Dohnal nás age-gap?

No, teda, zajímavá zápletka. to jsou ty osudy, taky mám staršího partnera, dokonce je mezi nám rozdíl o pár let víc, než máš ty.
ale vůbec nevím, co na to říct, ale se zájmem jsem si to přečetl. jsem jen takovej týpeq z vesnice, trubka frederic.
možná díky tomu nám to klape, nemám nijak zvlášť velký ambice a on mě zas nijak zvlášť nepoučuje. naučil mě toho hodně, už nejsem tak velká trubka ;-)
myslím, že je ale škoda zahodit takovej vztah, ale poradit ti neumím.

Nejvíc důležitá je láska!! a ta se musí pořád pěstovat, zalívat a opatrovat. přeju ti, aby se vám to zase zlepšilo, ale určo to nebude jak na začátku. jsem zvědav, jestli ti tadyněkdo poradí, pze pustit ho k vodě je to nejjednodušší řešení. a co je moc jednoduchý, nikam nevede.

Uuuff! Se ještě naučím číst xD

Stručně: Je to v hlavě. Podle mě jak se začne přemýšlet nad 3,14čovinama, tak to jde do kytek.
Já moc velkých zkušeností se vztahem nemám, ale vím jedno a to se týká všeho. Když už v něčem nevím kudy kam, tak se na to zkusím podívat "jiným" pohledem :)
Nadhled.
A taky začínám zjišťovat, že dobrej lék je ČAS. Ten ukáže.. ;))

10 rokov vzťah? To je v celku úspech :). To nie je málo

Co kdybys zkusil nějakou malou nevěru, povyražení, co by tě vytrhlo ze stereotypu?. Však můšeš mít manželku i milenku jako všichni úspěšní chlapi, užívat si a zbytečně se nerozčilovat.

Nu, v 18 si byl ještě dítě, možná vyspělé fyzicky, a s občankou, ale přesto dítě. Po deseti letech je z tebe mladý chlap … jsi prostě a zkrátka jiný člověk.

Ve vztazích se děje všelicos… lidé kde je 10-15 plus věkový rozdíl se nedá paušalizovat, jelikož (může) mezi partnery 20 vs 30-35 má jiné problémy než 35 vs 50+…atd. Takže se nedá paušalizovat.

Diky Fredericu a Rizku, ze jste mi usetrili cudliky na klavesnici a napsali asi to samy, co bych napsal ja ... :-)

Ale i tak. Zamysli se nad tim, co mas a jak dlouho u vas trvalo, nez to byl poradnej vztah. A to byl vztah dobrej. A ted si predstav, ze bys tohle absolvoval znova s nekym novym s rizikem nejasnyho vysledku. Pak konec. A znova ... Nekdo dela pri problemech razny zmeny a nekdo jen ty problemy fixne. Ale tak ci onak, delej to, co ty delat chces, protoze kdyz budes delat neco, co sam nechces, bude te to zrat a dopadne to blbe. Ale taky si za to nes pak zodpovednost. Gudlak ... :-)

Tvé dilema zdali tam venku “najdeš nebo nenajdeš” lepšího chlapa … je cítit z tebe ještě, že nevíš co chceš, tak horké to nebude s tím balením, a nejsi ochotný opustit pohodlí domova = zlatou klec.

Jo zamilovat se do stejně starého kluka, chlapa a začít od začátku ti taky nedá žádné garance na dalších 5-10-20 let.

Samosebou je vždy pohodlnější brečet v mercedesu a žít nešťastný v penthousu než fábii a 1kk v Praze.

Icko
sooo cute awww :D :D

a ty se vysmivas jezine ze je peedo lol
pro mne za mne kdyz vam to spolu klape proc ne

Dodatek…. Mluvíš o budování vztahu od 18 …

Neber to prosím tě negativně, ale ty jsi nic nebudoval v 18 tě 30letý chlap vzal pod svá křídla a dal ti zázemí, aby se stal z tebe mladý chlap …

Nebylo by lepší si to vyříkat s přítelem mezi 4ma očima? říct si co je špatně, uznat i své chyby (důležité je si je sám uvědomit) a říct si že natom budete vzájemně pracovat a pokud ne tak se mohou vaše cesty rozdělit? je podle mě důležité aby jste se oba konfrontovali.

