Děláte si nějaké zásoby kvůli koronaviru?
Jo, mám doma dvě plechovky tuňáka a chleba... Přinejhorším budu den bez jídla než naskladní nějaký obchod.
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Ano,na radu Akriho a Adrianka jsem vykoupil jedno menší obchodní centrum abych to zboží po uplynutí záruční doby vyházel do kontejneru. :D
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
Ty vole musí tu být 6 krát denně něco o korona viru jako všude některým lidem už fakt hrabe
Souhlasím - 11 • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
V žádném případě,mám plné lednice a mražáky ve sklepě domu.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Tak ja se zasobuju prubezne, takze dobrejch rumu mam dost :-)
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím - 2
Nahlásit
Tak mám plnej mrazák prasete po zabijačce, k temu pár králíků, sklípek, pulku, nějaký hovězí a najdu i nějakou rybu, ve sklepě hromadu zemáků a různé zeleniny, spoustu bylinek k ochucení nebo kořenění, ve špajsce plný regály zavařenin, kysanýho zelí taky soudek tak zásoby sou dobrý, ale tohle dělám běžně přece jen su z dědiny takže u mě se nic nemění. Mega nákup je, když si vemu kousek chleba, pár rohlíků a mliko když sousedova kráva zrovna nedojí. Jo a slivovice este asi 70 litrů tak mi chybí jen nějaká bečka piva ať mi nezarezne výčep :D
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Kloudik-chtelo by to u tebe udělat kontrolní návštěvu,jestli nekecas. :))
Souhlasím • Nesouhlasím - 2
Nahlásit
Asi ale jeste nakoupim par cinskejch netopejru, maj je ted ve sleve ... :-)
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím - 4
Nahlásit
Akri: Konečně něco rozumného z tebe vypadlo. Nějaké zásoby na krátkodobé přežití by doma měl mít každý pořád, ne jen v případě když se něco oběví. Protože událost může přijít bez ohlášení předem a nemusí jít o vir.
Souhlasím • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
No jasně dělám 100kg mouky, 200kg rýže, 300kg dalších příloh a 3x celé prase v mrazáku ať mám k něco k příloze. A na půl roku nevylezu s baráku.. Před měsícem jsem se vrátil z Thajska, tak takové problémy nemají. Tam se spíš kde bude pařit v clubu a kdo půjde jebat :D:Dsi se tam vrátím ať nemusíš už řešit a číst vše možné o víru.
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Rosju tak se stav u mě je každá návštěva vítána, ale o jídlo se zásadně nedělim tak si Vem svoje :)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Taky nerad panikařím, ale bežte se dnes podívat třeba do Kauflandu, brambory, cibule pryč, droždí pryč, maso pryč, sanytr pryč, obyčejný hranolky pryč ... když se zavřou hranice, které jsou pro nás důležité pro zásobování protože naše země už není dávno potravinově soběstačná, zatímco za komančů ano.... tak a pak nepanikařte a nedělejte si zásoby.... koupit si pak potraviny bude tak snadné jako koupit si roušky nebo dezinfekci
Souhlasím • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
Jde o to že panika situaci jen zhorší a vůbec nijak nepomáhá. Na panice vidíš , kolik lidí neuvažuje vůbec do předu. Co by dělaly v případě dvoudenního blackoutu, záplav, nebo něčeho jiného co nepostihne je přímo, ale infrastrukturu jo. V obchodě by nenakoupily a narozdíl od koronaviru může přijít bez varování. uznávám i já vcelku postrádám zásoby tekutin, které jsou k***ické, ale blbě se skladují když balenou vodu nepijeme a tak by jsme nemohly starou točit za novou a roky přemýšlím o vhodném řešení.
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím - 2
Nahlásit
Optimismus versus pesimismus
Při použití známého lidového příkladu se dá rozdíl mezi optimismem a pesimismem definovat nad sklenicí zpola naplněnou vínem: optimistický pohled je radostný, ještě polovina zbývá. Pesimistický názor ale lituje, že už je vína polovina pryč. Na každý jev lze pohlížet optikou pesimismu nebo optimismu. Někteří lidé mají sklon přiklánět se k jedné nebo druhé krajnosti. K posouzení objektivní skutečnosti neslouží jen „nátura“ člověka, ale i jeho vzdělání a zkušenosti. Smutek totiž patří k životu stejně jako radost. Potlačovat v sobě třeba hněv není pozitivní, ale škodlivé. Člověk se musí naučit, že k životu patří i prohra a nezdar, a vědět, co mu pomáhá se z nich vzpamatovat.
