Letní láska

Zdravím všechny čtenáře. Sám ani nevím proč to sem píšu. Možná proto, že se potřebuji vypsat. Aby se mi ulevilo.

Je mi 22, jsem gay (což jsem si přiznal až ve svých 18ti letech) a nikdy jsem neměl s klukem vztah. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by mě doopravdy tak okouzlil a z koho by se mi podlomila kolena. Až do začátku letošního léta.
Najednou se to stalo. Poznal jsem kluka a cítil jsem se šťastný. Trávili jsme spolu svůj volný čas a na jednom společném výletu jsme si řekli, že do toho půjdeme. Najednou jsem byl ve svém první vztahu. Bylo to pro mě vlastně něco neskutečného, protože já jsem náročný člověk a přišlo to tak náhle. Ale byl jsem strašně spokojený. Konečně jsem poznal, jaké to je být doopravdy šťastný.
Všechno se zdálo být skvělé. Plánovali jsme společně spousty věcí. Ale pak najednou z ničeho nic... Dozvěděl jsem se, že on šťastný není.

Byl to můj první vážný vztah a toho kluka mám rád jako nikoho jiného na světě. Strašně mi to ublížilo ale vím, že nikoho nemůžu nutit do toho, aby vás miloval.

Proto jsem mu napsal, že je mi to strašně líto. Ale nemohu ho nutit. Na jednu stranu chci, aby byl šťastný. Ikdyž to znamená, že nebudeme spolu. Na druhou mi neskutečně ublížil a já se cítím strašně na dně. A mám na něj vztek, že on je příčinou všeho toho zármutku a strasti.
Ale přesto o něj nechci přijít. Domluvili jsme se, že je třeba pauza. Musí se to zpracovat a pak se třeba někdy budeme bavit.

Jenže já si říkám, že to bude náročný. Chci s ním být v kontaktu dál. Bavit se, sdílet s ním jeho úspěchy, štěstí, radost. Ale i neúspěchy, smůlu a starost. Jako pravý přítel.

Problém nastává v té fázi, kdy si říkám, že teď jsme se rozešli. Ale třeba se k sobě někdy vrátíme. Chci sám sebe utěšit, že teď nám to nevyšlo. Ale jednou se to opět stane. Zase budeme spolu. Jenže je potřeba podívat se na svět růžových brýlí. Takhle svet nefunguje. Nebo ano? Nalhávám si svět podle vlastních přání?

Chápu, že láska je složitá a nejsem první ani poslední, kdo má zlomené srdíčko.

Vím, že je to dlouhé. A zřejmě i zmatené. Ale vypsal jsem se a na chvilku je mi trošku lépe. Děkuji všem, kteří přečetli...