Nový Andersen, ale samozřejmě vztahy postavené na vodě, inu jak za Andersona :) Zkr. nuda ...

Pokud to mezi vama neklape tak je to akorad strata casu
jestli jste tomu nedali sanci tak mozna to za to stoji nez zahodis 10 let

nikdo nerikal ze nemuzete zustat aspon jako kamaradi spousta lidi to tak dela...urcite budes mit dny kdy mu budes mozna chtit zavolat a zeptat se jetli je vse ok nebo jak se mu vede atd..

R77 (47/-/-)

1kk v Praze
------------------
1kk v Praze má běžně hodnotu 6 mega, to není zrovna málo :-)

Power tady nejde o to co kolik stojí … v Praze… jde jen obraz rozdílu milostného vztahu dvou lidi kde má každy své soukromí (i sám na sebe) nebo začínat vztah v krásném slunném 80-100 metrovém bytě s terasou a garážových stáním nebo žít ve dvou na 40 metrech v přizemním bytě, každý večer jak blázen hledat v okolí místo na zaparkováni, a v bytě se neustavičně uskromňovat a přešlapovat jeden přes druhého.

Jakýkoliv vztah a jeho úskalí ( bez ohledu věku) je na úplně jiné rovině když dva lidé začínají z ničeho, nebo jeden z nich už má dost pohodlné zázemí … vlastní byt nebo dům, byt nebo dům po prarodičích… nadstandardní příjem nebo se profesně teprve hledá a bydlí v podnájmech třeba i s dalšími lidmi co se přistěhovali do jakéhokoliv většího města.

R77 (47/-/-)

Právě že jde o to kolik co stojí....raději 1kk v Praze, než tvých 100 metrů někde v Kotěhůlkách se čtvrtinovou hodnotou :-))

Spíš si myslím, že by borec preferoval mladší model než jsi ty. Proto o tebe sexuálně ztratil zajem. XD Asi bude nonce.

Nejsi třeba takovej malej autista nebo tak něco? Přijde mi že spíš neunášíš změnu a radši bys byl kdyby všechno před deseti rokama zamrzlo a zůstalo stejný. K tvoji smůle se oba měníte a ty to odmítáš vstřebat

Bombakul (28/176/75)

U některých věcí by bylo lepší, kdyby zůstaly zamrzlý tak jako před deseti rokama. Například nebyla chřipečka-19 a podobný vymoženosti.

Powere je zvláštní že o chřipečce 19 mluvíš furt jenom ty:)

Bombakul (28/176/75)

Jistě, protože mě chtěli deportovat a hranici okresu jsem překonával proti rojnici se samopaly s nasazením vlastního holého života, takové věci si člověk pamatuje nadosmrti.

Mohli tě deportovat aspoň z této stránky:)

Spíš by ho měli deportovat z tohodle webu, pze nic tak zbytečnýho, jako je power tady snad nevoxiduje xd

Power (23/180/65)
Jistě, protože mě chtěli deportovat a hranici okresu jsem překonával proti rojnici se samopaly s nasazením vlastního holého života
--------------
A pak ses probudil pochcanej, co? Rojnice se samopalym jasne. Tvl ty jsi komik. Spis sis nasazoval svoji oblibenou fetisovou gasmasku a mel jsi pak vidiny. Podobny vidiny, jako ze tu meles, ze ses nikdy nenechal ockovat a p***om ses tu v dobe ockovani chlubil, ze mas 2 davky. Prostre jsi klavesnicovej hrdina teoretik ... :-)

Obecně, vztahy založený na obchodu nebudou nikdy stabilní dlouhodobě. Bohužel zbohatlíci si myslí, že si můžou vše koupit. I člověka berou proto jako komoditu na burze, a cena časem klesá. Opotřebení, amortizace...nutnost servisu .. to vše zvažují a přemýšlí po čase o novém neokoukaném modelu.

Ty jsi tatramane s tvym negativnim mindsetem taky zralej na servis. Dokonce mozna i na generalku ... :-)

Tak ten věkovej rozdíl je časem vždy horší...ted 28 a jemu 40?
Tak někteří vypadají fakt už hodně zestárle...:-( bohužel ta práce i v kanclu někdy je znát, i na mladších ))...

