Povídka

Ahoj. Chtěl bych vědět, jak moc jste mnozí kreativní :)
Nejde mi nějak v krátkosti ukončit mojí povídku a rád bych tu našel někoho, kdo vymyslí originální zakončení :)
Těším se na vaše nápady ;)

MOUSE IN THE HOUSE (Myši v domě)

Nevím. Opravdu nevím, jestli jsem měl jen halucinace, či to byla realita. Měl jsem celkem rád samotu. Na rozdíl od mnoha dalších lidí jsem se nikdy nebál tmy, nebo rád zůstávat sám doma. Možná je to proto, že rodiče mi brzy zemřeli - autonehoda - a já už neměl další příbuzné, kteří by se o malého kluka mohli postarat. Vlastně ano, byla tady jedna stará bláznivá teta, ale právě protože byla bláznivá jsem se k ní rozhodně nemínil nastěhovat. Začal jsem pracovat v autodílně a pár let trvalo, než jsem si našetřil na první dovolenou. Moje samotu milující povaha mi zabránila se oženit a tak jsem dosud spokojený starý mládenec. Bohužel se mi jednou při vaření přihodilo, že od plotny chytila kuchyň a celý dům lehl popelem. Já v tu dobu zrovna něco dělal na zahradě, stačil jsem jen zavolat hasiče. Jelikož jsem se nedlouho předtím vrátil z dovolené, neměl jsem zrovna moc peněz, abych si mohl dovolit krásný nový dům. Musel jsem vzít zavděk něčím lacinějším, ale po dlouhém hledání jsem našel. Do té doby mi obec poskytla skrovné ubytování v podnájmu, ale tam jsem dlouhodobě nechtěl setrvávat. Jsem rád, když jsem pánem svého domu.

Dům na okraji sousedního města měl dokonce i garáž a malou zahradu a cenově byl taky vyhovující. Až jsem se divil, proč tam pěkný dům stojí tak málo. První tři noci bylo všechno v pohodě. Dokonce i pošta už zaregistrovala mojí novou adresu a tak mi každé ráno chodily noviny. Čtvrtý den jsem v jedné místnosti, kde jsem zrovna seděl v křesle a četl si, zaslechl podivný šramot. Vycházel zpoza zdí, alespoň jsem si to myslel. Věděl jsem, že i tento dům je dřevěný, musel jsem tedy při vaření dávat obzvláště pozor a tento jsem si pro jistotu dal i pojistit. Šramot pokračoval a já už neklidný odložil knihu a šel směrem ke zdroji rušivých zvuků. Jakoby cosi za zdí chroupalo. Říkal jsem si, snad ne červotoči, nebo nějací dřevokazi. vzal jsem pilu a u zdroje vyřezal malou díru ve tvaru čtverce. Vzal jsem baterku a hledal stopy. Když jsem pátravě baterkou hledal stopy usvědčující pachatele šramocení, uslyšel jsem známé pištění. Aha, myši. Proto byl dům tak levný. Je zamořený od myší. To aspoň byla moje úvaha. Zavolal jsem deratizátora. Ten prohledal jakýmsi zařízením zdi, ale překvapivě mi oznámil, že nic nenašel. To přeci není možné, já jsem je slyšel.

