Jakub: Nemáte rádi gaye? Zameťte si vlastní práh a starejte se o věci, které vám přísluší

Magazín › Rozhovory • Gay › Jakub: Nemáte rádi gaye? Zameťte si vlastní práh a starejte se o věci, které vám přísluší 05. 04. 2014 / Autor: Redakce

Jakubovi (THX1188) je 30 let, pochází z Horní Plané, ale nyní žije v Českých Budějovicích se svým partnerem Edou (hed66). Jakub miluje umění, nemá rád konflikty a ve škole před třídou osmi kluků na rovinu řekl, že je gay.

Co všechno jsi studoval?

Vystudoval jsem SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově, obor kamenosochařství pod p. profesorem Zadražilem, byli jsme jeho poslední ročník, než nám odešel. Jsem poměrně nezmar a jakýsi věčný student a máloco jsem dokončil. Po střední škole jsem studoval jazyky (především němčinu), několik semestrů i kulturní historii na Jihočeské univerzitě, která je již jako obor zrušena a historický ústav JČU se stal filozofickou fakultou. Obor byl magisterský a nedokončil jsem ho, což mě dnes více než mrzí.

Dále jsem studoval filozofickou fakultu UK, kde jsem velmi záhy zjistil, že na ní prostě nemám, kvůli absenci latiny na střední škole a tento deficit jsem nedokázal dohnat.

Až po nějaké době, kdy jsem začal pracovat v „Dětský domov, ZŠ a Školní jídelna Horní Planá“ jsem si dodělal pedagogické minimum v Českých Budějovicích na institutu pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a speciální pedagogiku na univerzitě Jana Ámose Komenského v Praze.

S odstupem času se člověk na věci dívá prostě jinak, než v těch „telecích letech“. Na druhou stranu jsem rád za studia, která jsem dokončil a výhledově bych se velmi rád vyučil ještě sklářem – snad to bude dříve nežli později.

Jaké máš koníčky?

Mým největším koníčkem je reliéfní malba, vaření, literatura, divadlo a můj chlap (smích). Dříve jsem žil prací pro děti, ale jaksi jsem po pěti letech práce v dětském domově a pak jako učitel v malé vesnické škole vyhořel, a dnes se již tomuto oboru nechci věnovat.

Pocházím z učitelské rodiny, můj děda byl jakýsi regionální spisovatel (Ivan Nový), který byl jako učitel „zlikvidován“ komunisty po vstupu okupační ruských vojsk, proti kterému se ohradil. Byl vyloučen ze strany a byla mu zakázána jak pedagogická činnost, tak i literární. Tedy jakési střevo u nás v rodě je.

Jak jsem již zmínil, v budoucnu bych se chtěl ještě vyučit sklářem a věnovat se, kromě dalších činností, tomuto dnes skoro zapomenutému řemeslu. Především u nás v Čechách má sklářství dlouhou tradici.

Jedním ze zajímavých projektů, na který rád vzpomínám a sleduji ho, je založení pobočky UKG – Ukradená galerie v Písku. (Jakub galerii zakládal, napsali o něm i v novinách DNES, pozn. red.)

Co děláš?

Momentálně jsem korektorem jednoho anime webu a členem jedné překladatelské skupiny zabývající se překlady japonských anime. Maluji a do budoucna asi plánuji nějakou stabilnější pracovní pozici s pravidelným příjmem.

Dokonce jsem půl roku dělal v pohřební službě kompletní servis: od řečnění na pohřbech přes kopání hrobů a oblékání zesnulých. To byla velká životní škola, která mi dost změnila pohled na svět a svoji vlastní důležitost. Byl to ten nejsyrovější kontakt s realitou našeho světa.

Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?

Asi kolem 16 let.

Jak dlouho ses odvažoval, než jsi to poprvé řekl?

Asi rok, ale jelikož nás na střední bylo ve třídě jen 8, velmi záhy jsme se sblížili a já pak, dodnes si to vybavuji, při tesání písma do žuly, jsem se postavil a všem to prostě řekl a bylo to.

Jak to vzali?

Spolužáci to vzali okamžitě, nic se neřešilo. Ona umělecká škola je trochu jiný svět plný volnomyšlenkářů a poměrně otevřený.

Rodina to ví?

Rodině jsem nějak neměl potřebu to důležitě sdělovat, mamka to prostě věděla a ostatní členové rodiny taky, bylo to – a je – jakési nepsané tabu u nás. Nikdo to neřeší, ale ani nekomentuje a nerozebírá. Prostě to tak je a hotovo. Moji prarodiče vychovali svoje děti dost tolerantně a jsem za to rád.

Jak brali tvoji homosexualitu kolegové ve školství?

Věděli to jen nebližší kolegové, jestli to vědělo i vedení netuším, nikdy na to nepřišla ani řeč. Osobně nemám potřebu křičet do světa, že jsem gay. Je to mojí součástí jako hlava nebo nohy.