Ohledne s...u by mi to asi nevadilo, ani důraz na rozum /"přednášky" a to chodím s někým jen o 3 roky starším :-)))) introvert radši mlčí a naslouchá, pokud nesouhlasíš, nutit ale do toho nejde :-))) a emoční výlevy nesedí někdy ani mladejm....a naopak...Pokud tak vadí ta jeho povaha a zvyky, asi se už nezmění, zvlášt když dřív to bylo ok...takže pokud bys chtěl někoho taky 28 y.o., asi je na výběr dost, tady i v reálu....:-)

Pořád se řeší věk, ten zatracenej věk xD
To zjištění, že i***t může být stejně tak 40ti letej, 60ti letej jako 20ti letej, nebo 15ti letej, člověka vede k tomu, že to fakt není tím číslem data narození, ale HLAVOU.
Jasně, od těch starších se čeká nějaká ta zkušenost, ale neplatí to vždycky.
Ty přednášky od starších jsou často spíš smutný, než aby pomáhaly.
Většinou na to beztak není nikdo zvědavej a spíš to "odtahuje".
Ono by stačilo porozumění, to není zase tak moc a to když se daří, tak pak je ten věk úplně fuk, pokud je v zákonné normě ;))

Máš pravdu… smutné je v tomto nářku nad životem po 10ti letech vztahu s někým slyšíme jen z jedné strany :0)

Na vztah musí být dva, a pokud jedna strana považuje svou drahou polovičku po 10 letech za překážku, brzdu, ve svém vlastním rozletu, tzv. potřebách tak tady není co zachraňovat.

Ono by stačilo porozumění, to není zase tak moc ...
Pěkné, jen bych řekl, že je spíš vzácné než četné

Toto je téma skutečně hodné poradny, pěkně napsané, že života. Škoda že k tomu nemám co říct :-/ nerozumím tomu.

Samozřejmě vás ani jednoho neznám, ale z toho, co píšeš, mi jádro toho aktuálního problému přijde v tom, že vzhledem k tomu věkovému rozdílu byl váš vztah už od začátku nerovný, ale jak jsi dozrál, tak jsi ho zkrátka intelektuálně dohnal, možná dokonce lehce předběhl.

Zatímco na začátku vztahu jsi k němu nejspíš vzhlížel (a tím sis ho možná i idealizoval), tak teď ho vidíš tak, jak skutečně je, a tím sis ho sesadil z piedestalu, s čímž se nejspíš pojí i jistá bolest ze ztráty toho ideálu, s tím i vztek a následné rebelování vůči jeho výchovným a poučujícím tendencím. Což není špatně a stát se to může.

Určitě si myslím, že je skvělé, že sis ten problém dokázal pojmenovat. Jsou lidi, co si problém ve vztahu nepřipustí a radši tiše trpí.

Ty další věci, o kterých píšeš, vnímám spíš jako důsledek, než jako problém sám o sobě.

Zní mi to tak, že jste se s věkem zkrátka oba změnili, a jen si potřebujete k sobě znovu najít cestu. A kudy ta cesta vede? Skrze pravdivou a upřímnou komunikaci.

Klasik pravil, že pravda tě osvobodí a to mohu z vlastní zkušenosti dosvědčit. Asi není ideální řešení hledat odpovědi tady, mezi cizími lidmi, co vás neznají. Zaznít tady pak může spousta nesmyslů a rýpanců.

Důležité je navázat komunikaci přímo s ním, a to na úrovni dvou dospělých rovnocenných lidí kteří si navzájem prokazují úctu. Říkat si pravdu, ale s úctou. Z toho, co píšeš, se to aktuálně nejspíš moc neděje, pokud on žije v tom, že je vlastně vše v pořádku.

