Vážná nemoc táty - jak to zvládnout?

Myslím, žes udělal zatím maximum, víc než by udělala většina ostatních... mně umřel tata když mu bylo 64 a matka rok po něm, byla o rok mladší než otec... mně bylo 23, a pak jsem si vyčítal, že sem měl s matkou bejt víc, dát jí víc svýho času, ale to už nevrátím... tak ty si toto jednou vyčítat nebudeš... a buď nad věcí, někteří týpci maj ve zvyku tady v poradně akorát vysírat, toho si nevšimej kdyžtak 8)

Mám to právě za sebou. Několik let jsem tam často dojížděl, a když už bylo zlé jsem tam pobýval častěji. Jako detektiv musíš pořád zmapovat situaci, co zase nefunguje a proč vlastně, a pak najít řešení a dát věci nějak do pohybu, co taky velice rychle může vést k nepřijemním hádkám ... tak na to citlivě. Jsou najednou jako dětí, a ty jseš ten dospělý, který nad nima zoufá. Pak tátu trefil šlak, a já jsem se tam taky na rok a půl přestěhoval. Pak umřel, a musel jsem se starat o mámě. Dneska jsem moc rád že jsem s nima strávil tolik času, ale nejde jen o to, vedle toho někdo musí taky vyřizovat veškeré ty administrativní záležitosti (strašná byrokracie spojená se smrtí, nemocí a nemohoucností) a u nás to bylo na pár měsíců opravdu full time job. Měl jsem vyhodu, že za tu dobu jsem mohl klidně vyklouznout z práce, ale musím říct zě potom jsem se opravdu rád vrátil do mého vlastního života. Není to s níma jen radost, ale často i obrovská frustrace, tak to radší nepřehánej ...

Píšu již 10. rokem knihu o thanatologii, tedy o smrti a umírání, která shrnuje, vyhodnocuje a dává do kontextu vše, co se této problematiky týká. Nedělám to kvůli nějaké své fascinaci morbiditou. Dělám to kvůli extrémní tabuizaci tohoto tématu soudobou společností, jež je posedlá kultem mladí; smrt a ty, již jsou jí blízko, vyobcovala na okraj zájmu. Dalším důvodem je to, že jsou tyto informace roztroušené po stovkách různých odborných, ale i neseriózních publikací, na jejichž studium nemá dnes člověk čas - už proto, že se o to začne zajímat většinou až ve chvíli, kdy se ho to začne osobně dotýkat. A to už je často pozdě. Ale i kdyby ne, má na studium všech relevantních zdrojů čas jen málokdo.

Překvapilo mě, že si ještě nikdo na světě nedal tu práci, aby lidem tento čas dal tím, že to za ně celé zkompletuje, zreviduje, ověří, doplní a vysvětlí věci dostupné jen odborníkům, ačkoli jsou přínosné pro každého. Je ovšem pravda, že to je téma velmi náročné svou komplexností i emocionálním dopadem na slabší povahy. Já to nicméně beru jako jakoukoliv jinou práci, obsah mě nikterak neznepokojuje. Spatřuji v tom smysl, ne jako psát další kuchařku nebo knížku o psích oblečcích.

Pokud by měl tazatel zájem, rád se o poznatky z částí týkajících se dotazu podělím. Stačí mi napsat soukromou zprávu.

Hlavně je nelituj a dej jim volnost se situací vypořádat, buď špíš takovej ČUKR. Přehnanou lítostí vše akorát poděláš :⁠-⁠) Svou přehnanou péčí někomu pořád připomínat že umře je spíš kontraproduktivní.... Teď už stejně čas který jsi jim dříve nevěnoval nedoženeš. Nejlepší je pokračovat v běžném životě dál, s tím že pomůžeš s tím co nezvládají. Průvodce koncem má být nenásilný :⁠-⁠)

