Opravdový out

Tak mi došlo, že to vlastně není úplně o nějakým coming outu, ale o tom opravdovým. Jen tak maličko to jde říct rodině a všechny ty p**ovinky okolo, jenže nakonec jde o to, že předstírání musí pryč a vy byste měli začít žít jako stejný osoby, který to mají venku. Já asi do teď žil jen tak... co já vím... s tím, že mi je to jakoby jedno, jenže ono vlastně neni. Sice jsem to řekl a snažím se to brát za hotovou záležitost, jenže to si jen namlouvám, že promluvou se to změní ve všeobecně příjmanou realitu. Ani hovno. Už je to skoro dva roky a já vlastně existuju v prostředí, kde to stejně neberou. Snažil jsem se to zlehčovat. Prostě se nic neděje a je to všechno stejný. Ale teď mi stačilo být chvíli na dožínkách se sousedama a vidím, že realita je jinde. Žil jsem si někde jinde, než to doopravdy bylo. Nebudu přepisovat všechny ty kousavý poznámky, protože si to ve svý ožralosti ani nepamatuju, ale jde o to, že mi konečně došlo, že bejt gay nebo bisexál není nic lehkýho. Je to takový, že místo, abyste dál normálně existovali, tak najednou musíte obhajovat všechno, co řeknete, protože asi najednou nemáte právo na argumenty, vždyť jste buzík.
Kecám tam se sousedem a tolik hnusných řečí jsem snad ještě neslyšel. Znám ho od mala. Mám fotky, kde si s ním hraju na pískovišti v předškolním věku. To už snad můžu být v pohodě, ne? Nemůžu. Tak jako tak mě prostě neberou. Nejde o žádný přímý násilí. Jde o vyloučení z jejich společnosti. Dělám snad něco jinak, než oni? Nedělám.
Mezi nima byl jeden kamarád, kterýho berou, a kterej řekl: ´´nechte ho bejt.´´ Udělal mi tím fakt radost. Vždyť s nima jen sedím nad pivem jako všichni ostatní.
Ten, co ho znám od mala už řekl:´´ radši už jdi domů.´´ blablabla.
Jak jsem opilej, tak už opravdu nejsem schopnej třídit myšlenky, ale na druhou stranu jsem 100% upřímnej, takže to radši říkám teď.

Odešel jsem teda. jsem už kousek od svýho domu a tak si lehnu na zem. Najednou začnu prostě brečet. Dlouho se to nestalo, ale bylo to prostě...došlo mi, že říct to je prkotina. Hlavní je, jestli mě dál berou známí. Soused, který mě zná od kolébky, mě nebere. Víte, co to je? Je to to, že prostě ležím na zemi kousek od brány ke dvoru svýho domu a brečim jako nějaká pipka. Můžu si říkat, jak je to lehký, ale neni.
Chci mít rád je, chci aby měli rádi oni mě. Ale nakonec mě nemůže vystát chlap, kterej mě zná od školky, protože nejsem podle jeho měřítek.
SUMA SUMARUM:jsem opilej a dávám najevo myšlenky, protože zítra bych toho tak hluboce nebyl schopnej, protože jsem citově introvertní p**us.