Je někdo aromantic?

Řekl bych, že bych se s tím dokázal ztotožnit. Poslední dobou na nějaký romantický vztah opravdu nemyslím.

Ze začátku jsem aromantický, protože zjišťuju, jestli dotyčný na rande není psychouš, manipulátor nebo k****n, a když je ok a nechce se vykusovat na prvním rande, tak pomalu povolím city a pak bych rozdal srdce. Pak jsem romantik.

Čili prakticky všichni páni z LGBT komunity... :D :D

Aromantic je (pod)druh sexuální orientace. Ne, že to tak máte teď protože nikoho nemáte

Můj hetero kámoš je aromantik a máme spolu fajn aromantickej vztah, kterej se kromě sexu neliší od jeho vztahů s holkama.

FiveStars: "An aromantic is a person who experiences little or no romantic attraction to others."
Napsal jsem poddruh protože si nejsem jistej jak to přesně nazvat, protože aromantic může být kdokoliv jakékoliv sexuální orientace, takže samo o sobě je docela divný to nazývat orientací.

Upřímně netuším, ještě nikdy jsem se v reálu do nikoho nezamiloval, pokud nepočítáte nějaké herce nebo fiktivní postavy. Takže asi... možná?

MorganV: to že jsi se ještě nikdy nezamiloval je jeden z "příznaků". Když se zamiluješ do fiktivních postav tak je to právě platonická láska, takže to taky sedí. Řekl bych že minimálně na spektru aromantismu.
A důležité je ještě jak moc se ri líbí představa toho mít s někým full-time vztah.

To že chci sex a ne vztah ze mě aromantika nedělá, to máš pravdu. Dělá to ze mě to že se nedokážu do lidí zamilovat a ani mě neláká představa vztahů a přijde mi to jen otravný.

To že chci sex a ne vztah jsem napsal hlavně proto, aby někteří lidi viděli rozdíl mezi aro a asexualitou. Asexualita je přesný opak což znamená že nemáte potřebu sexu ale vztahům se nebráníte, ale hodně lidí je tzv. Aroace, což znamená obojí dohromady.

Nad 20 mi není ale o to je to divnejší, protože lidi v nižším věku se zamilovávají do každýho druhýho. A navíc mě neláká ta představa vztahu a když jsem měl něco jako vztah, bylo to hrozně divný a nepříjemný a musel jsem to ukončit.

Taky jsem byl, nebo jsem si to o sobě myslel a tvrdil to ostatním, včetně mých partnerů. Ale jen do doby, než jsem poznal toho pravého a romanticky se zamiloval :) Čímž nijak nerozporuji, že takoví lidé mohou být, jen to tak nemusí být vždy a člověk by měl zůstat otevřený k vlastním pocitům.
Ale přiznám, že mi přijde směšné to řešit a hlavně pro všechno hledat nálepky a škatulky. Prostě někdo je romantický víc a někdo míň, někdo musí mít pořád nějaký vztah, i když mu pak vydrží maximálně měsíc, někdo hledá jen kvalitní vztahy a třeba dlouho, a někdo po vztahu netouží a nehledá ho. A ani jedna možnost nevylučuje, že najdete životního partnera, se kterým pak už zůstanete, a lze jen přát, aby byl stejně romanticky ne/naladěný.


FiveStars: obecně s tebou souhlasím, ale "já přesně o čem teď mluvím! Kdysi jsem věnoval 2 večery tomu" je prostě směšné :D