Byl jsem v podobné situaci. Po úmrtí otce, který zemřel téměř ze dne na den, jsem se přestěhoval k mámě. Pomáhal jsem jí vše, co bylo potřeba a trávil s ní společně čas, vozil jí k lékařům a kam se ráda chtěla podívat, někoho navštívit atd. Bohužel krátce po odchodu táty také onemocněla a tak jsem se o ní začal starat i zdravotně. Zdravotní stav mamky se bohužel stále zhoršoval a tak jsem se rozhodl, že jí budu pomáhat a být oporou až do konce doma. Podal jsem výpověď a staral se zcela na plno. Jsem rád, že jsem jí mohl být takto na blízku a oporou. Dělal jsem prostě to, co bych si sám ve stáří přál. Nechtěl jsem si vůbec připustit, že bych něco nezvládl. Vše toto patří k životu nás všech. Co jsem ale udělal navíc kromě veškeré pomoci je to, že jsem si v čas s mámou několikrát sedl a osobně probral vše důležité včetně posledních přání, které jsem zvládl naplnit dle jejich představ a jak si sama přála. Ani mí rodiče nevěděli o mé orientaci. Za mě ses rozhodl správně se přestěhovat a vrátit k rodičům a přirozeně pomáhej ve všem, co můžeš a budeš zvládat.

Těžko radit. To musí člověk vycítit co a jak udělat.
Rodiče oslavili zlatou svatbu a za měsíc máma zemřela a táta to vše vzdal a zemřel za 4 měsíce za mámou. O tátu jsem se staral jak to šlo. Měl jsem i ošetřovatelský volno a počítal jsem s tím. Že zůstanu doma z práce. Bohužel vše bylo rychlé.
Držím ti palce ať vše zvládneš.
Hlavně si s nimi povídej a ptej se. Pak již se některé věci nedozvíš

Ackore (46/180/-)

Za mě ses rozhodl správně se přestěhovat a vrátit k rodičům a přirozeně pomáhej ve všem, co můžeš a budeš zvládat.
----------

To zní sice pěkně, ale přestěhovat se do nějakých Kotěhůlek většinou znamená, že tam nebude žádná seriózní práce, tím pádem ani peníze a ve finále z toho může vzniknout třeba exekuce.

S tím jsem předem počítal a eliminoval výdaje na minimum. Uskromnit se životnímu komfortu se dá vždy i v těchto podmínkách a mít finanční rezervu připravenou například i pro tyto situace. Vše se dá nějak řešit a né vždy jsou finance a práce pri***ou. Je potřeba si vše dobře promyslet a dělat v da ý čas správná rozhodnutí a činy.

Děkuji vám za sdílení zkušeností. Jen mě mrzí, že je zde tolik případů, kdy druhý rodič odešel brzy po prvním. Věřím tomu, že ten smysl k vůli k žití mamka najde…aspoň ve vnoučatech mojí sestry. Snad ji udrží dlouho tady.

Vím že svůj příjem ohrozit nemůžu, takže hledám cesty jak to udělat. Díky.

Je dost možné, že po odchodu táty záhy odejde i mamka na druhý břeh, pokud byli na sobě psychicky závislí. Tak to měl i strýc, když odešla jeho milovana Anička, začal blbnout ( všude jí hledal) a do 3 let odešel steskem za ní.
Je také možné, že odchod tvého tatínka ustoji a bude závislá jen na tvé podpoře ve všem.
Držím palce, aby jste to zvládli. Možná by bylo dobré k ní pořídit psa ( například Border colii- jsou velmi učenlivý) a naučit jí ji dělat asistenci, když jsi v práci a mj. Mamka nebude doma sama, tak, jak jsem to udělal já ( měl jsem NO) - podával jí oblečení, boty, spadlou hůl, telefon, když někdo volal. Odešla přesně měsíc po tom, co odešel on na druhý břeh. Pes odvedl skvělou práci.

Jezina: "například Bordel colii"

Kdyz uz, tak spise Border Collii. Do bordelu mamku fakt neposilej ...

Ty naděláš kvůli jednomu písmenku. ( Opraveno)
Takže tvá rada je, aby neposílal mamku do bordelu.
Dobrá rada nad zlato. Jenže ta tvá rada jí od stresu nepomůže
A mj se ke starým lidem psi doporučují. Stary člověk se díky ním dožívá vyššího věku už díky tomu, že chodí se psem na procházku a díky jeho přítomnosti se odbourává stres.

