Vyhoření
02. 06. 2018 v 22:09
Anonym
Anonym Každý jsme si prošli nebo procházíme tím věkem 15-20.
Co se v člověku musí odehrát, když přechází z jedný fáze do druhý?
Mně jde konkrétně o vztahovou představu. Každý sem v 15 přilezeme a začneme brečet, jak moc chceme vztah. Přitom víme houby, co to vlastně je a co všechno to obnáší... A proto taky pak hromada kluků na prvním rande někomu roztáhne, protože sice brečí (jako každá patnáctka) po vztahu, i když ho vlastně ani nechce. A možná to ani neví.
Pak najdeme prvního kluka, něco proběhne, zlomí nám to naše srdíčko a jdeme dál. Jenže to už nejdeme my, protože jsme zapšklí b***i, kteří jsou strašně ublížení. Najednou koukáme na svět strašně prakticky a děláme ze sebe borce. My už totiž koukáme na svět realisticky, vy naivní nuly!
Není to vlastně blbost? Já mám pocit, že podvědomě chceme, abychom byli ublížení, protože pak přece budeme zajímaví. Chceme být zajímavá ubrečená buznička, která je strašně důležitá, protože trpí.
Do toho se objeví banda dalších vyhořelých tupců, kteří říkají o mladých, že by potřebovali já nevím co (vojnu atd.), protože...
Všichni jsou vystresovaní, všichni jsou zlí, všichni jsou na sebe hnusní, aby ukázali, že oni jsou ti ublížení, kteří se kvůli tomu chovají zle. Mně přijde, že tím (ne)vědomě každý chce ze sebe dělat toho chudáčka, aby na sebe upozornil. Možná to má co dělat s mentalitou čechů.
Snažím se shrnout hodně myšlenek do jednoho textu, ale můj dotaz a snad i podnět k diskuzi zní takhle: ´´nemohli by na sebe radši všichni upozorňovat tím, jak se kolem sebe snaží budovat šťastný životní prostor? Začít u sebe tím, že na sobě budou systematicky makat, být hodní, snažit se něco dělat. Zkusit nebýt zapšklý a neukazovat na sebe jen tím, že on je ten ublíženej, a tudíž si zaslouží pozornost?´´
Přijde mi, že je tu takových kluků hodně. Popisek profilu je ideálně takový, že ´´po zkušenostech nejsem optimista, blablabla.´´
Nevíme, čím sis prošel? No a? Ty neznáš nás. Člověk není kvalitní tím, kolik si vytrpěl, ale tím, že prostě umí fungovat dál. To je ten pravej kumšt. Neremcat a jít nějak dál.
Co se v člověku musí odehrát, když přechází z jedný fáze do druhý?
Mně jde konkrétně o vztahovou představu. Každý sem v 15 přilezeme a začneme brečet, jak moc chceme vztah. Přitom víme houby, co to vlastně je a co všechno to obnáší... A proto taky pak hromada kluků na prvním rande někomu roztáhne, protože sice brečí (jako každá patnáctka) po vztahu, i když ho vlastně ani nechce. A možná to ani neví.
Pak najdeme prvního kluka, něco proběhne, zlomí nám to naše srdíčko a jdeme dál. Jenže to už nejdeme my, protože jsme zapšklí b***i, kteří jsou strašně ublížení. Najednou koukáme na svět strašně prakticky a děláme ze sebe borce. My už totiž koukáme na svět realisticky, vy naivní nuly!
Není to vlastně blbost? Já mám pocit, že podvědomě chceme, abychom byli ublížení, protože pak přece budeme zajímaví. Chceme být zajímavá ubrečená buznička, která je strašně důležitá, protože trpí.
Do toho se objeví banda dalších vyhořelých tupců, kteří říkají o mladých, že by potřebovali já nevím co (vojnu atd.), protože...
Všichni jsou vystresovaní, všichni jsou zlí, všichni jsou na sebe hnusní, aby ukázali, že oni jsou ti ublížení, kteří se kvůli tomu chovají zle. Mně přijde, že tím (ne)vědomě každý chce ze sebe dělat toho chudáčka, aby na sebe upozornil. Možná to má co dělat s mentalitou čechů.
