Můj přítel se bojí rodičů
04. 01. 2018 v 23:59
Anonym
Anonym Zdravím,
mám takový problém. Už dlouhou dobu (10 měsíců) jsem s přítelem.
Je nám 17 let takže ještě bydlíme u rodičů. Jenže problém je že jsme od sebe 100 km.
No takhle. On to problém není. Ani my ho v tom nevidíme. Vídáme se jak jen to je možné.
Ale do budoucnosti se můj přítel strašně boji to říct rodičům. Zkrátka oba jsme dřív měli holku a jak to říct... Nebyl to náš šálek kávy. Jsme do sebe zamilovaní až po uši a máme krásný vztah.
Já nemám problém to rodičům říct protože jsem připravený. Ale on stále váha. A bojí se reakce a hlavně toho že by do něj začali hlučet že jsme od sebe daleko a že jsem kluk a prostě se bojí že by ho totálně rozhodili. On je zlatíčko. Je úžasný a hodný... Milý klučina.
Já jeho rodiče tak dobře neznám. Vím jen že ho šíleně milují, tak logicky. Je moc hodný. Žádný takový ten grázl. Strašně se toho bojí.
On je lehce manipulativní okolím a prostě nemůžu o něj přijít. To bych nikdy nedovolil. Ale nechci aby se trápil.
Poraďte mi prosím, jak to mám uklidnit? Já se snažím jak jen to jde. Vždycky se uklidní ale takovou náladu po pár týdnech dostane znovu. Proto jsem se rozhodl napsat vám o pomoc. Vám, zkušeným. Není to žádný vtip. Ani jsem si to nevymyslel. Skutečně vás žádám o pomoc kluci. Jak ho mám přesvědčit aby se nebál?
Moc vás prosím. Myslím to vážně.
Děkuji všem co přispějí normálním komentářem
mám takový problém. Už dlouhou dobu (10 měsíců) jsem s přítelem.
Je nám 17 let takže ještě bydlíme u rodičů. Jenže problém je že jsme od sebe 100 km.
No takhle. On to problém není. Ani my ho v tom nevidíme. Vídáme se jak jen to je možné.
Ale do budoucnosti se můj přítel strašně boji to říct rodičům. Zkrátka oba jsme dřív měli holku a jak to říct... Nebyl to náš šálek kávy. Jsme do sebe zamilovaní až po uši a máme krásný vztah.
Já nemám problém to rodičům říct protože jsem připravený. Ale on stále váha. A bojí se reakce a hlavně toho že by do něj začali hlučet že jsme od sebe daleko a že jsem kluk a prostě se bojí že by ho totálně rozhodili. On je zlatíčko. Je úžasný a hodný... Milý klučina.
Já jeho rodiče tak dobře neznám. Vím jen že ho šíleně milují, tak logicky. Je moc hodný. Žádný takový ten grázl. Strašně se toho bojí.
On je lehce manipulativní okolím a prostě nemůžu o něj přijít. To bych nikdy nedovolil. Ale nechci aby se trápil.
Poraďte mi prosím, jak to mám uklidnit? Já se snažím jak jen to jde. Vždycky se uklidní ale takovou náladu po pár týdnech dostane znovu. Proto jsem se rozhodl napsat vám o pomoc. Vám, zkušeným. Není to žádný vtip. Ani jsem si to nevymyslel. Skutečně vás žádám o pomoc kluci. Jak ho mám přesvědčit aby se nebál?
Moc vás prosím. Myslím to vážně.
Děkuji všem co přispějí normálním komentářem
Na 17ku máš docela vytříbenou slovní zásobu... šálek kávy, grázl, klučina ...to je slovník padesátiletého donchuana :D s tímto slovníkem jsi jistě dost inteligentní, abys dokázal poradit svému příteli bez nás, že...:D
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím - 9
Nahlásit
05. 01. 2018 v 00:17 Anonym
Anonym Tak ti moc děkuju za pomoc. Opravdu jsi mi tímto komentářem pomohl :-)
05. 01. 2018 v 00:18 Anonym
Anonym O obojí.
