Povrchnost

Gayové jsou povrchní... Tímto příspěvkem ovšem nechci k***izovat naši komunitu, ale spíše si postěžovat na sebe samého, jelikož jsme povrchní také.
Kluka hledám už tři roky, od té doby se můj osobní život dost sesypává. Pokaždé se zamiluji do toho špatnýho... Vlastně jsem ve vztahu ani v pravém slova smyslu nebyl... Byl jsem s klukem, co mě chtěl jen na sec¨x, pár platonických zakoukání a tak dále. Toto všechno si bohužel nesu na noze jako kouli na řetězu. A k tomu se přidávají osobní problémy a jsem v podstatě klubko depresí.
V prosinci se do mého života zcela náhodou dostala jedna úžasná osůbka (kluk), který mě hrozně podporuje, pomáhá a udělal by pro mě první poslední. A je schopnej mě poslouchat celej den, jak mluvím o úplných blbostech :D
Problém je ovšem v mé povrchnosti. Není to zrovna můj typ a má i nějaký to kilo navíc. I jsem mu dal jednou košem, ale hned další den jsem zjistil, že mi vlastně chybí... Začali jsme si znova psát a já si nedovedu představit, že by si celý dny vypisoval s jiným klukem než se mnou. Mám podezření, že ho miluju... Ale zároveň, když se kolem mě mihne nějakej fakt pěknej kluk, tak jsem úplně mimo. Slintám a můj zrak v tu chvíli patří jen jemu... Joo, povrchnost je mrcha...
Nějak jsem se potřeboval vypsat, ani žádný smysluplný odpovědi neočekávám, ale zkrátka to muselo ven... Tak pokud jsi to dočetl až sem, tak díky za pozornost :) A pěknej den :)