Coming out - proč?

V práci bych to třeba nikdy neřekl, nevidím žádný racionální důvod, proč by měl někdo cizí vědět s kým spím nebo tak. Spíše by to mohlo přinést problémy, že by měli hloupé narážky. Já mám výhodu, že to na mně nejde vidět. Celkově je nějaký coming out spíš pro VIP lidi, kdy paparazzi jsou prostě neodbytní a ti lidé mají fanoušky a ty prostě zajímá s kým jsou a tak, ale proč bych to měl říkat třeba já, nicka z Ostravy dalšímu no name z Ostravy? K čemu by to bylo dobré? Říct to rodině je samozřejmostí, ale na ostatní prostě kašlu. Chlapi mají většinou děcka stejně až kolem 30, takže divný zatím nejsem. Kdyby se někdo zeptal, tak záleží, jak je na tom ten člověk intelektuálně, někdo by to zvládnul, nějaký borec se základkou z průmyslové zóny by ze mně měl akorát srandu.

Anonym: jsi snad první, který takto (logicky) uvažuje. Já tu již dříve psal, že sice není nutné TO věčně a všude tajit, ale na druhou stranu proč kamkoliv přijdu mám křičet kolem sebe JSEM GAY !!! Je rozhodně lepší tomu nechat přirozenou cestu a pokud se mě někdy třeba kamarád přímo zeptá, pak mu přímo (a po pravdě) odpovím. Skutečně, tím, že to člověk všude hned vytroubí do světa, nic nezíská (a mnoho lidí to ani nezajímá).
Článek autora tématu má logiku a rozumné argumenty.

Ale to že to řekneš rodině je comming out

Katrel,musíš byť silná osobnosť a tvojom veku je to zvlášť výnimočné.Si super .

Podle mě je jediný důležitý coming-out a to ten vnitřní sobě samému.

Anonym (karel): Jak tu píše většina kluků, oceňuji, že na svůj věk to máš v hlavě velmi dobře srovnané. Že ses dokázal přijmout a současně gayství nepovažovat za privilegium. Sám už jsem na tom jinak vzhledem k věku a sociálním vazbám. Rodiče (přes osmdesát) tím už zatěžovat nebudu, ani sestra to dál pouštět nebude, přece jen její generace není tak otevřená. Současně se mi hodně ulevilo, když jsem o sobě explicitně řekl svým dětem - které to beztak tušily, resp. věděly. Jsou u mě, tedy to vnímám jako zásadní věc. Neříkat, ale nechat pochopit, to byl přístup, který jsem volil už v době seznámení s manželkou. Získal jsem tak přátele, kterých si cením. V práci to je podobné. Mám kolem řadu lidí závislých na mém hodnocení, nechci dát žádnou záminku k úvaze, že budu preferovat kohokoli. Hlídám, abych jediným slovem nesrazil ty, kteří dostali stejně rozdané karty, ani nedodával argumenty zapřisáhlým odpůrcům. Takže neříkám, ale nechávám vyplynout, že se nemusí bát.

Anonym (karel): vec osobního přístupu, vyplývající z povahy.... dělej to tak jak cítíš ty a jak to tobě vyhovuje... uživatel da_ve (36/167/70) to napsal nejlíp a nejvystížněji, to by se mělo vytesat do mramoru :) mno, konkrétně o mně to ví každej s kým se stýkám byť i pracovně a ani 1x jsem neměl důvod si říct "sakra neměl jsem to říkat", spíš naopak :D... dělej jak uznáš za vhodný, a nehledej si ušlechtilý výmluvy pro to, že to neříkáš na potkání každýmu, prostě si řekni narovinu sám před sebou že je po tom každýmu howno s kým spíš... to, že to o mně ví kdekdo mi zaručuje svobodu jednání - nemusím pokrytecky předstírat nadšení když kolega donese kalendář plný prsatých samic a pověsí ho na stěnu, neb ví že mi z toho tšuráček nestojí a když se mně provokativně zeptá jak se mi ty prsatky líbí, řříkám že nahoře toho mají moc a dole málo, no stress :D :D

BussterX: To já s oblibou taky říkám, že jim nahoře něco nadbývá a dole chybí. A je celkem zajímavé pozorovat jak to lidem šrotí hlavou...

Da_ve: ale tak jsou i anomálie, že :D http://xhamster.com/…_leonel.html?…

Nevyřvávám to přímo do světa, ale když se mě někdo zeptá, nemám problém mu to říct, doma byl pokus to říct, ale mamka to nepobrala správně ( místo toho, že jsem na kluky, to pochopila-jejími slovy: Když s ti líbí jeden kluk, to neznamená že jsi gay, jsi uplně normální jen se dívej po holkách.) a tak to nechám až někoho budu mít :D, ve škole jsem to řekl pár lidem, kterým věřím...

Byl jsem v podobné situaci. Řekl jsem to svým nejbližším přátelům a rodičům. Taťka v pohodě, mamka to brala už trochu hůř. Ale vycházím s nimi. Ví to ale prostě lidi, u kterých chci, aby to věděli. Taky se s tím bojím jít na širší veřejnost. Když se mě na to občas někdo zeptá, prostě se nedokážu přiznat, nemám na to koule. Nedokážu se představit, že by se to dověděli třeba kolegové na vysoké, nebo můj nejlepší kámoš, o kterém vím, že na to má své "zastaralé" názory. Nechci o něho přijít. Před 14. dny jsem si našel přítele, když jsem to řekl mamce, rozbrečela se. Prostě si tím vším ještě nejsem jistý. Neumím v tom chodit. Sám jsem se asi 2 roky smiřoval s tím, že jsem gay. Chce to čas.

Anonym (karel): V podstatě s tebou souhlasím, v tom, že je jen na tobě komu to řekneš, ale věz, že ať už to řekneš jen nejlepší kámošce, nebo si to necháš vytetovat na čelo, pořád to bude coming out.