Nechci o něj přijít. Miluju ho. Udělám všechno co jen bude v mých silách.
Jak mu mám pomoci tohle zvládnout?
Samozřejmě že mu nic z tohohle neříkám. Chci mu prostě pomoci. On mě taky miluje. Jen se bojí že ho rodiče zvyklají
Nechci o něj přijít. Miluju ho. Udělám všechno co jen bude v mých silách.
Jak mu mám pomoci tohle zvládnout?
Samozřejmě že mu nic z tohohle neříkám. Chci mu prostě pomoci. On mě taky miluje. Jen se bojí že ho rodiče zvyklají
05. 01. 2018 v 00:25 Anonym
Anonym Já to nechci vyřešit za něj. Chci mu pomoc prostě pochopit že to rodiče vezmou v pohodě a budeme spolu šťastní jako do teď. Proto jsem sem napsal. Kdyby tu byl někdo v tomto zkušený. Víc hlav víc ví. A zkušenosti se nabírají životem. Jsou tu různé věkové kategorie. Potřebuji poradit. Jak mu mám prostě pomoc tohle zvládnout. Uklidnit ho že ho rodiče nevýhodí čehož se on boji.
On musí poznat sám, kdy je ten pravý čas. Coming out musí být osvobozující, musí být rozhodnutý a připravený na reakci rodičů a okolí. Ne stresující zážitek. Ty připravený jsi, on ne, zkus to tak zatím brát a netlačit na něj. Může se trápit taky kvůli tomu, že nedokáže udělat něco, co bys po něm chtěl. Spíš bych se snažil ujistit ho, že jsi na jeho straně, že ho chápeš, miluješ a AŽ se jednou rozhodne to říct, bude všechno v pohodě.
Souhlasím - 7 • Nesouhlasím
Nahlásit
05. 01. 2018 v 00:33 Anonym
Anonym Přesně tohle mu říkám, ale on se přesto boji.
Říkal jsem mu počkej pár měsíců nemusíme to říkat teď. Dokud nebudeš připraveny třeba i rok a více je mi to jedno. Já na něj nikdy tlačit nebudu. Moc ti ale děkuju Filousku.
Rozhodně to počká a já mu to říkám stále. Ale on má stále tyhle nálady. Prostě se mě ptá " co když to nezvládnu říct" kdyby to říct nechtěl mě to nevadí. Miluju ho a to je hlavní. Já si počkám jak jen dlouho to bude potřeba. Ale mrzí mě a bolí když vidím jak se tím trápí.
Proto jsem tady, co mu mám říct aby na tohle nemyslel a prostě tomu nechal volný průběh?
Říkal jsem mu počkej pár měsíců nemusíme to říkat teď. Dokud nebudeš připraveny třeba i rok a více je mi to jedno. Já na něj nikdy tlačit nebudu. Moc ti ale děkuju Filousku.
Rozhodně to počká a já mu to říkám stále. Ale on má stále tyhle nálady. Prostě se mě ptá " co když to nezvládnu říct" kdyby to říct nechtěl mě to nevadí. Miluju ho a to je hlavní. Já si počkám jak jen dlouho to bude potřeba. Ale mrzí mě a bolí když vidím jak se tím trápí.
Proto jsem tady, co mu mám říct aby na tohle nemyslel a prostě tomu nechal volný průběh?
05. 01. 2018 v 00:38 Anonym
Anonym To určitě ne, jsme spolu opravdu šťastní. A už dlouho. Tohle není jeho styl. Takový on není.
On má strašný strach z rodičů prostě. On se nebojí toho to přiznat. On se boji toho. Že by ho zvyklali. Proto mu stále říkám že je čas tohle řešit a on mi řekne že mám pravdu ale třeba po měsíci začne znovu. Tíží ho to a já mu chci pomoci.
