Otevřený vztah

Ahoj.

S přítelem jsme spolu třetím rokem. Dalo by se říct, že nám (téměř) vše funguje bez problémů, ať už po citové stránce nebo intimní. Mně je 26, příteli je 22, takže se dá říct, že jsme pochopitelně sexuálně aktivní. Již při seznamování jsme si sdělili svoje preference co se týče praktik a pozic atd... Co se týče sexu, tak se dá říct, že přítel je vers top, stejně tak já. Jenže pro přítele je těžké (vzhledem k proporcím - prosím neprobírat v komentářích!-), aby byl pasiv. Což respektuji a k ničemu ho nenutím. Pokud by mu to mělo být nepříjemné, tak to logicky nemá smysl ani pro mě. Pro mě to problém nebyl být v sexu pasivní. Avšak jen do doby dokud se nezměnil zdravotní stav a kvůli tomu je prakticky nemožné být pasivní. IBS a k tomu intolerance, ano jsou doplňky stravy, ale jejich účinnost není dostatečná, aby bylo možné provozovat plnohodnotně sex. Tento stav se dá říct, že je vcelku doživotní. Vzhledem k tomu, že přítele k tomu nechci nutit a ani nejsem schopný mu jeho potřebu uspokojit, tak jsem delší dobu promýšlel možnost otevřeného vztahu, než jsem to s ním chtěl řešit. Avšak jsem dost tvrdě narazil. Intimně spolu provozujeme všechny aktivity kromě toho sexu, ale mám pochopitelně obavu, že tyto aktivity se nám časem omrzí. Zastávám názor, že každý má čas od času potřebu sexu (kromě asexuálů). Přítel tvrdí, že se bez toho dokáže obejít. Což pro mě není moc uvěřitelné, jelikož i ve stávající situaci zazněla jeho touha po sexu. Tvrdí, že nejsme zvířata, aby jsme (s prominutím) prcali. Celá idea proč otevřít náš vztah spočívala v tom, že když by jeden z nás měl tu potřebu sexu, tak ať si jí můžeme uspokojit. Byť s někým jiným, ale uspokojit. Samozřejmě za předem stanovených pravidel jak tomu v otevřených vztazích je. Myslím si, že v aktuální situaci ve které se naše intimnosti nachází nelze setrvávat dlouhodobě. On třeba tu potřebu nyní nemá, ale postupem času bude narůstat. Nerad bych došel do fáze, kdy jeden z nás bude mít takovou touhu po sexu, že se budeme muset rozhodovat, zda toho druhého podvedeme nebo se rozejdeme. Partner tedy má k tou zamítavý postoj, že to se radši rozejde, ale zase nevidím důvod proč se kvůli takové - v podstatě - maličkosti rozcházet. Chápu, že je to velmi těžké rozhodnutí a je to zásah do naší intimnosti, ale myslím si, že je to přiměřeně alternativní řešení v danou situaci. Mě žádné náhražky/pomůcky prostě neberou. Zajímá mě jaký k tomu máte názor, jak by jste danou situaci řešili a třeba i nějaké další řešení?

Díky