Na obzoru se rýsuje další významná krizová situace, které dosud nevěnujeme větší pozornost. Již před mnoha měsíci na tuto možnou situaci upozornily domobranecké organizace jak vládu, tak prezidenta republiky – bez reakce. Za několik týdnů až měsíců přitom půjde o jeden z krizových scénářů, kdy mnohým může jít doslova o život – ačkoli se coronavirem nenakazí.
Jde o to, že v důsledku finančně-ekonomické krize se zastavuje výroba. V naší zemi máme minimálně 750 tisíc legálně (a možná pár desítek tisíc nelegálně) zaměstnaných zahraničních dělníků. Tito lidé začínají být propouštěni jako první – a naprostá většina z nich nemá žádné finanční rezervy ani zásoby! První stovky Ukrajinců již odjíždějí, ale v tom množství se "exodus" prostě nedá zvládnout.
Kdo se o ně postará? Vlády zemí, ze kterých pocházejí? Naše vláda, která má před sebou těžký a takřka neřešitelný úkol zvládnout začínající ekonomickou krizi?
Reálně můžeme očekávat situaci, kdy začne postupně narůstat kriminalita, těchto "uvízlých". Počítat, že by stát převzal výživu a další potřeby těchto stovek tisíc lidí, je utopie. Stejně tak není možné počítat s variantou, že to naše bezpečnostní složky (včetně nasazení armády) bezproblémově zvládnou. Na to bohužel nemají dostatek kapacit – lidských ani materiálních.
Takže se musíme připravit i na variantu vývoje, kdy není možná jiná než kolektivní sebeobrana.
Rozhodně netvrdím, že již příští týden lidé začnou umírat hlady, ale na rozdíl od pana premiéra si nemyslím, že není zapotřebí dělat si přiměřené zásoby, že obchody jsou a vždy budou stejně dobře zásobené jako dosud.
Zkusme společně uvažovat:
1) Česká republika je potravinově soběstačná jen zhruba z 30 %;
2) zbývajících 70 % tvoří dovozy ze zahraničí, neboť globalistická mantra praví "že je lepší levně dovážet, než draze vyrábět“;
3) postupně se utlumuje výroba i obchod, včetně přeshraničního;
4) řada států, které dříve potraviny exportovaly, jsou postiženy stejně nebo ještě více, než ČR (v podstatě celá Západní Evropa);
5) i v těchto zemích začínají problémy a omezuje se výroba a obchod;
6) tyto země začnou upřednostňovat zásobování vlastních obyvatel, před prodejem potravin do zahraničí. Precedens, kdy německá vláda zabavuje jiným státům zdravotnické potřeby, které směřují přes německé přístavy je příznačný. Nebude totéž po čase následovat i s potravinami?
Už nyní jsou důsledky COVID-19 ochromující, a to zejména v ekonomické oblasti. Nejsou prozatím tak viditelné a mediálně zajímavé, jako zdravotníci v bílých kombinézách s maskami na obličejích, ale o to závažnější.
Je více než jasné, že existenční problémy bude mít každý sektor české, evropské i světové ekonomiky – s výjimkou výrobců léčiv, zdravotnických potřeb a možná potravin. Postupně se zavírají nejen drobné provozovny, ale i ty největší výrobní podniky. Reálná ekonomika se rychle zastavuje.
Světové trhy zažívají kvůli coronaviru nejhorší hodiny a dny za celá léta. Pokud bude pád na akciích a dalších finančních produktech pokračovat a spojí se zastavením části výroby a služeb, budeme uprostřed krize, proti níž byla ta v roce 2008 pouze relativně snesitelnou zatěžkávající zkouškou. Krize, která ve svých důsledcích dopadne prakticky na každého.
Vláda již oznámila, že celková přímá pomoc firmám a podnikatelům by mohla činit až 100 miliard přímo (tím se podle všeho myslí nástroje mající v podstatě povahu nevratných dotací) a dalších 900 miliard nepřímo (formou úvěrových záruk).
Lze však pochybovat, že napumpováním fiktivních peněz (vytvořených jedničkami a nulami na počítači) do reálné ekonomiky se vše vyřeší, že vše bude fungovat. V podstatě nejde o nic jiného než o nově vytvořené peníze shazované z vrtulníku lidem za účelem stimulování ekonomiky. Ovšem peněz se lidé nenají, nebudou se v nich vozit, nebudou se jimi šatit ani obouvat a nebudou v nich ani bydlet. Mohou sice na krátký čas fiktivně překlenout nejhorší pád, ale to je vše.
