Každý gay se musí postavit coming outu tváří v tvář
Každý, nebo alespoň většina, z nás se s tímto pojmem setkala. Bez ohledu na sexuální orientaci, či třeba náboženské vyznání. Pojem coming out je dnes všude kolem nás. Na internetu, v televizi, v denním nebo bulvárním tisku a v rádiích. V naší komunitě však není člověka, který by se nemusel postavit coming outu tváří v tvář. A co coming out je a jak moc dokáže ovlivnit život homosexuála?
Coming out neovlivňuje pouze gaye a lesbičky, ale každý člověk musí, v rámci svého duševního rozvoje, coming outem projít. U každého jednotlivce probíhá coming out v jiném období života a jde o období sebeuvědomění, přijetí sebe sama a prosazení své vlastní osoby ve společnosti. V tomto období si uvědomujeme své životní motivace, zájmy, temperament, ale i třeba hranice svých možností a samozřejmě i sexuální orientaci. Coming out je často velmi bolestný proces, avšak dokáže uvolnit nastřádané napětí v mezilidských vztazích.
Vnitřní a vnější coming out
Coming out se dá rozdělit na dva druhy. Jedním, výše uvedeným, je coming out vnitřní. Naopak, když se svěříme jiným osobám o našem duševním rozvoji, jedná se o coming out vnější. Právě s vnějším coming outem se setkáváme nejčastěji pomocí masmédií a to v případě, kdy se například nějaká světová celebrita přizná ke své homosexuální orientaci.
Pravděpodobně žádný homosexuál není nadšen, když si uvědomí svou sexuální orientaci. Je známo mnoho případů, kdy homosexuálové vyhledali odbornou pomoc, aby se své sexuální orientace zbavili. Bohužel ani v dnešní době není tato praktika ojedinělá, jen se o ní tolik nemluví. V dřívějších dobách bylo uskutečněno mnoho pokusů homosexualitu léčit. Samozřejmě bezvýsledně. Naštěstí byla homosexualita v roce 1992 vyřazena ze seznamu nemocí.
Foto: © Depositphotos.com/alexannabuts
Vyrovnání se sebou sama
Homosexuál, který si uvědomí svou orientaci, se nejdříve musí vypořádat s psychickou zátěží této skutečnosti. Někteří se s tím vypořádají velmi špatně. Někdy může vést takové sebeuvědomění k odčlenění od společnosti, nalhávání sobě sama, absenci životních vzorů, či nedostatku pozitivního přijímání. V některých případech se s tím člověk vypořádá po čase sám, jindy je nutný zásah odborníka.
Když se naopak podaří vypořádat s vlastní osobou, čeká homosexuálního jedince jednodušší úkol – uspořádat si své vztahy s okolím. Ačkoliv největší oporou v těžkých životních chvílích bývají rodiče, většina gayů a lesbiček považuje za nejobtížnější svěřit se právě jim. Nicméně je nutné si uvědomit postoj rodičů k problematice homosexuality. Ten nezná nikdo jiný lépe, než my sami. Pokud víme, že jsou rodiče tolerantní a nepreferují homofobní názory, pak se většina životních situací usnadní tím, že je obeznámíme se svou vlastní identitou. Může se stát, že oznámení rodičům o naší sexuální orientaci vede i ke zlepšení citových vztahů.
Není to snadné
Když nastane období comig outu, není to jednoduché pro nikoho. Je jedno, jestli se bavíme o pubertálním, nebo dospělém věku. V pubertě se setkáváme s posměšky spolužáků a ostatních vrstevníků, v dospělosti je nejtěžší samotné přijmutí faktu. U dospělých jedinců může dojít i k citovému popření a rozhodnou se vstoupit do svazku manželského. Je však dokázáno, že drtivá většina takovýchto svazků končí rozvodem, protože gay, nebo lesbička, nejsou v takovém vztahu šťastni.