Co tě vlastně přimělo jít s „pravdou ven“?

Samozřejmě vnitřní pocit mít čistý stůl sám před sebou.

Když jsi to poprvé řekl, cos cítil?

Zadostiučinění.

Měl jsi nějaké problémy po coming outu?

Pár, ale více méně jsem je vyčlenil, spíše jsem se setkal s tolerancí a podporou. Ale zde je nutno zmínit, že tohle je asi skutečně štěstí a bylo to dáno okruhem lidí, ve kterém jsem se pohyboval a pohybuji. Je mi jasné, že je to asi spíše výjimka a také se bavíme o době 15 let dozadu. To byl internet jen v PC učebnách a ke gay literatuře jsem se téměř nedostal, nebo jsem se styděl.

Setkal ses s odporem od nábožensky založených lidí?

Zajímavá otázka. Samozřejmě, jsem z malé vesnice v pohraničí, ale je tu jedno velké „ALE“. Mám velmi dobrého přítele faráře, který u nás působil asi 7 let. Já ho velmi často navštěvoval a vedl s ním sáhodlouhé teologické diskuze i na téma homosexualita a pak jsem s ním dokonce jezdil v rámci projektu Cenacolo i po besedách. Jano pak odešel do Brazílie, a dnes spravuje svoji farnost na jižní Moravě. Voláme si a občas se navštívíme. Je výjimkou v církevním postoji k homosexuálům a zdůrazňuji, že není gay. Prostě „Open Mind“.

Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?

Hedvábnou rukou přátele vybírej a železnou se jich drž.

V čem tě tvoje orientace omezuje?

Nemám pocit omezení. Ale jsme minorita a každá minoritní supina se potýká se svými specifickými problémy.

Přináší ti tvoje orientace nějaké výhody?

O ničem výjimečném nevím.

Dal bys klukovi pusu na tramvajové zastávce plné lidí?

Nedal. Nemám rád konflikty a hlídám si svoje soukromí, tohle je asi pro mladší (smích).

Máš více kamarádů mezi gayi nebo heterosexuály?

Nejlepší kamarád a kamarádka jsou heterosexuálové. Ovšemže, mám i velmi dobré přátele v naší komunitě.

Koho považuješ za gay ikonu?

Lady Gaga – samozřejmě (smích).

Jak vnímáš českou/slovenskou gay scénu?

Dost různorodě. Máme tu velmi schopné lidi, ale více těch méně schopných, povrchních kariéristů, kterým se v dnešním pojetí sounáležitost s naší LGBT komunitou prostě hodí do krámu. Neuškodilo by nám se více zahledět přes hranice. Přesto ji vnímám čím dál pozitivněji.

Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Jděte do háje! Zameťte si vlastní práh a starejte se o věci, které Vám přísluší.

Je to poměrně agresivní, ale já to řeknu i přemoudřelé sousedce do očí (smích).

Jací kluci se ti líbí?

Pozdní sběr. Vyzrálí muži s jemně prošedivělou bradkou a moudrostí v očích mě přímo uchvacují. Jednoho takového mám.

Samozřejmě mám za sebou několik vztahů, některé dopadly hrůzně, některé skončily v klidu a jsme přátelé dodnes. Jestli jsem něco zjistil – a to také považuji za svůj životní úspěch – je to, že džbán může být sebekrásnější, ale když máš žízeň a on je prázdný, je ti to k ničemu. Jsem vyléčen z rádoby hezkých, svalnatých a cool hošanů, bez jakéhokoliv obsahu.

Je to asi klišé, ale až když to člověku dojde bytostně, zjistí jak veliká je to pravda… že záleží na duši, ne na vzhledu!

Jakub se svým partnerem Edou (vlevo)

Co je ta nejvíc gay věc, kterou jsi udělal?

Řekl jsem svému dětskému lékaři na masopustu: „Ty Honzíku, víš, že jsi mi osahával kulky, když jsem byl malej!“ On se rozhlédl a s ledovým klidem mi řekl: „To já tady všem, buď v klidu“ (smích).

Jakou nejvíc gay věc jsi kdy dostal?

Tanec mé „starší“ kamarádky v oblečku s podvazkovými pásy a s recitací básně na téma „Jakub a chlapci“.

A jakou gay věc by sis přál?

Svatební cestu v bílém traktoru.

Jak vnímáš internetové seznamování?

Poznal jsem tak svého muže. Pozitivně a opatrně.

Souhlasíš s registrovaným partnerstvím a adopcí dětí?

S registrací ano. S adopcí již primárně nikoliv. Myslím, že tato problematika je velmi složitá a musí se posuzovat individuálně. Umožnil bych jí s ohledem na danou situaci, ale mám obavu, že by se z toho mohlo stát něco hrůzného.