Peníze v tomto případě opravdu nejsou samospasitelné. Je pravděpodobné, že takto uměle a ničím nepodložené peníze (neboť nebude od koho vybírat reálné daně) nakonec povedou k hyperinflaci, a tedy k znehodnocení dosavadních úspor, ale i dluhů. A lze si právem položit otázku: Není právě toto vlastně od počátku záměr?
Jedné ze základních "ochranných" funkcí naší mysli je automaticky vytěsňovat do pozadí informace, které jsou negativní a mohou mít nepříznivý vliv na budoucnost. Sotvakdo si chce dnes přiznat, že naše plány se již v podobě, jaké jsme si vysnili nebo naplánovali, neuskuteční. Že již letos skutečně v srpnu možná už neodletíme do Řecka k moři, že si nekoupíme nové auto, že nezačneme stavět dům, do kterého chceme přivést svoje děti. Tomu se prostě naše mysl vzpírá, i když všechny indicie a dosavadní průběh událostí tomu nasvědčují.
Platí ovšem, že čím dříve začneme novou realitu přijímat, čím více začneme vstřebávat nové informace a nové skutečnosti, tím lépe pro naši reálnou budoucnost.
Je lepší se nakonec pesimisticky mýlit, ale být připraven, než strkat hlavu do písku a naivně optimisticky se chovat, jako by se dohromady nic tak strašného nedělo.
Protože štěstí přeje připraveným.
Při použití známého lidového příkladu se dá rozdíl mezi optimismem a pesimismem definovat nad sklenicí zpola naplněnou vínem: optimistický pohled je radostný, ještě polovina zbývá. Pesimistický názor ale lituje, že už je vína polovina pryč. Na každý jev lze pohlížet optikou pesimismu nebo optimismu. Někteří lidé mají sklon přiklánět se k jedné nebo druhé krajnosti. K posouzení objektivní skutečnosti neslouží jen „nátura“ člověka, ale i jeho vzdělání a zkušenosti. Smutek totiž patří k životu stejně jako radost. Potlačovat v sobě třeba hněv není pozitivní, ale škodlivé. Člověk se musí naučit, že k životu patří i prohra a nezdar, a vědět, co mu pomáhá se z nich vzpamatovat.
Na obzoru se rýsuje další významná krizová situace, které dosud nevěnujeme větší pozornost. Již před mnoha měsíci na tuto možnou situaci upozornily domobranecké organizace jak vládu, tak prezidenta republiky – bez reakce. Za několik týdnů až měsíců přitom půjde o jeden z krizových scénářů, kdy mnohým může jít doslova o život – ačkoli se coronavirem nenakazí.
Jde o to, že v důsledku finančně-ekonomické krize se zastavuje výroba. V naší zemi máme minimálně 750 tisíc legálně (a možná pár desítek tisíc nelegálně) zaměstnaných zahraničních dělníků. Tito lidé začínají být propouštěni jako první – a naprostá většina z nich nemá žádné finanční rezervy ani zásoby! První stovky Ukrajinců již odjíždějí, ale v tom množství se "exodus" prostě nedá zvládnout.
Kdo se o ně postará? Vlády zemí, ze kterých pocházejí? Naše vláda, která má před sebou těžký a takřka neřešitelný úkol zvládnout začínající ekonomickou krizi?
Reálně můžeme očekávat situaci, kdy začne postupně narůstat kriminalita, těchto "uvízlých". Počítat, že by stát převzal výživu a další potřeby těchto stovek tisíc lidí, je utopie. Stejně tak není možné počítat s variantou, že to naše bezpečnostní složky (včetně nasazení armády) bezproblémově zvládnou. Na to bohužel nemají dostatek kapacit – lidských ani materiálních.
Takže se musíme připravit i na variantu vývoje, kdy není možná jiná než kolektivní sebeobrana.
Rozhodně netvrdím, že již příští týden lidé začnou umírat hlady, ale na rozdíl od pana premiéra si nemyslím, že není zapotřebí dělat si přiměřené zásoby, že obchody jsou a vždy budou stejně dobře zásobené jako dosud.
