Najdu ho?

Mě se to stalo a děje ... budu navždy tvrdnout tady na seznamce ...

Ne, nenajdes, protoze fnukny, co musej anonymne ventilovat svoje soukromy stavy, ktery nikoho nezajimaj, nikdo realne nechce. Sorry za uprimnost :-)

To zná asi většina z nás... Pocit, ze se uz nikdo dalsi nenajde, smutek, samota... ale po nejaky dobe to prejde. Ovšem, v tvem momentalním stavu asi jeste nejde takhle tu perspektivu zmenit (zkrátka to zrovna tedka takhle prožíváš a nejde tomu uplne utect, ale to je normalní). Každopádně život jde dál, a čas toho změní...

Tady ma STV ale pravdu, koukni na neho, sezenim doma sestnactilety decka na sex na chate nenalakas a budes tu v 54 furt dokola ztracet roky zivota :-)

Psychoanalytik je s tvrdym Y, precti si to kazdy utery u nej na ordinaci at tam nesedis zbytecne v cekarne

Resili a uz to neresime. parkrat si to poresis a mezitim bud najdes toho praveho, ze uz to NEBUDES MUSET resit anebo to PROSTE PRESTANES RESIT. treti moznost nei, sorry jako.... :-)

"psychoanalitikovi," a po oprave "psychoanalitykovi," :-)))))))

STV, ty jsi fakt hovado, sice jsi opravil I na Y, ale na spatnym miste, jeste mas dve moznosti, ale jen jedna je spravne, chces p***ele na telefonu? :-)

Sorry, ze to sem nepatri, ale ten pedorez me k tomu nuti :-)

Vidim v tvym dotazu castecne reseni. "Ale ono to stejně nakonec nevyjde a vy z toho vyjdete se zlomeným srdcem...". To je presne bod, ze kteryho je dobre se odvalit. Nemyslet predem na to, ze to nevyjde a ze clovek bude mit zlomeny srdce. Ano, muze se to stat a pravdepodobne taky stane. Jenze jit do cehokoli s tim, ze to nevyjde, je predem ztracene. Muj deda rikaval, ze vojak, ktery jde do valky s tim, ze prohraje, uz nemusi nikam chodit, protoze prave prohral. Jako jo, nekdy je fakt tezky ve*** tomu, ze bude lip a ze veci pujdou podle predstav. O to vic, kdyz mluvime o vztazich, kde nemuzeme ovlivnit vsechno. Jenze prave v "risku" je kouzlo. Clovek neco do vztahu vlozi a dvakrat dostane zpet. To je zakon, kterej mam mnohokrat overenej. A neplati to pro penize nebo majetky. Cim vic se clovek polozi do vztahu, tim vic ho proziva a tim vic je mu v nem dobre. Plati to samozrejme v pripade, kdy je to vzajemne, jinak je to mrhani casem a energii. A kdyz pak vztah skonci, je potreba to brat jako prirozeny vyvoj. Vsechno prece nekde zacina a jinde konci, vcetne vztahu. Tak uz to proste je.

Anthony de Mello napsal prima knizku Bdelost. V ni popisuje vztahy lidi jako primky, cary, ktery se v nejakem bode setkaji, po urcity cas plynou spolu jedna vedle druhe, a pak se zase oddeli. Vtip spociva v tom, ze ty primky jsou zobrazenim lidi. Dva lidi se potkaji, hodinu nebo padesat let kraci jeden vedle druheho, pak se rozdeli, smrti nebo rozchodem.

Zkus si to takhle nejak predstavit. Mne to mnohokrat pomohlo. Neber rozchod jako potvrzeni toho, ze chyba je v tobe a ze jsi ty ten neschopnej. To je znicujici. Rozchod je lepsi brat jako lekci, kterou nam ten druhej udelil. Je dobre se po case podivat a najit veci dobry, ty si uchovat, a veci spatny, na tech pracovat. A ver mi, ze v pristim vztahu budes o neco vic vedet, co ano a co ne, bude o neco vic jistejsi tim, kym jsi a koho chces. Budes totiz mit tuhle smutnou zkusenost, ktera te posune. Zbytek mas ve svych rukou, pozdeji pak budete mit v rukach spolecnych.

P.S. Uplne nejvic hloupy je snazit se aktualni emoce smutku lecit extenzivnim sexualnim zivotem nebo novym vztahem. Dam ruku do ohne za to, ze ani jedno ti nepomuze a budes se ve finale citit jeste hur. Truchleni si prozij, klidne si pobrec, je to lecive. Brzo budes citit, ze se v tobe rodi nova sila a nova chut do poznavani lidi. A az to tak bude, vyciti to lidi kolem tebe. A nez se nadejes, prijde ti do zivota novej clovek. Ted ale ne, ted se musis vylecit.

No a na to je právě dobrý mít smysl života kterej dává člověku pocit, že tady není zbytečně když mu náhodou dá někdo kopále, teda obecně řečeno, každej to má jinak, že...