Hlas

Zdravím!
Chtěl bych se vás optat, jak jste to měli s pubertální ztrátou hlasu. Já s tím hodně zápasím, od šesté třídy mi začal hlas blbnout, ne, že by nějak skákal atp., spíše slábnul a má výška hlasu se zvyšovala neúměrně k mému pohlaví, takže jsem pak spíše nemohl mluvit vůbec a zažíval jsem skrz to i šikanu. Po nějakých letech se to mírně zlepšilo, v 15 jsem zašel k foniatrovi pro radu, ten mi poradil cvičení, kdy posouvám svůj ohryzek směrem dolů- což by mělo ulevit hlasovému napětí. Nějakou dobu jsem cvičil, ale bez znatelného výsledku. Stal jsem se hodně nejistým, skoro až introvertním s problémem mluvit s lidmi. Foniatr přiznal, že by se to do 20 roku mělo rapidně zlepšit a měl bych poté mít mužný, znělý hlas. Je mi skoro 17 a stále nic, opravdu propadám zoufalství a velmi mne to štve, skoro se až modlím, aby toto přestalo. Je to hrozné vězení, vězení vlastního hlasu, člověka by ani nenapadlo, jak ztráta něčeho takového je skoro jak ztráta končetiny nebo sluchu. Prosím, pokud máte cennou radu, budu rád, pokud ne, můžete si alespoň pomocí tohohle příspěvku pochválit svůj hlas a být za něj vděční, protože je to velmi důležité.
Doufám, že jednou se hlasivky rozhodnou spolupracovat a já se vzbudím s znělým hlasem, tak, jako jsem se jednoho rána probudil úplně bez hlasu, ale to jsem ještě nečekal, jaké to bude.