Jezi buď to piš česky border kolie nebo anglicky border collie. Tak jako tak ty chyby tam byly dvě a jedna tam furt je ale my ti nic nevyčítáme

Proč k***a zrovna bordel koliju, kdyby nebyl snob a napsal JEZEVČIK tak tam snad nebylo co zkazit, ale né, pán musí psát o bordel koliji :D

Mě umřel otec před 9 dny. A můžu říct, že to nejhorší mě asi ještě čeká (okolo dědictví). Otec ještě ani nezavřel oči a už se začíná prodávat (i když jsem je 2x varoval, že se to nesmí)...
Pohřeb a obřad zaplatím já (už proběhl, rodina by ho ideálně pohřbila v papírové rakvi, bez obřadu bez parte, hlavně vybrat z konta - což naštěstí nejde)....

Jezevčik? A není to náhodou jezevčík?:)

Já jsem kromě rodičů pochovával aji svýho ex, jeho rodina neměla zájem, ani nepřijeli na pohřeb kterej jsem zařídil, takže se dá říct, že pohřby mých blízkých sou takový moje hobby... 8)

Bomboš, některý slova pišu kratce :P

Buss, tak to je smutný...

Richarde, také jsem toto chování od rodiny zažil. Je to moc smutný a od té doby už tyto lidi z rodiny nechci ani nikdy vidět. :( Drž se !!

Nebude ani ostuda když třeba vyhledas odbornou pomoc třeba psychologa nebo nekoho komu se muzes vypovidat. Něco podobného ted zažíváme v rodině. Klidně mi napiš sz.

No evidentně je to normální. Mě skoro na narozky umřel děda (byl mi bližší jak vlastní otec), jeho vlastní syn za ním s námi jezdil se mnou sem tam do LDNky, až zjistil že tam jezdim každej den po práci se tam o něj starat. Když jsem náhodou já nomohl, tak nejel, protože byly mokrý silnice a trpělo by auto, nebo tak něco...... pohřeb a všecko jsem obstarával sám. No alespoň ho jako poctu mám doma v pixle na trezoru s kvérama a jest obklopen rumama, tak jak si to přál :⁠-⁠)

Tuto zkušenost mám čerstvě za sebou, neboť táta nedávno náhle zemřel. A je to velmi jednoduché, anonyme: věnuj se mamce o poznání víc, abys zmírnil její pocity osamělosti a přidej na starostlivosti. Nemyslím, že by bylo vyloženě nutné se k mamince stěhovat, ale je možné si častěji volat, častěji se navštěvovat a samozřejmě jí pomoci se vším, co bude potřebovat. Přeji hodně sil.

Tak si říkám že je fajn žádnou rodinu nemít:)

Bombo, na jednu stranu to je výhoda a na druhou stranu, kdo bude po tobě dědit?

Joo, spocinout mezi rumama musi bejt krasny. Ale staci mi to vedle krecka a chameleona u plotu na zahrade ... :-)

Anonym: pokiaľ máš partnera, tak to by nebolo rozumné ísť bývať k rodičom. Stratil by si súkromie. Ale môžeš ich navštevovať častejšie

Jezi polovinu dědí junior a druhou sestra se dvouma úžasnýma synama. Ti sou jediní se kterýma se bavím ostatní sou mi u p***le i když posledních pár let se hezky lísají

No to, abys majetek Bombo věnoval, respektive daroval za života (obejdeš tím notáře a děd**ké poplatky) pokud nechceš, aby se při děd**kém řízení servaly.

Kdo po mě zdědí dluhy? Šup šup do fronty a netlačit se ^⁠_⁠^

Zadne poplatky tim Jezino neobejde, darovaci dan plati stale. Dokonce je vyssi nez ty tvy ded**ky poplatky ... :-)

Buď v klidu jezi já mám všechno dávno ošetřený