Pár dnů byl překvapivě zase klid. Když tu náhle při vaření slyším opět šramot. Jdu za již známými zvuky a přiložím ucho ke zdi. Sílilo to a v tom se přidalo dupání. Aha, myši se nejspíš přemisťují, řekl jsem si. Najednou se dupání ozvalo na druhé straně místnosti. Neváhal jsem a následoval zvuky. Když jsem je vysledoval až do rohu, uslyšel jsem tytéž zvuky ve druhém rohu. Rozdělily se, pomyslel jsem si. Ale přece se kvůli myším nezničím barák. Na rekonstrukci a vyplnění prostoru mezi zdmi nemám peníze. A navíc žiji v oblasti, kde to není potřeba, zimy tu nejsou studené. Řekl jsem si, třeba se časem prokoušou a já je pak pochytám do pastiček. Nechal jsem tedy myši pár dnů být a pak zkontroloval stěny a hledal díry. Jednu jsem našel, posvítím do ní baterkou a vidím myš. Nejspíš spala, pokusil jsem se ji tam strčit pastičku, ale díra byla moc úzká. Počkal jsem tedy ještě dva dny. A zdařilo se, myš nejspíš okousala další kusy dřeva a díra se zvětšila. Nastražil jsem před díru pastičku se kusem sýra. Po několika hodinách slyším cvaknutí. Běžím se podívat a v patičce myš. Ano, povedlo se. Říkal jsem si, že už stačí jen počkat na další díry. Ale žádná další už jsem neobjevil. A přitom šramot neustal. Zavolal jsem tedy znovu deratizátory. Ale ti mi řekli zprávu, kterou jsem jen těžko přijímal. Údajně už ve zdech žádné další myši nejsou. Ale já mu nevěřil. Dokonce po čase jsem přistoupil na tu výplň mezi zdmi. A hádejte co? Stále jsem slýchával ty zvuky. Bylo mi to divné. Co jsem měl víc dělat? Nechal jsem se pro jistotu i vyšetřit, jestli nejsou jen v mé hlavě. Ale nic. Diagnóza negativní. Jsem zdravý. Asi žiji v prokletém domě. Ale na nový už nemám peníze a do podnájmu se mi nechce.

Jednoho dne mi však přišlo parte. Moje bláznivá teta zesnula. Dům odkázala mně. Překvapivě. Jezdil jsem za ní jednou do roka. A to ještě dokud rodiče žili. Ale využil jsem příležitosti a přestěhoval se do tetina doma. Vlastní jsem ovšem neprodal. Zkusil jsem ho pronajmout. Úspěšně. A hádejte co. Nájemníci zvuky neslyší. Jednou jsem za nimi přijel pro nájem a v kuchyni jsem slyšet šramot. Zavolal jsem nájemníky k sobě do kuchyně, jestli to neslyší. A neslyšeli. Vrtalo mi to hlavou a zkusil jsem hledat příčiny jinde. Narazil jsem na článek pojednávající o nemoci zvané tinitus. jde o pískání v uších, která moderní věda neumí vyléčit a které může mít různé formy a intenzitu. Řekl jsem si, že to je nejspíš důvodem, proč jsem slyšel zvuky i po úplné deratizaci domu. Po několika týdnech v domě tety jsem slyšel opět šramocení ve zdech. Nicméně s tím jsem nacházel i díry v rozích. Sakra, už ne. Ale říkal jsem si, jsou to jen myši. Co mi mohou udělat. Nebudu si jich všímat a ony přestanou. Naneštěstí jsem se začetl do novin, které ještě nebyly vyhozeny. Stálo v nich: KRYSY SEŽRALY MAJITELKU DOMU, VYŠETŘOVATEL NALEZL OHLODANOU MRTVOLU VE SKLEPĚ.

To mne vyděsilo, adresa domu odpovídala té, na které jsem jako nový majitel-dědic sídlil já. Zavolal jsem deratizátora i na tento dům a ten mi potvrdil, že v myších dírách nalezl krysí trus. Dokonce i kostry malých myší. Přednesl mi svou teorii, že tyto velké krysy jsou nejspíš invazní druh, který zlikvidoval mírumilovné a bojácné myši, se kterými patrně teta neměla problém. Když jsem jim řekl o její smrti, odpověděl, že se to stát klidně mohlo. Tyto agresivní krysy mohou být velice inteligentní a spolupracovat. To mne vyděsilo ještě víc. Nicméně prozatím jsem tomu nepřikládal důležitost a jen nastražil pasti k ústím myších (vlastně nyní už krysích) děr. Jednou večer mne probudilo šimrání a když jsem odhodil peřinu, vidím krysu pořádající drobky od chipsů, které jsem pojídal před spaním v posteli. Jakmile jsem se jí snažil odehnat, tak na mně ta mrcha zaútočila, snažila se mi ukousnout prsty. Bolestí jsem do ní udeřil pěstí a ona uskočila. Potom utekla z postele dolů a pryč z místnosti. Zaklel jsem a prohlížel kusanec od té mrchy. Říkal jsem si, že to tak nenechám a musím nad nimi vyhrát. Ale nebylo to jen tak. Časem se ukázalo, že opravdu byly inteligentní a že se jich v domě uhnízdila celá kolonie.