I přes veškeré předsudky, které jsou spojené se statusem sexuální menšiny, je pochopitelně nejpřirozenější pro homosexuála vztah s polovičkou stejného pohlaví. Homosexuální partnerství představuje adekvátní citový a sexuální život a vede k upevnění vlastní identity, posílení sebevědomí a k seberealizaci vlastních představ.
Titulní foto: © Depositphotos.com/alexannabuts
7 názorů ke článku
1."Pravděpodobně žádný homosexuál není nadšen, když si uvědomí svou sexuální orientaci."
Samozřejmě blbost. Je spousta kluků nebo holek, kteří to vemou normálně a nijak to neřeší. Sám jsem toho příkladem. Jsem rád, že jsem gay a nikdy tomu nebylo jinak.
2. "Naštěstí byla homosexualita v roce 1992 vyřazena ze seznamu nemocí."
Nepřesné. Homosexualita nebyla v novém seznamu zařazena mezi nemoce. A bylo by dobré uvést, že tak učinila WHO (Světová zdravotnická organizace)...což neznamená, že se tím řídí ve všech státech světa.
3. "Když se naopak podaří vypořádat s vlastní osobou, čeká homosexuálního jedince jednodušší úkol – uspořádat si své vztahy s okolím."
Častokrát je to přesně naopak - sami jsme v pohodě, ale problém je práve to okolí.
Bylo by vhodné doplnit také informaci, že pokud si nejsme rodiči jisti, je lepší jim nic neříkat. V opačném případě to může mít katastrofální následky.
Taky by bylo vhodné nepoužívat slovo "lesbička" - lesby to nemají rády, říkají, že ony nám taky neříkají "gayiček" :-)
neber to od toho Huga tak napřísno.:-)) Má psychologické myšlenky, se kterými je schopen se podělit tady i s jinými kamarády.
>K prvnímu odstavečku: Sám Hugo vyjadřuje neurčitost v tom, co si myslí. Proto větu uvozuje slovem 'Pravděpodobně'. Prostě ví, že to nemusí být tak docela stoprocentně, že žádný homosexuál není nadšen... atd.
>Druhý odstaveček řeší Hugo evidentně a rád především z pozice českého lékařství, které si rozumně a rádo převzalo snad většinu z nového seznamu nemocí od WHO, tedy i tu část nezařazení homosexuality do zmiňovaného seznamu.
Máme tedy to štěstí, že je to u nás tak, dalo by se říct, jakžtakž společensky benevolentní.
>Ve třetím odstavečku zase Hugo zdůrazňuje onen specifický úsek mladého života, ve kterém se mnozí skutečně teprve hledají a snad i nacházejí svoji osobnost i osobitost, k čemuž se, jak ty říkáš, sám sobě přihlašuje bezproblémově; ale platí taky, a snad i většinově, že se tak jiní přihlašují ke své složitější osobnosti mnohem problematičtěji. Což jim nelze vyčítat, každému to v té hlavě rachotí trochu jinak. Není každý vysokoškolák či nejchytřejší ze základky. :-)
A teprve když už se sám člověk cítí svůj, může se pokoušet, a možná!! i úspěšně, uspořádat si své vztahy s užším nebo i širším okolím svého "světa".
-----
Thome, dobře vím, že jsi velmi chytrý, bystrý a inteligentní člověk. Ale přecejen máš už za sebou nějaké roky, které Hugo zatím ještě mít nemusí. Přesto je skvělé, že se on rozhodl v této věci publicisticky a hlavně asi jen amatérsky se tu ozvat.
A až si přečte tvoje připomínky, bude ve svém myšlení zase o něco dál!
I za to ti velké díky. Myslím to zcela upřímě!
Mám zatím ještě devět let na to dostat se alespoň částečně na tvoji laťku znalostí a intelektu. Snad se aspoň něčeho takového dočkám. :-)) Ahoj!
Každý ví, co je comming out. Než jsem se začal o tento "svět" zajímat, tak jsem nic takového neznal a bylo to teprve v tomto roce.
