byl pak?
Ujížděl bych po dálnici jen tam, kam mě duše zavede, běžel bych nejhlubším lesem a čekal až krok moje chmury zažene.

Tam kde je ráj, tam dostat se chci, s vínem jako bych už měl ho nadosah. A tančit, jen tančit, tam kde slova nic neřeknou, tam kde moje prázdno naplní se. Brouzdal bych sem a tam a pak ještě dál, dál dál dál s myslí opojenou a duší otevřenou.

Naděje pro můj svět, kam jsi šla? Stojím tu, nebo snad sedím, možná spíš zůstávám na místě. A já vím že život má smysl, ten můj je totiž jediný, a co přijde nezná ani bůh.

Mé pocity jsou opodstatněny mou samotnou existencí, i když někdy existence se někdy nerovná bytí, a tak jen jsem. Ale proč jsem, co jsem, kde jsem?

Oči mi klesají, jsem unavený, z toho všeho. Z čeho?? Z vědomí i z nevědomí. Někdy mám chuť se jen tak podít, někam, kamkoliv, jen přestat tu být, v tomhle světě a v tomhle čase, kdy občas věci zdají se nesmyslně odpuzující.