Snažím se shrnout hodně myšlenek do jednoho textu, ale můj dotaz a snad i podnět k diskuzi zní takhle: ´´nemohli by na sebe radši všichni upozorňovat tím, jak se kolem sebe snaží budovat šťastný životní prostor? Začít u sebe tím, že na sobě budou systematicky makat, být hodní, snažit se něco dělat. Zkusit nebýt zapšklý a neukazovat na sebe jen tím, že on je ten ublíženej, a tudíž si zaslouží pozornost?´´
Přijde mi, že je tu takových kluků hodně. Popisek profilu je ideálně takový, že ´´po zkušenostech nejsem optimista, blablabla.´´
Nevíme, čím sis prošel? No a? Ty neznáš nás. Člověk není kvalitní tím, kolik si vytrpěl, ale tím, že prostě umí fungovat dál. To je ten pravej kumšt. Neremcat a jít nějak dál.
Hovno si tym kazdy presiel, pis za seba.
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
Anonyme, generalizováním ses pokusil vytvořit obecnou charakteristiku náctiletého gaye, resp. vylíčit vývoj jeho duševních pochodů. Ale obávám se, že jsi spíše popsal jakýsi „prototyp“ slabšího jedince (trochu ufňukaného), který není schopen se vyrovnat se svou odlišností a začíná sklouzávat k póze ukřivděnosti a životního pesimismu.
Jistě, jsou tací a neustále se zviditelňují na všech fórech. A je úplně jedno, v čem spatřují svoje (obvykle domnělé) postižení. Mají společnou vlastnost: Fňukají, naříkají, někdy i prosí o pomoc, ale když jim ji nabídneš, tak ti poměrně obsáhle vysvětlí, proč zrovna jim „pomoci není“, nebo s tebou přestanou komunikovat. Hledají pouze jakousi „vrbu“, do které mohou setrvale hučet své problémy, a většině z nich nikdy nedocvakne, že žádný eventuelní partner se do takové role nenechá dlouhodobě vmanipulovat. Vypisovat pak do profilu co všechno mne již postihlo - rozuměj co vše jsem si svojí vlastní blbostí způsobil - je pak poměrně jistá cesta, jak všechny odradit.
To, cos popsal, bych spíše považoval za jakousi charakterovou vadu - rozhodně ne za „normu“ a už vůbec ne za rys jakési národní mentality.
Nelíbí se ti, že někteří starší (resp. zkušenější) jsou na podobně „postižené“ alergičtí a chovají se k nim hnusně (pouze tě cituji). Ale všimni si, že z oněch ironických reakcí nečiší jakési nepřátelství kvůli věku, ale pouhá averze vůči duševním štěnicím, které nás všechny plynule a opakovaně zásobují svými pseudoproblémy, bez ochoty se sebeméně podílet na řešení.
Jistě, jsou tací a neustále se zviditelňují na všech fórech. A je úplně jedno, v čem spatřují svoje (obvykle domnělé) postižení. Mají společnou vlastnost: Fňukají, naříkají, někdy i prosí o pomoc, ale když jim ji nabídneš, tak ti poměrně obsáhle vysvětlí, proč zrovna jim „pomoci není“, nebo s tebou přestanou komunikovat. Hledají pouze jakousi „vrbu“, do které mohou setrvale hučet své problémy, a většině z nich nikdy nedocvakne, že žádný eventuelní partner se do takové role nenechá dlouhodobě vmanipulovat. Vypisovat pak do profilu co všechno mne již postihlo - rozuměj co vše jsem si svojí vlastní blbostí způsobil - je pak poměrně jistá cesta, jak všechny odradit.
To, cos popsal, bych spíše považoval za jakousi charakterovou vadu - rozhodně ne za „normu“ a už vůbec ne za rys jakési národní mentality.
Nelíbí se ti, že někteří starší (resp. zkušenější) jsou na podobně „postižené“ alergičtí a chovají se k nim hnusně (pouze tě cituji). Ale všimni si, že z oněch ironických reakcí nečiší jakési nepřátelství kvůli věku, ale pouhá averze vůči duševním štěnicím, které nás všechny plynule a opakovaně zásobují svými pseudoproblémy, bez ochoty se sebeméně podílet na řešení.
Souhlasím - 7 • Nesouhlasím
Nahlásit
Ach ti anonymové (zase)... Mnohý autor tématu si nejspíš řekne když napíši téma a bude se líbit, budu "borec", budu mít "pluska"... Ale co když mé téma nezaujme nebo ostatní mi začnou oponovat ?? Tak raději napíšu jako anonym, přeci nedopustím svoji případnou "porážku"...
Tomu již se říká přizdisráč.
Tomu již se říká přizdisráč.
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