Zkusme společně uvažovat:
1) Česká republika je potravinově soběstačná jen zhruba z 30 %;
2) zbývajících 70 % tvoří dovozy ze zahraničí, neboť globalistická mantra praví "že je lepší levně dovážet, než draze vyrábět“;
3) postupně se utlumuje výroba i obchod, včetně přeshraničního;
4) řada států, které dříve potraviny exportovaly, jsou postiženy stejně nebo ještě více, než ČR (v podstatě celá Západní Evropa);
5) i v těchto zemích začínají problémy a omezuje se výroba a obchod;
6) tyto země začnou upřednostňovat zásobování vlastních obyvatel, před prodejem potravin do zahraničí. Precedens, kdy německá vláda zabavuje jiným státům zdravotnické potřeby, které směřují přes německé přístavy je příznačný. Nebude totéž po čase následovat i s potravinami?
Už nyní jsou důsledky COVID-19 ochromující, a to zejména v ekonomické oblasti. Nejsou prozatím tak viditelné a mediálně zajímavé, jako zdravotníci v bílých kombinézách s maskami na obličejích, ale o to závažnější.
Je více než jasné, že existenční problémy bude mít každý sektor české, evropské i světové ekonomiky – s výjimkou výrobců léčiv, zdravotnických potřeb a možná potravin. Postupně se zavírají nejen drobné provozovny, ale i ty největší výrobní podniky. Reálná ekonomika se rychle zastavuje.
Světové trhy zažívají kvůli coronaviru nejhorší hodiny a dny za celá léta. Pokud bude pád na akciích a dalších finančních produktech pokračovat a spojí se zastavením části výroby a služeb, budeme uprostřed krize, proti níž byla ta v roce 2008 pouze relativně snesitelnou zatěžkávající zkouškou. Krize, která ve svých důsledcích dopadne prakticky na každého.
Vláda již oznámila, že celková přímá pomoc firmám a podnikatelům by mohla činit až 100 miliard přímo (tím se podle všeho myslí nástroje mající v podstatě povahu nevratných dotací) a dalších 900 miliard nepřímo (formou úvěrových záruk).
Lze však pochybovat, že napumpováním fiktivních peněz (vytvořených jedničkami a nulami na počítači) do reálné ekonomiky se vše vyřeší, že vše bude fungovat. V podstatě nejde o nic jiného než o nově vytvořené peníze shazované z vrtulníku lidem za účelem stimulování ekonomiky. Ovšem peněz se lidé nenají, nebudou se v nich vozit, nebudou se jimi šatit ani obouvat a nebudou v nich ani bydlet. Mohou sice na krátký čas fiktivně překlenout nejhorší pád, ale to je vše.
Peníze v tomto případě opravdu nejsou samospasitelné. Je pravděpodobné, že takto uměle a ničím nepodložené peníze (neboť nebude od koho vybírat reálné daně) nakonec povedou k hyperinflaci, a tedy k znehodnocení dosavadních úspor, ale i dluhů. A lze si právem položit otázku: Není právě toto vlastně od počátku záměr?
Jedné ze základních "ochranných" funkcí naší mysli je automaticky vytěsňovat do pozadí informace, které jsou negativní a mohou mít nepříznivý vliv na budoucnost. Sotvakdo si chce dnes přiznat, že naše plány se již v podobě, jaké jsme si vysnili nebo naplánovali, neuskuteční. Že již letos skutečně v srpnu možná už neodletíme do Řecka k moři, že si nekoupíme nové auto, že nezačneme stavět dům, do kterého chceme přivést svoje děti. Tomu se prostě naše mysl vzpírá, i když všechny indicie a dosavadní průběh událostí tomu nasvědčují.
Platí ovšem, že čím dříve začneme novou realitu přijímat, čím více začneme vstřebávat nové informace a nové skutečnosti, tím lépe pro naši reálnou budoucnost.
Je lepší se nakonec pesimisticky mýlit, ale být připraven, než strkat hlavu do písku a naivně optimisticky se chovat, jako by se dohromady nic tak strašného nedělo.
Protože štěstí přeje připraveným.
Souhlasím • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Tak že se krize projeví ve všech oblastech ,o tom není pochyb.Ale možná, že to bude mít i očišťující vliv, protože přezaměstnanost je obrovská a to především v přebujelém byrokratickém aparátu, který občanům spíš háže klacky pod nohy, než aby jim pomáhal.
Pokud to pomůže,rád se vzdám i dovolené v Řecku. :)
Pokud to pomůže,rád se vzdám i dovolené v Řecku. :)
Souhlasím • Nesouhlasím - 5
Nahlásit
Riku tak se dvouma bečkama tě beru. Takový návštěvy mám rád :)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.