Má tu někdo zkušenosti s paranoiou, úzkostí?

Myslel jsem, že takové stavy prázdnoty a nepřítomnosti způsobují, že se mi líbí i kluci, ale naopak mě kluci přitahují více než holky a nemam si to problém přiznat. Horší je, že někdy mam pocit, jako kdyby mě někdo sledoval, sledoval, že udělam nějakou blbost, nějakou chybu, nebo že je se mnou něco špatně už od základu. Najednou dostanu úzkost a pocit prázdnoty, i když jsem zvyklý být mezi klukama...
Máma je psycholožka, ale nechci jí tohle říkat z rozumných důvodů.

Má někdo s tím zkušenost, jak se zbavit těchto nepříjemných myšlenek? I když jsem veselejší povahy, někdy mam pocit, že to nejsem já.
Co s tím a může to souviset, že se mi líbí kluci? Když se na to někdo zeptá, tak mu řeknu podle pravdy.