On má strašný strach z rodičů prostě. On se nebojí toho to přiznat. On se boji toho. Že by ho zvyklali. Proto mu stále říkám že je čas tohle řešit a on mi řekne že mám pravdu ale třeba po měsíci začne znovu. Tíží ho to a já mu chci pomoci.
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Se na něj vyser a začni chodit se mnou, je mi 50 roků a rodiče nemám takže nehrozí že by mě ukecali že su vlastně heterák :D
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
Lehce manipulativní člověk, který se bojí, že po coming outu mu rodiče dají rychlokurz heterosexuality. Pokud ho máš rád dáváš mu to najevo, tak tvoje pravomoci tu končí. Někdy člověk musí trápení řešit sám se sebou, ve své hlavě..se svými rodiči. Po tom co se rozhodne to říct, měl by být i obrněný proti řečím a zoufalým nadějím, že tu bude ta holka, ta vnoučata a ať si to rozmyslí, že to dělá jen ze zvědavosti..vždyť ta Mařenka odvedle je taková hezká holka atd. Pokud tě opravdu miluje, tak ho nezvyklají, není kam.
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím
Nahlásit
05. 01. 2018 v 00:59 Anonym
Anonym Shrnul jsi to přesně tak jak to je.
Takže říkáš jediné co mohu dělat je dát mu prostě čas.
Já po něm nechci aby to říkal. Pokud není připraven. Ale mrzí mě když vidím jak se tím trápí.
Filoušku, moc ti děkuju, opravdu moc :-)
Takže říkáš jediné co mohu dělat je dát mu prostě čas.
Já po něm nechci aby to říkal. Pokud není připraven. Ale mrzí mě když vidím jak se tím trápí.
Filoušku, moc ti děkuju, opravdu moc :-)
Filousek ti neřekl NIC co bys sám už předtím nevěděl... a chválíš ho jak vo život, to není féééér -___-
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
Filousek je v bloku, nesnáším ho -_-
Jedinym funkcnim a stabilnim resenim tohoto zapekliteho problemu, co se tu resil asi 185x je to, ze to proste rekne rodicum. At chce nebo nechce, nic jinyho mu nezbyde. Dokud to nerekne, budete se tocit v kruhu, hadat se a nakonec se rozejdete. Tim nerikam, ze kdyz to rekne, ze se nerozejdete. Naopak pak mu naroste hrebinek sebejistoty a zacne se rozkoukavat. Ale to je proste realnej zivot, ne pohadka, s tim se smir :-)
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
Anonym (Johnny)- Ahoj tady je každá rada drahá. Ale dle mého selského rozumu, jelikož jsem na tomhle světě nějakej pátek už, tak bych to nehrotil. Vztah Vám funguje. Jste šťastní. Tak to tak nechte běžet a ležet. Jestli není na to připravenej to říct rodičům, nemusí být ani oni na to připravení. Co Vám dvěma brání počkat do plnoletosti než s tím vylezete na veřejnost a sdělite to rodičům. Když jsem si v takových situacích nebyl jistý nehrotil jsem to. Řídil jsem se rozumem a srdcem. Pamatuj a dobře si to oba dva zapíšte za uši. Když nemáte tu jistotu jaka bude reakce jeho rodičů, nechte to do plnoletosti. Nadarmo se neříká - Nedráždí kobru bosou nohou. A vyplatilo se mi to v životě už milionkrát. Mějte se oba dva fajn a hezký.
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
I8051 ti uz napsal, co mas delat. Ja k tomu dodavam, ze mene je vzdycky vice. Je vam 17, brzo pujdete na vysokou nebo do prace. To zmeni ledacos. Treba se potkate na jedne skole, nebo ve stejnym meste v praci. Ted se stahni. P***eli rekni, ze ti na nem zalezi, ze ho podporis. A vic nic. Musi se rozhodnout sam. Je to jeho rodina a on sam dobre vi, jak a kdy jim rict, ze je gay. Ty to sleduj a bud napomocny.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
