Expřítel - čekal na něj jeho nový kluk, objali se a začali se líbat

Nebrec, bude lip :-) kdyz se uz po 14ti dnech cuca s jinym, nestal za to, jsi lepsi a mas na vic :-) .. takze neres to a vzpomen si, co tou stejnou pusou delal predtim tobe :-)

Tak proč ses s ním rozcházel?

Prostě jsme si moc nerozuměli poslední měsíc, ale jiank ty měsíce předtím byly úplně v pohodě

Monogatari: Zkus podumat, kdo se s kým asi rozšel, když druhej už má další lásku a ten první nemůže rozchodit ještě ten původní vztah (proč je už asi jedno) :-)

Richarde, to psal anonym, ze "Už jsou to dva týdny co jsem se rozešel se svým přítelem" .. ale ano, mohl se s nim rozejit neprimo, protoze se v case T-1 s nim rozesel partner :-) nicmene to nemeni nic na faktu, ze patrner byl asi peknej previt, coz si ale anonym jeste nemysli, ale brzo zacne :-)

Já teď prostě nedokážu na nikoho jinýho myslet..předchozí vztahy byly jinýv tom že toho člověka jsem pak neviděl, ale tady toho budu potkávat ještě rok a půl ve škole

Nefnukej, das to :-)

Čas Ti ukáže a možná dá i víc štěstí, než jemu.

Já právě nevím jestli se z toho vůbec dostanu, jak říkám už to trvá 2 měsíce a je to horší a horší

Vím, lehce se to říká, ale to trápení je taky cestou ke stěstí. Každý si ho aspoň trochu zaslouží a věř, že zase jednou přijde i k Tobě.

Jestli si za tak krátkou dobu dokázal najít někoho jiného, tak to nejspíš nebude velká láska (alespoň z jeho strany). Takových zklamání ještě v životě zažijeme dost a asi nejde dělat nic jiného, než trpět a alespoň se pokusit jít dál :/

Kolik je ti let? Soudě podle toho, že ho budeš potkávat ještě rok a půl ve škole asi 17, viď? Pokud je to myšleno jako střední škola. Ale to je docela nepodstatné. Co je důležité, tak abys sis uvědomil, že bude dlouho trvat, než budeš v polovině života a něco si zažiješ. Naopak zažiješ ještě tolik pádů dolů a budeš se muset vždy těžce škrábat znovu nahoru, ale jednou dorazíš nahoru a tam na tebe už někdo bude čekat. Bude ti podávat pomocnou ruku s úsměvem na tváři a bude jen na tobě, zda tu ruku chytíš a necháš si pomoci nahoru, a nebo ho stáhneš na dno. Každopádně si od něj drž odstup. Budeš ho vídat ve škole, ale nemusíš se na něj dívat, ani s ním mluvit. Nemusíš nic, nereaguj, nemysli na něj, smaž fotky s ním nebo si je schovej tak, že je nebudeš jen tak mít na očích. Jeho musíš prostě smazat ze života a netrápit se tím, že on byl trouba, který když jste narazili na problém, tak vzal roha, aniž by to s tebou vůbec řešil a naopak po nějaké době jako hrdlička byl s jiným. Hlavu vzhůru. Jistě jsi silný kluk, on tě nesmí dostat na kolen a k smutným slzám, to nepřipadá v úvahu. Promluv si o tom se svou mámou nebo kamarádem či kamarádkou, i to ti hodně pomůže, když to ze sebe jednoduše vysypeš.
Držím ti palce. :)

S kamarádkou jsem mluvil už ten večer, ale prostě vůbec to nepomáhá, přemýšleš jsem i o psychiatrovi, ale opravdu nevím jestli i on mi může pomoct

Lidi, a děkuju všem za podporu. Ani jsem nečekal, že se mi někdo odepíše. Spíš jsem čekal typický urážlivý komentáře, které tu dost často jsou.

Věř, že nejsi jediný a rozhodně to, co popisuješ, není vzácný, spíš naopak. Prošla si tím většina z nás a myslím, že všichni se shodneme na tom, že tohle zahojí jenom čas. Může to trvat týdny, měsíce, klidně i rok. Chce to být s kamarády, věnovat se jakýmkoliv činnostem a snažit se tím netrápit. Když to zvládneš, posílí tě to ;-)

ThomPrag napsal nejvýstižněji,jak pokračovat dál a je to skutečnost!Taky jsem si tím několikráte prošel!Čas zahladí všechny rány rozchodů a pomáhá nám najít toho pravého,jediného v životě!

Hele kdyby tě opravdu miloval tak k tobě už běží zpátky a ne, že si za tak krátkou dobu už najde kluka. Kdybych se já s přítelem pohádal tak se nejdéle do týdne k sobě vracíme se slzami v očích.

Už už jsem chtěl něco radit ale pak si vzpomenu na chvíle, kdy jsem byl v tom, v čem jsi teď ty došlo mi, že nemám absolutně žádný právo nic říkat, protože jsem si myslel to samý.
Mě asi omlouvá, že jsem vůbec neznal okolnosti a možná by to bylo lepší, kdybych se je nedozvěděl.

To je teď jedno. Tobě jde jen poradit, ať neděláš žádnou kravinu, protože ti sice může chybět ale ono jsou i lepší věci.
Můžeš si říct, jak je nelogický, že člověk, kterýmu hodně dáváš ti nevrací ale prostě to tak někdy je. S tím se musíš smířit.
I když si to teď určitě nemyslíš, dojde ti na 100 % jednou to, že on za to nestál.
To může být klidně rok, každý jsme jiné individuum. Prostě se věnuj svým věcem a neřeš ho.