Vyhraněná orientace

Existují gayové, kteří zkoušeli něco se ženou, snad jim to i trochu šlo, nebo měli i vztah s dívkou. Někteří se i oženili a vyhovuje jim to. Pak jsou bisexuálové, kteří plynule přecházejí od jedněch k druhým. Já to mám úplně naopak. Jsem vyhraněný jen na muže (kluky). Ani ty pověstné kamarádky mezi ženami nemám. V minulosti jsem měl kamarádku, ale s tou jsem si rozuměl, protože byla jako kluk, měla klukovskou duši a klukovské zájmy. V mém případě je orientace tak moc vyhraněná, že mě to až mrzí. Mrzí, protože bych chtěl být heterosexuál, mít rodinu, děti. Moc bych si přál být tzv. normální. Nemuset nikomu nic vysvětlovat, lépe zapadnout ve společnosti. Mít možnost se seznámit na veřejnosti bez strachu, že schytám nějaký výsměch nebo sankce. Bohužel mi to nikdy s ženami nešlo. Cítil jsem se v jejich společnosti nesvůj. Když po mně některá chtěla něco více, osypal jsem se odporem. Přišlo mi to divné, nepřirozené pro mne. Nemohl bych se přemoci. Přitom nejde o vzhled, některé ženy jsou hezké. Ale jde o ženský hlas vysoko posazený, o jejich parfémy, které mi nevoní, o jejich sukně, rtěnky, podpsenky, podvazky, všechno mě spíše odpuzuje než by něco pozitivního vyvolalo. Nešlo mi onanovat ani nad sebelepší fotkou ženy. Nic. Marnost. A to nejhorší je, že mě neláká zkoumat ženskou duši. Je příliš složitá, v klucích se vyznám mnohem snadněji. Proč to sem píšu? Nechci umřít jako homosexuál. Sám a opuštěný. Chci mít rodinu, děti, zázemí. Bije se to ve mně. Je někdo, komu se podařilo se předělat v heterosexuála, nebo aspoň nějak uspokojivě začít žít s ženou a přitom byl také původně vyhraněný jako já? Děkuji za odpovědi....