Heteráci

Mám jeden životní problém se kterým se neumím vyrovnat. Naučil jsem se s ním žít a směřovat energii jinde, ale nejsem šťastný, spíše to vnímám tak, že přežívám. V životě jsem se zamiloval jednou do svého nejlepšího kamaráda, byli jsme parťáci na cestě objevování vlastní sexuality, on se posunul dále, já ne. S tím jsem se vyrovnával 3 roky, kdy v současné době můžu říct, že je to za mnou a mám v sobě jen stíny toho. Po 3 letech jsem se rozhodl, že bych chtěl najít někoho, s kým bych chtěl budovat plnohodnotný vztah, jednou mít dům s dětmi, zahradou a huskym, ale všechny tyhle plány dokáži pohřbít dříve, než je vůbec začnu realizovat při výběru partnera. Za svojí orientaci se nestydím, ale u kluka mi vadí, když jeho chování je orientací ovlivňováno. Zženštilé chování mi příjde naprosto antisexuální. Chápu všechny komplexní důvody, proč se někdo tak chová, jen si nedokáži představit život s takovým člověk. Tímto jsem vyřadil docela dost potenciálních partnerů. Pár let zpátky jsem měl iluze, že by měl být i nějak inteligentní. Toho jsem se úspěšně vzdal a stačí mi, když to není naprostý i***t. Ale největší problém je, že se mi líbí jen malá mino***a kluků, kteří typově odpovídají tomu nejlepšímu kamarádovi. Nejen vzhledem, ale i chováním, vnímáním, způsoby, uvažováním atd. Takže nakonec, pokud si fakt dovedu s někým představit vztah, tak je to zatím ze 100% heterák.

Máte někdo podobný problém? Snažíte se budovat vztah a říkáte si, že i když v současné době tu osobu nemilujete, jednou byste mohli? Jaké kompromisi při výběru partnera děláte?