Zkus zvážit partnerskou poradnu. Když najdete kvalitního člověka a půjdete do toho s otevřenými hlavami a srdci, může to udělat zázraky. Nám to zachránilo vztah :)

Já bych rád předem řekl, že bych k tomuto konkrétnímu dotazu nerad dával nějaké specifické rady a tipy, kterými bych nějak zázračně pomohl ty vaše konkrétní problémy vyřešit. Jednoduše z toho důvodu, že kromě absence pohledu druhé strany je zde i nejspíše spoustu nevyslovených věcí a kontextů, jejichž nepřítomnost mě (a ani nikoho jiného) neopravňuje k nějakému komplexnímu hodnocení celé situace.

Jediné, co mi přijde jako velmi důležité, je otevřít tohle téma u vás doma. Otevřeně, s respektem a vší vážností důkladně provést partnera tím tvým vnitřním procesem, obavami a myšlenkami. Může pak přijít i prostor k nějaké diskuzi, kdy si třeba vyjasníte, jak to chcete dál směřovat, jaký k sobě máte vztah a případně i to, v čem byste se mohli vzájemně přizpůsobit (což je ale proces, co netrvá do druhého dne, týdne a někdy možná ani ne měsíce). Může to být třeba i emočně vypjatější, ale určitě lepší než to nekomunikovat vůbec a čekat až pohár přeteče (to pak může mít v té reakci daleko horší dopad).

Někdy je docela těžký mezi sebou konstruktivně sdílet tyhle vnitřní procesy a potřeby. Myslím, že v takovém případě je určitě super vyhledat podporu nějakého odborníka - párového terapeuta (pozor na psychošmejdy), popřípadě by mohla pomoci i transformativní mediace. Není určitě špatné si do toho každopádně přizvat nějakého nezaujatého odborníka, který vám minimálně pomůže se tím procesem prokousat a držet vás v určité míře konstruktivity, ale i efektivity dosahovat v tomto procesu stanovených cílů. Někdy máme tendenci se v takových situacích (v případě řešení takové situace svépomocí) zamotávat do určité spirály, kdy se fakt hodí tam mít někoho, kdo nás dokáže správnými otázkami zase nahodit na tu správnou kolej, popř. i poodhalit nějaké potřeby a vzorce, jež si nejsme do té doby vědomi.

Z hlediska těch příčin si myslím, že ten věkový rozdíl může být příčinou, ale také nemusí. Je fakt otázkou, jestli to je vyloženě vina věku jako takového nebo spíše nějakého odlišného vývoje. Zrovna to období od 20 do 30 let je co do vývoje naší identity (ale i spousty dalších osobnostních a názorových záležitostí) poměrně bouřlivé a čím více člověk dospívá, tím více se stává v těchto věcech vnitřně stabilní. A sic se tvůj partner nejspíš také někam přirozeně posunul, tak ten jeho vývoj už nebyl co do dynamičnosti nejspíše tak živý jako ten tvůj. A možná z tebe fakt vyrostl někdo trochu jiný než ten, co před 10 lety hledal něco úplně jiného. Já když třeba srovnám sebe teď a v osmnácti (a to není zas tak dávno), tak vidím dva úplně jiné lidi (jasně, nějaké jádro tam zůstalo, ale hooodně se toho změnilo). Ale obecně si myslím, že i kdyby tam ten věk a všechno předchozí hrálo významnou roli (což nevím, neznám ty detaily), tak pořád tam nejspíš těch příčin bude o trochu více.

To sum up. Základ je prostě komunikovat. A pokud v sobě nenacházíte odpovědi ani na to "Co vlastně od toho vztahu chci?", "Chci s ním dále žit nebo nechci?", "V čem může tkvět ta příčina?", "Kdo jsem vlastně teď já a kde chci v budoucnu být?", tak je určitě lepší volit tu terapeutickou, popřípadě mediační cestu. Pokud tam budete oba pociťovat alespoň malou jiskru naděje, tak bych to nezahazoval. A možná jen takový disclaimer na párovou terapii je ten, že úspěšná párová terapie nemusí nutně končit "happyendem" ve smyslu toho, že se k sobě vrátíte. Pokud třeba máte pochyby v tom, jestli se rozejít nebo ne, tak vám může terapie s tímto procesem rozhodování pomoci a nakonec to třeba přirozeně vyplyne tak, že je v různých ohledech ten rozchod vlastně lepší varianta a třeba pak i nebude tak moc bolestivý.