Kreslící výzva

Ahoj. Tak mne napadlo, že bych tu mezi uživateli zkusil takovou challenge. Prosím každého, kdo by se chtěl zapojit a umí aspon trochu kreslit, aby mi do zpráv poslal obrázek, který si asociuje s následující básní. Cokoli ho napadne, může to být zobrazení protagonistů, nebo prostředí, nebo pocutů :) Fantazii se meze nekladou. Snad oslovím aspon někoho :) Hodně zdaru

Smrt na Bílé hoře

Bude-li snad bohu milo,
Abych mohl vyprávět,
Jak to tehdá na té pláni bylo,
A hrůzu vám tak nahánět.

Byl už podzim, po Dušičkách,
Sněhu sotva poprašek,
Kdo by čekal, při všech svíčkách,
Jednu z největších to porážek.

Střetla se dvě vojska silná,
V rozbahněné planině,
Pýcha, ta je vždycky mylná,
Smrt se chystá k hostině.

Za vlast ne, jen mrský žold,
Bojovali jako lvi,
Vzdejme jim teď krátký hold,
Brzy budem se rvát také my.

K ránu meče, pušky ztichly,
Smrtka slaví hodokvas,
Vítězové brzy zpychli,
Jednou stihne také vás.

Všude leží těla v plechu,
Jak se pod ně dostanem,
Tady v drnech, támhle v mechu,
Snad hladoví neostanem.

Plížíme se k dopoledni,
Čekaje na vhodný čas,
Brzy bude nabíledni,
Zda červi nepředběhli nás.

Už cítíme ta mrtvá těla,
Je to vůně opojná,
Jaký ale pech to měla,
Šlechta tahle odbojná.

Už hryzáme ty lidské kosti,
Četných červů nedbáme,
Masa bude pro nás dosti,
V tohle všichni doufáme.

Rveme plechy, jde to ztuha,
Nikdo na nic nečeká,
Tuhle meč poranil druha,
Krev mu z rány vytéká.

Hned se na něj vrhnou dva,
Každý hryže svojí část,
Nikdo z nich však nevnímá,
Že kousek od nich leží past.

Vojáci ji vykopali,
Pro koně svých nepřátel,
Oba do ní popadali,
Už cítíme puch mrtvých těl.

Když dosyta se najíme,
Slunce už je nad námi,
Pořádně se vyspíme,
A příště přijdem za vámi.