Finance, vztah

Zdravím, je mi 17, tomu druhému 16. Bydlíme blízko a přijde mi, že si rozumíme. Nesuďte mě za povrchnost prosím, není pravda, že by mi na penězích záleželo více než na lásce. Nejsem z milionářské rodiny, ale žiju si celkem slušně, přijde mi. Ten druhý je situován o dost hůř, matka samoživitelka, nic moc práce. Často jim nevycházejí peníze, žijí z měsíce na měsíc, jsou na tom celkem špatně.

Věc, která mě trošku trápí, je ta, že s ním je mi blbé si něco koupit v restauraci, udělat si radost, bavit se třeba o cestování nebo prostě cokoliv plácnout, protože nechci, abych mu ublížil. Je to ale téma, kterému se vyhnout prostě nedá, tak mi přijde, že ho občas nějak nechtěně zraním a prostě se cítím blbě. Nikdo nechce být tím druhým zván, to jsme si ujasnili, ani jednomu to není příjemné.

Jak jsem byl s ex, byl situován lépe, cestoval, měl hodně zájmů, nouzi neměl, cítil jsem se v některých ohledech o dost lépe. Uvolněněji a více v pohodě. Ne že by mi šlo o to, aby mi něco platil, již jsem zmínil, že nechci, ale abychom mohli mít spolu více zážitků atd.

Teď jsem a tím současným v bodě, že je to tak na hranici lásky, ale bojím se, že bych nemusel být šťastný, když zohledním, že si s ním často nemůžu ani zajít na bazén nebo na nějaký výlet... Ale je fajn, blízko a rozumíme si.

Od vás bych byl rád za postřehy, použiju je na konstrukci výsledného rozhodnutí, zda se nechat unést, nebo si počkat na někoho jiného. Děkuji. Moralizování nebo nadávky zde nehledám.