Učitel mi připomíná otce

Ahoj anonym, máš s otcom nejaké negatívne skúsenosti? Spája sa ti s negatívnymi emóciami?

Právě, že ano, snažím se s ním přestat stýkat, ale je to manipulativní lhář, takže je to dost těžké a ten učitel je úplně jako jeho kopie. Neříkám, že je to zlý člověk, ale má stejný humor, mimiku, gesta, až to opravdu není pohodlné ho sledovat..

Ahoj, zkus si popovidat s ucitelem. Mozna zjistis, ze prece jenom neni jako tvuj otec.

Gewoon_Vrienden Jenže ono nejde o to, že by mi jen nebyl příjemný, dokážu pracovat s lidmi, kteří mě nenávidí, kteří po mě šlapou, serou mi na hlavu, ale tohle je něco úplně jiného, v tu chvíli mám pocit, že se buď zblázním a nebo vyzvracím i vlastní žaludek, jak je mi zle od nervů. Já s ním nemusím vůbec komunikovat, ale prostě už jen být s ním v jedné místnosti a je mi neskutečně špatně.
Prostě nejde o učitele, nejde mi o to, co je on za člověka, jde o to, že v něm vidím fotra a vždy, když jsem se potkal s ním, tak jsem se z toho ještě týden poté psychicky dostával.

Buď jak píše sun, nebo se s tím svěř třídní/mu. Určitě najdete řešení.

Toho učitele určitě zajímá problém jednoho z jeho studentů - _- phe, na tohle nemám co říct :sD :sD

Taky si myslím, že by ho to nezajímalo, přesně proto bych mu to neřekl, možná bych tím na sebe jen víc upozornil a bylo by to ještě o to víc na hovno.

Pravda. Takže nedělej z jednoho problému další a ještě větší.

Gewoon_Vrienden Přesně o to se celou dobu pokouším, jenže když si člověk zažije tolik a jen špatných věcí s otcem, má díky němu psychické problémy a snaží se na něj zapomenou, tak je těžké ignorovat tuhle skutečnost. Já se snažím, fakt se snažím koukat kamkoliv jinam, jenže nejde ani slovy popsat, jak moc je mi na hovno, jenom vejde do třídy. Mě je fakt tak nesnesitelně špatně, šíleně mi bije srdce, potí se mi ruce, nemůžu dýchat, nemůžu nic, najednou jsem celý sevřený a nedokážu se uklidnit, protože čím dál víc on mluví, tím víc já se vracím do vzpomínek, do minulosti, a nedokážu se ubránit tomu, na to myslet. Prostě to nejde, ty myšlenky tam zkrátka jsou, i když je tam nechci. A najednou je pouhých čtyřicet minut skoro jako dvě hodiny.