Hra s ohněm

Prijde mi ze si tak nejak celej zivot hraju s ohnem. Uz hodnekrat jsem byl hodne na hrane a tesne vyzil. Dokonce jsem i polobezdakoval jeden cas, kdy jsem obcas nocoval venku (ruzne se toulal v noci po meste, jezdil tramvaji sem a tam, travil noci v Mekaci...) obcas prespal v hostelu, nekdy tajne spal v praci na zemi. Jednou jsem mel sex s jednim typkem jenom proto abych mel kde bejt.

Kdyz se nekdo pta na rodice, rikam ze jsou mrtvy protoze pro mne jsou, ackoli ve skutecnosti nejsou.
V zivote jsem v*****il asi 2 cigarety a vypil tak par piv, ale rodice mi nikdy nemohli pomoct, protoze bych si (podle nich) za to koupil drogy. Drogy sem nikdy nebral, ale musel prodavat plasmu abych mel na zradlo.

Doma chteli abych sel na prumyslovku kteroy vystudoval muj fotr, pak nasednul na lokomitovu a az do duchodu se z ni nehnul. Mel jsem ruzny doporuceni ze skolu od ruznych poradcu, z uradu prace a ja nevim ceho vseho ze se na prumyslovku nehodim. Stejnak jsem na prumyslovku musel. Trpel jsem tam jak pes, vubec mi to neslo, hnusilo se mi to a v prvaku hned propadl z jednoho predmetu. Mel jsem z pradnin peklo, ale opravku jsem udelal. Druhak byl jeste horsi, protoze 95% veci slo naprosto mimo mne a jelikoz se mi porad posmivali tak jsem zacal chodit za skolu (resp. na brigady, protoze jsem vedel ze mne z domova vyhodi, coz se nakonec taky stalo).

Doma mi pak spocitali ze po mne chtel 130.000 Kc za to ze mne zivili. Nedal jsem jim nic, ale matka mi pak podvodem vybrala nejaky penize ze sporeni (z brigad).

No a pak to slo vice mene jenom z kopce, nemel poradne kde bydlet, dostal par pokut za jizdu na cerno (kdyz jsem bydlel v MHD), nedokazal dokoncit skolu, v dusledku toho jsem si nedokazal nikdy najit zadnou praci na HPP protoze vsude chteli matu***u a kdyz jsem neco nasetril z brigad a doufal ze si udelam skolu dalkove, tak na mne prisly exekuce za jizdy na cerno, takze mi prakticky vsechno z vyplaty sebrali, ucet zablokovali,...

Pred 4 lety se mi podarilo pres Policii dostat od matky nejaky penize z toho sporeni co jsem mel, tak jsem si zaplatil jazykovou skolu a odesel do zahranici, jakozto moje posledni moznost zachrany. Nasel jsem jednu univerzitu kde berou i bez formalniho vzdelani (a i presto je akreditovana a uznavana) kde se da studovat dalkove, na kterou jsem se prihlasil v doufani ze se jednoho dne muj zivot zlepsi, jenze je to docela narocny (zejmana proto ze to je v cizim jazyce a narozdil od domorodcu nemam narok na zadnou financni podporu).


Problem je, ze mi prijde ze bez ohledu na to co udelam, tak to stejnak nebude nikdy dost a za ty leta prezivani na vlasku uz jsem z toho extremne utahanej a uz se to zacina odrazet i na zdravi.


No nic, cilem nebylo aby mne nekdo litoval, spis sem se potreboval trochu vypovidat anonymnimu publiku, protoze tu, ani nikde jinde, zadny kamarady nemam.