Jsem moc paranoidní, nebo je to normální?

Já si kdysi kdesi psal s jedním človíčkem, pár let, ani jsem nevěděl jak vypadá atd... nikdy jsem mu nenapsal první, a když mi napsal on tak jsem cítil jak mě to jeho psaní "dostává", takže sem ho mírně fakoval a jevil jsem nezájem abych si zachoval odstup a nezblnul se do fantoma... ale rád jsem s ním psal... :D zvaž to...

Takže o to někdy člověk stojí, i když dělá, že ne? Nevím, bojím se, abych třeba nebyl navíc, abych ho zbytečně neotravoval. Třeba mi to jen nechce říct, nebo tak něco, ale nechci ho ztratit..

Anonym (?): Je to hezké? Je. Tak piš a moc o tom nedumej.
Otázky jako ty si klade většina z nás.
Kdybych lpěl na pravidlech a nebyl někdy ten nedočkavější, nevznikla by a nevydržela mnohaletá přátelství, kterých si cením.
V době klasické epistolární kultury se ctilo, že neodpovídáš dřív než protějšek. Ale platí i jiný princip - že pro milujícího se nic neděje dost rychle.

Já osobně prakticky téměř nikdy nenapíšu jako první. Jsem sice na mladší a hodně mladých kluků mi chodí nahlížet na profil, ale když se občas kouknu zase k nim, tak vidím, že jsem mimo limit a proto neobtěžuju nikoho ani svým pozdravem. Když mi ale někdo napsal, tak pokud mi byl aspoň malinko něčím sympatický, vždycky jsem se snažil vyjít vstříc konverzaci.
Ono je to někdy zkrátka tak, že ten, kdo se odhodlává napsat jako první, tak neví, zda nebude odmítnut a nikdy to nezjistí, pokud to neudělá.
Trochu by v tomto měla pomáhat ta pluska, že když někdo hodí plusko, můžu předpokládat, že se mu třeba líbím a že moji snahu o kontakt neodmítne. Ale dost často to bývají anonymní profily, takže mě takové plusko sice potěší, ale nevím vlastně ani kdo mi ho dal, takže stejně nereaguju.

Jedná-li se o první (úvodní) konverzaci, pak by ve slušné společnosti měly platit zásady Mia s tím, že její počátky by neměly probíhat v osobní a už vůbec ne v intimní rovině. Ale občas se stane, že i pouhé zdvořilostní poděkování za plusko vyvolá nepochopitelnou agresivní reakci. To předem neodhadneš.
A pokud si s někým píšeš do jisté míry pravidelně, tak záleží také na momentální ochotě obou stran. Občas asi každý z nás nemá dvakrát náladu komunikovat "o ničem" a udržovat v chodu jakýsi "komunikační blábol" jen kvůli tomu, že se druhá strana očividně nudí. To, že je někdo zrovna připojen na určitý web a občas sleduje místní dění totiž ještě zdaleka neznamená, že je to jeho jediná a hlavní činnost a že zároveň nevykonává něco docela jiného.
Takže, milý anonyme, jestli adresát zrovna stojí o psaní si s tebou (v dané chvíli), musíš odhadnou sám. Tvůj názor "...je to prostě hezké, když si píšeme..." opravdu nemusí platit vždycky.